Na stáje v Mlyncích a Bohuslavi na Karlovarsku zase svítí slunce. Pořadatelé dostihů v Itálii konečně splatili většinu z dlužných milionů, což se odrazilo v chodu firmy manželů Váňových. Josef Váňa už má slunce ve tváři taky, navíc začal shazovat přebytečnou váhu. "Před zrcadlem jsem se za sebe styděl, ale už je to lepší," říká jedenašedesátiletá legenda Velké pardubické.
Vašim stájím hrozila krize. Finanční problémy už jsou minulostí?
Jsou, což je prima. Vrátili nám osmdesát procent z toho, co nám dlužili. A brzy by měli doplatit zbytek, takže se dýchá líp.
Přitom to přes dva roky vypadalo beznadějně. Co se stalo, že došlo k obratu?
Mezinárodní federace dostihových autorit se sídlem v Paříži Italům pohrozila, že když nesplatí dluhy, nebudou moci pořádat v sezoně významné dostihy. Vyřešil to italský ministr zemědělství, do koňů šlo celkem 170 milionů eur, devadesát do klusáků a osmdesát do cvaláků. Takže začali vyplácet a teď už to snad bude fungovat normálně.
Ulevilo se vám?
Díky Bohu, protože jsem to dlouho stloukal, jak se dalo. Bylo to tvrdé, máme firmu se šedesáti koňmi, kterou jsme budovali pětadvacet let, k tomu patnáct zaměstnanců, pomalu nebylo na výplaty. Teď už je to dobré.
Po loňské Velké pardubické jste ukončil kariéru žokeje. Jaké jsou první měsíce v roli trenéra?
Přibral jsem, byl to děs, před zrcadlem jsem se za sebe styděl. Měl jsem přes sedmdesát kilo! Ale tři už jsou dole - do práce jezdím na kole, chodím plavat, bruslit. Bez pohybu to zkrátka nejde. K dostihové váze ale musím ještě tři čtyři kila shodit. To bych měl čtyřiašedesát, abych si mohl vzít sedlo a další věci, na které jsem byl dlouhé roky zvyklý.
Takže byste se znovu účastnil Velké? Bylo by to poosmadvacáté - máte nutkání?
Nutkání mám, ale nechal bych to otevřené.
Cítíte možná nostalgii?
Ne, necítím nic. Říkám si, že to nějak dopadne.
Zase byste mohl jezdeckému mládí ukázat, že to umíte...
Pokud jde o mládí, stěžovat si nemůžu. U nás dobře jezdí syn Pepča, za dva roky se zlepšili Michal Kubík a Honza Kratochvíl, takže bych mohl půjčovat. Jinak je pravda, že dobrých žokejů a jezdců, překážkových i rovinových, tady moc není, takže očekávám, že o ty dobré bude rvačka.
Kdybyste jel jednu ze čtyř kvalifikací na Velkou pardubickou, která by to byla?
Vím jen, že první je kolem 25. května, jinak nevím nic. Tak daleko jsem se z toho nutkání ještě nedostal! (smích)
Z osmi vašich triumfů ve Velké jste třikrát vyhrál s hnědákem Tiumenem. Co vůbec dělá?
Je mu třináct, teď spíš odpočívá, ale objemově má ze zimní přípravy natrénováno dost. Předpokládám, že zkusí kvalifikaci, pak se s jeho majitelem panem Köhlerem dohodneme o případném startu ve Velké. Nebo jestli ho necháme v klidu. Přihlášený ale bude.
A co vy? Lidé by vás viděli ve slavném dostihu rádi.
No jo, hezky se to poslouchá. Nechme to u toho nutkání, uvidíme, jak to bude dál.
