Vadlejch hodil třetím, posledním základním pokusem 84,76 metru a byl v čele soutěže. Jenže oštěp Němce Thomase Röhlera záhy doletěl na 86,35 metru...
Český oštěpař věděl, že skončil, byť předvedl druhý nejdelší hod. A hned sportovně Röhlerovi blahopřál. Jeho německý parťák vyhrál i celkově, když ve finále hodil 87,07 metru, zatímco Číňan Cheng 83,28.
„Cíl je splněn, a to je hlavní,“ řekl Jakub Vadlejch. Evropa oštěp díky součtu umístění, prvnímu místu Röhlera a pátému Vadlejcha, vyhrála.
Přesto, jaké to je hodit druhý nejdelší hod v soutěži a skončit pátý?
Do závodu jsem šel s tím, že musím Thomase přehodit. To se mi nepovedlo, takže s lepším než pátým místem jsem počítat nemohl.
Není divné, že jste bojoval proti týmovému kolegovi, abyste mohl postoupit do semifinále?
Je to trošku postavené na hlavu, ale pravidla jsou taková, že když on bude první a já pátý, tak díky součtu umístění jako tým vyhrajeme. A s tím jsem do závodu šel.
Jak jste viděl svůj třetí pokus, v němž jste se před Röhlera dostal?
Šel jsem do něj s tím, že jsem to konečně já, Kuba Vadlejch. Měl jsem takový dobrý oštěpařský pocit, kvůli němuž ten sport děláme. Byl jsem hrozně rád, že se mi to povedlo, ale přál jsem i Thomasovi, abychom ukořistili celkové prvenství. A to se povedlo.
Jenže vítězem byl Röhler.
Po tom svém třetím pokusu jsem cítil, že mě Thomas může přehodit, což se stalo. To jsem si říkal, že je škoda, že jsem nehodil třeba osmdesát sedm, což už by hodit nemusel.
Těch 84,76 metru je váš nejdelší pokus po letošním zranění zad. Takže se už cítíte dobře?
Návrat mi trval trochu déle než jsem si myslel, asi měsic a půl. Ale jsem zpátky. Sice je konec sezony, ale ten výkon mě posílil hlavně směrem k přípravě, že se do ní mohu pustit bez bázně a hany a příští rok to rozbalit.
Není škoda, že sezona končí?
Škoda to být může, ale beru to tak, že jsem si to vyžral tou svoji... Nepřemýšlím moc, neposlouchám tělo, což se mi vrátilo.
Bylo pro vás těžké připravit se na závody v samém závěru sezony?
Na Curych i kontinental jsem se hodně připravoval hlavou a jsem rád, že se to povedlo. Jsem sice pátý, ale je to pro mě zadostiučinění po těch zádech, kdy jsem se cítil hodně špatně a měl strašné myšlenky. Nechtělo se mi nic.
Pořadatelé Kontinentálního poháru hlásili, že je vyprodáno, ale v hledišti bylo dost volných míst. Jaká byla atmosféra?
Roztleskávali mě skoro všichni lidé, takže se člověk cítí, jako by tady bylo sto tisíc fanoušků, je to pocitová věc. Tento stadion nabíjí člověka jinak než všechny ostatní stadiony na světě, a to je skvělé.
