"Mini jezdilo loni mistrovství světa a jenom sporadicky v domácích šampionátech. A teď jsme ho měli my, úplně nové a prakticky nevyzkoušené," říkal Václav Pech.
"Tým fungoval perfektně, ale zadrhávali jsme se na anglickém dodavateli, firmě Prodrive. Spoustu věcí jsme si museli zajišťovat sami bez jejich pomoci," dodal.
Letos ho ještě čeká Setkání mistrů na okruhu v Sosnové a Pražský rallysprint. V plánu měl Pech start i na závod v Bratislavě, ale ty byly zrušené.
Ptát se na spokojenost se sezonou je asi zbytečné. Jak byste ji vy označil?
Jako přelomovou.
Zažil jste vůbec někdy něco podobného?
Ne. Za posledních asi 11 let, co se pohybujeme v té nejvyšší kategorii, byli všechny sezony úspěšné. Nikdy jsme nebyli v absolutním pořadí horší než třetí. Měli jsme minimum nedokončených závodů a havárií. Teď po přestupu do mini bylo všechno jinak.
V úvodu jste říkal, že jste si spoustu věcí začali dělat tady sami, ale všechno jistě takhle nejde?
Uvedu příklad: potřebovali jsme nový motor, ten starý měl již odjeto hodně kilometrů. Jeho výměnu jsme měli objednanou od rallye Šumava. Dvakrát jsme ho posílali do Anglie, všechno bylo domluvené a zaplacené, ale pokaždé se nám vrátil ten původní. Až na šestý závod Barum rallye - přišel nový. Ale ten zase nevydržel až do cíle. Doufáme, že brzy vychytáme všechny nedostatky a budeme zase jezdit o nejvyšší příčky.
V Praze se Pech utká s hvězdným SordemNa 18. ročníku populárního Pražského rallysprintu by mělo dojít k zajímavému souboji dvou vozů Mini John Cooper Works WRC. Vedle domácí posádky Václav Pech-Petr Uhel se na startu představí i hvězdná dvojice Dani Sordo-Carlos Del Barrio. "Věříme, že jsme udělali všem příznivcům Mini a rallye radost a že si tento zážitek pořádně užijí," uvedl Jiří Jirovec, spolumajitel a generální ředitel společnosti Invelt. "Danimu zároveň přeji, aby v Čechách dopadl lépe než jeho bývalý týmový kolega a devítinásobný světový šampion Sebastién Loeb," dodal s úsměvem Jirovec a připomněl Loebovu porážku právě s Pechem na Setkání mistrů v Sosnové v roce 2009. |
Byla možnost alespoň získat nějaké zkušenosti od závodníků, kteří se stejným vozem jezdí jinde?
Nebylo to až tak jednoduché. Národní šampionáty jede s miníkem hodně jezdců, ale na jiných površích. Máme navíc k dispozici technika přímo z Anglie, je hodně schopný, ale sám nezmůže všechno. Nemá ve firmě až tak podstatné slovo.
Ale například Dani Sordo jede se stejným vozem seriál mistrovství světa.
To ano, známe nastavení jeho vozu. Ale jezdí za tovární tým a mění všechny díly preventivně mnohem dříve. Navíc světový šampionát se jezdí převážně na šotolině, zatímco u nás na asfaltu. Je to jiné. O to nás ale ta práce víc baví. Oproti začátku roku jsme udělali obrovský krok kupředu.
Dá se říct, o kolik peněz vás letošní sezona stála víc než ty předešlé?
To je úplně neporovnatelné, těžko říct o kolik procent. Obrovský dík patří i firmě Invelt a zejména panu Jírovcovi, který má tenhle projekt jako svoje dítě a bez něho bychom se nikam nehnuli.
Vy jste i přesto dlouho bojovali o celkové třetí místo. Co k němu scházelo?
Dlouho to vypadalo, že bychom na bronz mohli dosáhnout. Ale dvakrát jsem havaroval (Šumava, Hustopeče - pozn. aut.) a dvakrát nedojelo auto. To je ze sedmi závodů hrozně moc. Třeba na Barumce jsme ale dokázali, že jsme konkurence schopní, i když asi těžko budeme z fleku porážet tovární škodovky. Získali jsme ale novou chuť, celý tým se více semknul.
V průběhu sezony jste několikrát říkal, že neumíte plně využít vlastnosti vozu. Už je to lepší?
Ještě pořád s ním neumím zacházet tak jako s mitsubishi (předchozí Pechův vůz - pozn. aut.). Jezdím s miníkem rychleji, je to hravější auto, ale cítím, že ho ještě neumím úplně využít. Přece jen jsem byl patnáct let zvyklý jezdit v robustnějších autech.
V čem je největší rozdíl?
Kolikrát jsem dříve někoho svezl a on my říkal: teď bych brzdil já, teď bude brzdit Pech, protože to umí lépe a teď jsme mrtví. No a já teprve pak začal brzdit a bylo všechno v pohodě. Teď podobné pocity zažívám sám se sebou. (úsměv) Miník funguje podvozkově podstatně lépe než všechna auta, co jsem řídil. Překonávám určitou hranici. Podobné to je v zatáčkách, kdy se auto podstatně rychleji srovná. Jde jen o to, zvyknout si.
Je právě i tohle pro vás nová výzva?
Strašná. S mitsubishi už jsem mohl jezdit se zavřenýma očima. Tady už improvizujeme při psaní rozpisu. V tréninku musím přemýšlet, jak to bude. Pořád se učím. I díky téhle neznalosti jsem měl dvě fatální havárie, které se mi dřív nestávali. Ani u jedné doteď nemám jasno, proč se to stalo.
Cítím z vašeho vyprávění nadšení, takže vás nesráží fakt, že za domácí špičkou malinko zaostáváte?
Demotivující bylo spíš, když jsme s mitsubishi vyhrávali jeden závod za druhým a neměli jsme doma konkurenci. Bylo to někdy v letech 2006 a 2007. Když se vrátil Kresta, začaly teprve ty správné závody. A teď všichni víme, že není nic jistého, že musíme pořád něco vymýšlet. Mám velkou chuť s tím autem něco vybojovat.
O změně auta jste neuvažoval?
Ne, když už jsme se dali do války, tak ji vybojujeme. Navíc už jsme tak daleko. Poslední problém vidím v zadním diferenciálu. Chci, aby se k tomu Angličané postavili čelem. Moje teorie je taková, že nám dávají díly, které nevyužívají pro auta jezdící seriál mistrovství světa, tudíž jsou horší. Jsme takoví obětní beránci, budeme chtít kompenzaci.
