Ve Španělsku po závodě „zapařil“ se soupeři, doma v Blansku zase s kamarády. „Už jsem z těch oslav hloupej,“ usměje se Václav Kolář. „Musím se zase vrátit k tréninku,“ ví 24letý biketrialista.
K pořádné party měl ale pádný důvod. Minulý týden v rozpálené španělské Odeně obhájil světový titul v nejprestižnější kategorii elite.
Blanenský rodák si musel v Katalánsku poradit s extrémním vedrem, v němž jezdci absolvovali během pěti dnů hned tři závody. A také s vykutálenými konkurenty ze Španělska. „Bál jsem se, že si doma výhru nenechají uniknout. Jsou schopní kvůli tomu i lehce porušovat pravidla,“ říká Kolář.
Ale přece jste jim nakonec zlato vyfoukl. Potěšilo to o to víc?
Loni jsem zažil větší euforii, víc jsem si to užil. Bylo to taky tím, že rozhodující závod mistrovství světa se jel v Česku, v cíli na mě čekali se šampáněm. Teď jsem dojel do cíle a řekl si jen: „Hm, super!“ (směje se) Radost mám ale obrovskou.
Na obhajobu titulu to ale dlouho nevypadalo, že? Po dvou závodech jste byl na dělené stříbrné pozici.
Když ale odstoupil Abel Mustieles, rozhodovalo se hlavně mezi mnou a právě Raulem Gutierrezem. Byl jsem trochu nervózní, ale zajel jsem perfektně. Trošičku mě mrzelo, že nejel Abel. Zajímalo by mě, jaké by to bylo, kdyby závodil. Sám nechápu, že jsem se ve třetím závodě cítil nejlíp. Asi jsem se dokázal aklimatizovat.
„Na mistrovství světa to nebylo vůbec jednoznačné, vyšel mi jen jeden závod. I proto mám větší motivaci než kdy jindy.“ |
Absolvoval jste někdy tři závody za necelý týden?
Asi ne. Nejvíc jsem dal dva závody po sobě. Navíc na mistrovství byla dvě kola po deseti sekcích, u nás bývá třeba jen sedm nebo osm sekcí. I kvůli tomu to bylo náročnější.
Jak jste odpočíval?
Po závodě byl jen den na regeneraci, proto jsem skočil hned do bazénu, večer jsem si dal dlouhý strečink a masáž. To mně pomohlo. Přitom všem si ale člověk musel projít sekce na další závod, takže jsem docela dost nachodil.
Ve 24 letech máte dvě zlata z kategorie elite, k tomu dalších pět titulů z dalších kategorií. Cítíte se jako biketrialová legenda?
Ani nevím. Loni to bylo po 19 letech, co jsem jako druhý Čech dokázal vyhrát v kategorii elite. Spousta lidí říkala, že obhájit je těžší, ale povedlo se mi to. Volala mi španělská legenda a mnohonásobný mistr světa Ot Pi, jehož otec vlastně biketrial založil. Hrozně moc mi gratuloval a říkal mi, ať trochu brzdím, abych ho nepředehnal. On má totiž deset titulů, já jich mám už celkem sedm.
A máte vůbec ještě motivaci?
Určitě mám velkou chuť. Na mistrovství světa to nebylo vůbec jednoznačné, vyšel mi jen jeden závod. I proto mám větší motivaci než kdy jindy. S ní jsem měl problémy okolo šestnácti v pubertě. Nevěděl jsem, že do tréninku musím zapojovat posilovnu, řešit stravu. Tohle šlo mimo mě, teď to poslední tři roky dělám a je to znát.
Jste tedy biketrialový profík?
Dá se to tak říct. Nějak přežívám, ne že bych extra vydělával. (usměje se) Jasně, není to tak hrozný. Sportem se dá uživit, ale chtěl bych teď rozjet nějaké vlastní projekty. Zabere mi to strašně moc času a bude to těžké skloubit se závoděním. Kromě vydělaných peněz bych měl ale radost i z toho, když uvidím třeba jezdit mladé kluky v mém oblečení.
Takže plánujete vyrábět vybavení na kolo?
Taky přemýšlím, že bych v budoucnu chtěl pořádat kempy a soustředění pro mladé. Chtěl bych ukázat, kam se závodníci můžou ubírat. Já sám jsem měl problém, když jsem v 16 letech začal u nás vyhrávat v elitní kategorii. Nikdo lepší nebyl a já ztrácel motivaci. Nikdo mi neřekl, co bych měl dělat lépe, nikdo mi nepředával informace, nikdo se mě neujmul. O takové zkušenosti bych se chtěl podělit. A pak mám další a další plány, že bych třeba dělal nějaké oblečení, víc se věnoval exhibicím. Ty jsou ale každý víkend a kryjí se mi se závody.
Co plánujete pro zbytek sezony?
Pojedou se světové poháry a chystá se i mistrovství světa federace UCI. Tam si nedávám velké ambice, ale i proto chci vydržet a makat v tréninku. Každý víkend budou další závody, ale to už pak nebudu moc hrotit.
Čím se vlastně liší „váš“ biketrial od cyklotrialu, který se jezdí pod hlavičkou UCI?
Na pohled je to stejný sport, ale jsou tam jiná pravidla a jiné sekce. Úplně jednoduše se biketrial jezdí v přírodě a cyklotrial na umělých překážkách.
Ale i v něm se vám daří. Jak vám zní, když o vás lidé říkají, že vypadáte, že jste s kolem srostlý?
Jezdím od šesti let, teď mi je 24. Trénuju skoro každý den na kole, ale baví mě jezdit i jinak než trial. Líbí se mi freestyle, kde se dají zapojit i triky. Lidem se to líbí a chválí mě za styl, což mi dělá velkou radost.
