Vabroušek: Životní láska je jen jedna

Těžká šichta každý říjen. Tato věta vypadla z nejlepšího českého triatleta současnosti Petra Vabrouška jako první při zmínce o finálovém závodu série Ironman na Havaji. Vrchol sezony je na programu už tuto sobotu, člen zlínského týmu Author Tufo se na ostrově Big Island připravuje už téměř dva týdny.

Při současné formě má velkou šanci překonat při svém devátém startu české maximum, které na Havaji sám stanovil v roce 2003 devatenáctým místem a časem 8 hodin 57 minut.

Je Havaj vaší životní láskou nebo největším utrpením?
Ani jedno. Moje životní láska, to je je moje žena. A utrpení? To ne. Triatlon je sportem, který mě baví, a Havaj je úplným vrcholem. Je pro mě pokaždé čest se na něj kvalifikovat, i když si vždycky hned uvědomím, že si tam kvůli specifickým podmínkám protrpím svoje. Na druhou stranu je určitě lepší, že mě ta dřina čeká v tak překrásném prostředí. Třeba k závodu za polárním kruhem bych se asi přemluvit nenechal.

Co z Havaje dělá tak neopakovatelný závod? Čím je exotický?
Už jen přesunem, Evropan cestuje alespoň pětatřicet hodin. Je tam teplo, asi pětatřicet stupňů, a vlhkost kolem devadesáti procent. Je to klima, které se spíš podobá pobytu v páře v lázních. Hodně silný nárazový vítr, který při cyklistice občas někoho smete ze silnici. A taky klasické obrázky, jak je znáte z turistických magazínů. Pláže, palmy, tropické prostředí. O to jsem se ale zajímal v roce 1997, kdy jsem tam byl s manželkou na svatební cestě a na závod jsem se podíval jen jako divák. Tehdy jsem se věnoval jen krátkém triatlonu a i když jsem nad Havají snil, moc jsem nevěřil, že tady jednou závodit budu. Teď tam budu startovat už poosmé a víc než nad pláží přemýšlím nad tím, jak velké tréninkové objemy budu muset před závodem absolvovat.

V čem vám tak extrémní horko a vlhkost dělají největší potíže? V dýchání?
Především v termoregulaci. Když se začne tělo přehřívat v evropském horku, pot svým odpařováním ochlazuje povrch těla, zatímco na Havaji je vlhkost okolního prostředí tak vysoká, že pot jen odkapává, ale neochladí vás. Většina profesionálů se proto už dlouhé týdny připravuje buď přímo na Havaji, nebo na Floridě či v Austrálii, na takové podmínky si musíte dlouho zvykat. My, co tam letíme relativně na poslední chvíli, to budeme mít těžší. Delší příprava mi ale s ohledem na rodinu za to nestojí.

Vznik Ironmanu

Kořeny dlouhého triatlonu se váží k roku 1978. Na Havaji se předtím tradičně plaval Roughwater Swim ve Waikiki, jezdil původně dvoudenní cyklistický závod Kolem Oahu a běhal maraton v Honolulu. Jejich účastníci (plavec, cyklista a běžec) se dohadovali o náročnostech závodů, kdo je nejlepší vytrvalec. Vznikl trojboj a vzdálenosti 3,8 km plavání, 180 km na kole a 42,2 km běhu se pak staly základem celé série závodů Ironman. Začínalo se na ostrově Oahu, který však byl tak ohromné akci brzy malý, Ironman se stěhoval na Big Island.

Současnost závodu

Kvalifikovat na Havaj se loni snažilo přes jednotlivé závody série Ironman 70 tisíc lidí a dostalo se jen 1800. Rozdíly mezi nimi v jednotlivých kategoriích už jsou minimální. Jen obsazení 350 míst se vždy losuje v loterii.

Jak velká bude na Havaji konkurence?
Obrovská. Závod má pro triatlon takový význam, jako má Tour de France pro cyklisty. Okruh favoritů je ale na Havaji mnohem větší, protože na rozdíl od cyklistiky nerozhoduje týmová hierarchie, kvůli níž může vyhrát třeba pět lídrů jednotlivých stájí. V triatlonu může na medaili dosáhnout minimálně deset lidí.

Patříte mezi ně?
Na to bych musel strávit na Havaji delší dobu. S tím minimem, který jsem ochotný tomu věnovat, teda jedenáct dní před závodem, by byly myšlenky na první desítku příliš troufalé. Je pravda, že Al Sultana, úřadujícího vítěze Havaje, jsem letos v Jižní Africe porazil, dařilo se mi i proti několika lidem z loňské desítky. Věřím, že mám šanci se dostat mezi dvacet nejlepších, víc se dá těžko předpovědět.

Přitom tato sezona je jednou z vašich nejlepších.
Dá se říct, že od roku 2000, kdy jsem dva závody světové série vyhrál, je asi nejlepší. Formu cítím skvělou, teď abych to ještě dokázal prodat na Havaji.

Jak byste představil trasu závodu?
Plavání je jeden velký okruh v moři, bývají velké přílivové vlny, ale nejsou tak nepříjemné jako nadrobené vlnky od větru. Cyklistika je poměrně kopcovitá, ale náročná je především kvůli prostředí, téměř celou dobu jsou kolem jen obrovská lávová pole, což psychicky dost vyčerpává. A potíže dělá silný nárazový vítr. Maraton pak opět přes lávová pole, trať je s naprostou absencí jakéhokoliv stínu a my, profesionálové, navíc vybíháme chvíli po poledni, v té největší výhni. V maratonu je to hodně tvrdé.

Co při závodu prožíváte?
Když makáte naplno, cítíte na těle bolest celý závod.

Už od plavání?
Samozřejmě. Nejlepší plavou necelou hodinu a zapojujete záda a ruce, které při plavání odvedou maximum svého výkonu. I když má moře osmadvacet stupňů, pořád je to ještě nejchladnější část závodu ve srovnání s tím, co nás čeká po vylezení z vody. Pro mě je plavání nejslabší disciplínou, dopředu se pak snažím propracovat až na kole.

Už se stalo, že byste nedoplaval?
To by byl teda drahý výlet! Ne ne. Jde jen o to, jestli zaplavu za padesát tři, nebo padesát čtyři minut. Kdybych vylezl z vody vyčerpaný a měl před sebou dalších osm hodin závodu, byl bych na tom špatně.