Proč v Ústí skončí extraliga?
Došly peníze. Je to jistota. Na sezonu potřebujeme 400 tisíc korun, to už je prakticky nemožné je sehnat. V době, kdy hokej s fotbalem potřebují tolik milionů.
Až se odhlásíte z extraligy, budete hrát jinou soutěž?
Počkáme, kdo z hráčů tady zbude. Kluci, kterým je 26-27 let, najdou uplatnění jinde. My ostatní se přihlásíme do nějaké oblastní soutěže nebo do druhé ligy. S Litvínovem, s Děčínem. To se utáhnout dá. Vrcholový hokejbal tady na dlouhá léta umře. Než se najde někdo, kdy sežene půl milionu a partu chlapů, kteří by byli ochotni třikrát v týdnu trénovat a soboty, neděle odjezdit zápasy po celé republice.
To je kus umění.
O to větší motivaci něco dokázat asi máte letos.
Přesně tak. Letos jsme si řekli, že pro to uděláme všechno. Trénujeme venku v minus pěti stupních, když není hala. Ale všichni jsou na tom stejně. V sobotu jedeme do Jindřichova Hradce na osmifinále Českého poháru, tam bude velká prověrka před extraligou.
Podzim v extralize vám vyšel, skončili jste na třetím místě.
Řekli jsme si, že do toho dáme úplně všechno. Na podzim to vycházelo, šlapalo to, poslouchali jsme trenérovu taktiku. Soupeři s námi už ani moc nepočítali, proto ty zápasy s námi trochu podceňovali. Teď předpokládám, že na jaře to bude úplně naopak. Že se na nás každý připraví víc.
Jaký máte cíl?
Chtěli bychom za každou cenu proniknout do semifinále a získat medaili. Ať už z ligy nebo z poháru. Považoval bych to za ohromný zázrak a úspěch, strašně moc bychom to chtěli. Poslední titul jsme tady slavili v roce 2006, přesně když hokejové Ústí postoupilo do extraligy. Od té doby to jde z kopce, město dalo peníze do hokeje. A s námi to šlo od deseti k pěti.
Máte šanci vyhrát kanadské bodování extraligy. Zatím jste třetí.
Bylo by to nádherný, ale je to samozřejmě nesmysl. Dva nejlepší hráči Pacovský s Novákem z Hradce si to asi rozdají mezi sebou. Mně bude 35, jsem platný, když nějaký gól a přihrávku dám, ale tomuhle rozhodně nevěřím.
Váš bratr Martin, hokejový mistr světa roku 2000, už skončil kariéru. Co vy?
Budu chtít hrát, co nejdéle to půjde. Když se jdu podívat na nějaké okresní soutěže, taková liga se dá hrát ještě v 45 letech. Ale je pravda, že mi momentálně dorůstají děti, takže se budu chtít věnovat hlavně jim. Moje sportovní aktivity půjdou stranou.
Co děláte, když nehrajete hokejbal? Ten vás asi neuživí.
To nikoho. Vyrábím lidské náhrady - nohy, ruce, na protetice. Je to perfektní práce, hlavně na ranní. Mám odpoledne i víkendy volné, stihnu každý trénink i zápas. Hokejbal není ani o přivýdělku. Spíš o tom, že když chcete pořádného plejera z Kladna, z Prahy, z Kralup či z Děčína, musíte těm klukům to dojíždění zaplatit. Dát jim tady ubytování a večeři. To jsou ty peníze, které potřebujete. Když je nemáte, zbudou vám dorostenci.
Jakého úspěchu si ceníte nejvíc?
Rozhodně titulů mistra republiky z let 2004 a 2006. To bylo kouzelný. Že jsme vyhráli Pohár mistrů, je hezké, ale já chtěl hlavně domácí titul. Mám dvě stříbra z MS, na tom, kde jsem měl největší formu, jsme skončili pátí. A když jsem měl životní formu, tak mě tam nevzali vůbec. Dodnes nevím proč.
Co budete dělat po kariéře? Trénovat?
Rád bych, ale momentálně je kontinuita trochu složitější. Náš klub, který hraje v podnájmu na cizím hřišti, si bude muset stanovit nějaké priority a strategii, jak to celé dál povedeme.
