Mezitím se Jakub Janda staví k pípě. Pivo mu stříkne, až se lekne. „To nic, vždycky to plive,“ utěšuje ho servírka Jana.
A přicházejí další hosté. Před nás staví půllitr piva. Má míru i říz. „Barmanství, číšnictví mě vždycky lákalo,“ přiznává nejlepší světový skokan na lyžích. Odmítá však, že by brzy změnil profesi. „Jde opravdu jen o legraci,“ usmívá se. „Možná někdy později.“
Jak se vůbec do baru dostal? Ještě v zimě před svým kamarádem Jaroslavem Sakalou vyřkl přání vyzkoušet si práci za barovým pultem. A ten neváhal. Dohodli se, že to po sezoně spolu zkusí. „Aspoň na chvíli Kuba pozná něco jiného než skoky,“ říká Sakala ve svém Saky baru u frenštátského náměstí.
Na večer pozvali i další kamarády, Janda je obsluhuje. Ale jen asi dvě hodiny, aby se na začátku přípravy na další sezonu příliš neutahal... „Ten vrchní je nějaký pomalý,“ ozývá se jeden z hostů. V tu chvíli v nastalé bouřce přestává z reproduktoru hrát hudba, bar se propadá do tmy. Vypnuli elektřinu.
„Mám v tom trochu chaos,“ povídá Janda. S bločkem a tužkou prochází mezi hosty. „Je to mazec všechno stihnout, všechno si pamatovat.“ To už světlo zase svítí a funguje i kávovar.
Nemá Jaroslav Sakala obavy, že mu nezkušený barman Janda rozbije všechny sklenice a šálky? „Jestli něco rozbije, tak to zaplatí.“ A co plat? „Kdepak, žádný nedostane,“ odmítá Sakala. Pak se ale přece jen slituje: „Třicet korun hrubého, aby měl aspoň něco, když nebude mít sponzory.“
Jiří Seidl
