Tak zkusme, kde jste už byla. Řeknu vám teď turistické atrakce čtyř grandslamových měst: londýnský Tower.
Nikdy. Byla jsem tu jen v Muzeu voskových figurín. Nic moc. Připadalo mi takové divné.
Paříž a Eiffelovka?
Třikrát. To je jediné místo, které se mi v Paříži líbí. Ta gigantická věž je opravdu romantická.
Melbourne a akvárium?
Mám splněno. Krásné ryby.
New York a socha Svobody?
No... Na dálku z mrakodrapu Empire State Building.
A co třeba Ground Zero?
Viděla jsem. Depresivní místo. Už aby tam rychle něco postavili.
Člověk se při cestách poučí, že? Hrála jste v Moskvě i v Minsku. Jak na vás působí Východ?
Srovnáte si tam v hlavě plno věcí. Najednou vám dojde, že máme v Česku nádhernou životní úroveň. Pamatuju si bufet na moskevském letišti. Šíleně tam páchlo něco zkaženého.
Bála jste se v Moskvě?
Taky, třeba když nás hned na letišti začali tahat do auta podivní taxikáři. Byla jsem tam sama, příště si vezmu manžela jako osobního bodyguarda.
Které nejexotičtější místo jste zatím navštívila?
Moc exotiky na kontě nemám. Snad Bali, kam jsem letěla na svatbu své deblové partnerky Barbary Rittnerové. Moc mě láká arabský svět, chtěla bych do Dubaje.
Tam přece pořádají turnaj WTA Tour. Stačí se přihlásit.
Jenže mi nezapadal do programu.
Ženy to nemají v arabských zemích lehké. Uvědomujete si to?
Já tam nechci žít, jenom to pozorovat. Jejich ženy mají v mých očích smůlu. Ony samy nic jiného neznají, berou, že to tak má být. Ale pro nás by takový život byl katastrofou.
Dokážete si představit, jak chodíte celá zahalená a nesmíte ani řídit auto?
Jen to ne, já řídím moc ráda. A být zahalená, jen oči aby koukaly... Ani si to nechci představovat.
Kam naopak jezdíte nejraději? Asi řeknete stejně jako ostatní tenisté Austrálii, ne?
Jasně. Tam je pohoda, prostor, skvělé podnebí a famózní, vždy ochotní lidé. Austrálie mi pokaždé zlepší náladu. Jednou jsem v Brisbane hledala zoo. Ptám se neznámého člověka na cestu a on mi rovnou nabízí: Víte co, já vás tam hodím.
Patříte i k fanatikům do nakupování jako Iveta Benešová nebo Klára Koukalová?
Už to není tak dramatické, jako když mi bylo kolem dvaceti. Nejlíp se teď "šopuje" v Americe, i když nám ten dolar začal stoupat. Ale stejně se musím s oblečením omezovat.
Proč?
Už ho nemám kde skladovat.
Radši jdete na muzikál?
Ty mě baví. Moc se mi v Melbourne líbila Mamma Mia.
Co ještě na turnajích děláte, pokud nehrajete tenis? Kdy jste byla naposledy v kině?
Jé, to si nevzpomenu. Letos už snad jo. Koupili jsme si teď v USA i malinký, přenosný DVD přehrávač. Jenže nás podvedli. Prodavač tvrdil, že funguje i v Evropě, a on tu nejde.
Vozíte si s sebou po světě také knížky?
Ne. Jakmile se jednou začtu, nedokážu ji odložit a pak se nekoncentruju na tenis. Ačkoliv tady jednu mám. Zamilované povídky, co mi půjčila maminka Báry Strýcové. Od těch se odtrhnout klidně můžu.
Baví vás pořád ten kočovný život? Nebo se těšíte, až se usadíte a budete jezdit jen na dovolenou?
Profitenis má pozitiva i negativa jako každá práce. Ale jo, baví mě.
Loni jste po zranění říkala: Ještě dva roky a dost. Takže po sezoně skončíte?
Když budu čtyřicátá na světě, jde mi to a kosti ještě drží? To by nebylo rozumné. Ještě musím do Dubaje, ne?
Přiznejte se, stihli jste vůbec s manželem svatební cestu?
Hmm. Ne. Zrovna jsme se stěhovali, nevyšlo to. Až skončím, vyberu si ji.
Kam vyrazíte?
Za teplem. Třeba do Karibiku.
Jela byste třeba i pod stan do kempu?
Určitě. Nebo na túru s karavanem. To by přece byla změna, dobrodružství!
