Do týmu rumunského šampiona přitom odešel v létě po zisku čtvrtého titulu v Českých Budějovicích, takže do české extraligy se vrací po půlroce.
Opravdu to bylo v Zalau tak špatné?
Peníze chodily jak noty na buben. Ještě mi dluží. Dali mi nový byt, ale zaplatili nájem jen za dva měsíce z pěti. Brazilcům nikdo neřekl, že je v Rumunsku zima a ještě v prosinci se oblékali jen do mikin. Navíc jsme neměli dobrý tým. Byl plný individualit. V listopadu jsem se na dva týdny zranil a polský trenér mě pak odepsal. Spoluhráči za ním chodili a ptali se, proč nehraji. Rumunský nahrávač přitom nebyl žádný lumen. Možná chtěli přivést někoho jiného. Dopadlo to tak, že jsem před Vánocemi přišel za vedením a řekl jim, že už nechci být v týmu. Dal jsem výpověď k 31. prosinci a oni ji akceptovali.
To vás nikdo nevaroval, jak to v Rumunsku nechodí?
Právě že to bylo spíše naopak. Rok předtím tam hrál maďarský univerzál Peter Nagy, kterého jsem znal. Říkal mi, že všechno je v pohodě. Musím ale říci, že jsme se s klubem rozešli v dobrém. Tvrdili, že mi všechno doplatí.
Nelitujete přestupu?
Ne. Něco jsem se naučil. Vyzkoušel jsem si kvalitní ligu. Vyhráli jsme v ní všech jedenáct zápasů. V Lize mistrů jsme si to pokazili sami. Na konci už byla hodně špatná atmosféra. Někteří jsme věděli, že končíme. Po mě propustili Makedonce a Brazilce. V Rumunsku je to jako na střelnici. Jeden den tam jste, druhý vás vyhodí.
Jaká je úroveň rumunské ligy?
Prvních pět mužstev, které mají peníze, by u nás hrály špičku. Nejbohatší jsou Zalau a Konstanta, které se přetahují o titul. Kupují cizince. Naše základní sestava byla celá ze zahraničí - dva Maďaři, dva Brazilci, jeden Makedonec, Slovák a já.
Nezáviděli vám rumunští hráči?
Většině jim to bylo jedno. Jsou rádi, že mají nějaké peníze, protože v Rumunsku je chudoba. Odtrénují si svoje. Vědí, že zápas odehrajeme za ně. Libero ale byl rapl. S oběma Brazilci uměl rozhádat celý tým. Choval se jako majitel klubu. V minulé sezoně vyhodil čtyři trenéry. Šel za vedením, že se mu nelíbí. Byl tak oblíbený, že si to mohl dovolit.
Kdo tedy šéfoval klubu?
Tím nejvyšším byl místní podnikatel pochybné pověsti. Teď se chce dostat do vlády, takže se snaží předat svoji funkci zase jinému jinému podobnému podnikateli. Klub sice vlastní z osmdesáti procent město, ale i tak si prezident kolikrát dělal, co chtěl. Vyhráli jsme třeba 3:0, přišel do kabiny a rumunsky na nás křičel, že jsme nehráli dobře, a proto nám pošle peníze s týdenním zpožděním.
Rodina asi přivítala, že jste odešli, že?
Žena byla už poslední měsíc na prášky. Máme šestnáctiměsíčního syna a nebylo tam jediné místo, kam by s ním mohla jít si zahrát. Okolo nebyly ani žádné děti. Zalau je navíc malá díra s jediným nákupním centrem. Když jsme chtěli něco podniknout, museli jsme do Kluže. Po rumunských cestách trvala jízda dlouhá osmdesát kilometrů dvě hodiny.
Proč jste si vybral k návratu právě Zlín?
Chtěl jsem ze Zalau pryč a předběžně jsem se informoval, kdo by měl zájem. Máca (zlínský trenér Roman Macek) se okamžitě ozval. Měl jsem rozjednaný také jeden francouzský tým, ale chtěli, abych čekal ještě pár dní. To jsem nemohl akceptovat, protože jsem nechtěl zůstat bez práce. Nad Zlínem jsem vůbec neváhal. Je tady kvalitní klub. Máca mi vyšel ve všem vstříc. A vždycky jsem chtěl hrát se Slovákem v Las Vegas. (ukazuje na přicházejícího Miroslava Čajana)
Prosím?
Miro hrával ve Zlíně, a když jsme se potkali v Českých Budějovicích, tak mi vždycky říkal, že Zlín je podobný jako americké město hazardu Las Vegas, a že se tam musím někdy podívat. Tak jsem tady.
V Budějovicích jste vždy hrál o titul. Nevadí vám, že Zlín je momentálně v extralize až osmý?
Jsem bojovník,mám rád výzvy. Věřím, že půjdeme nahoru. Máca mi říkal, že je spousta zraněných a nemocných. Pokud se dají všichni do pořádku, tak šance je. Hráči jsou tady kvalitní. Mým cílem je semifinále.
Je pro vás výhodou, že jste čtvrtým Slovákem v mužstvu?
Nerozlišuji Čechy a Slováky. S Mirem Čajanem jsme strávili pět krásných let v Budějovicích. Dominika Mračka znám z plážového volejbalu. Je to můj velice dobrý kamarád. Jenom Luboše Kostolániho jsem nějak nezaregistroval. Ale Slovák jako Slovák. I když já už jsem pomalu Čech. V Budějovicích jsem si našel českou přítelkyni. Plánujeme, že se vezmeme a postavíme si tam domek.
Už jste si našel v programu, kdy budete hrát proti Budějovicím?
Zatím ne. Budou to ale pro mě speciální zápasy. Těším se ale na každé utkání v extralize. Tady je to více kamarádské. V Rumunsku jsme odehráli zápas, podali si ruce a šli hned pryč. Každý se na nás navíc díval jak na cizince, všichni nás chtěli porazit.
Jak vzpomínáte na vzájemné duely se Zlínem?
Často to byly vyrovnané zápasy, které jsme vyhrávali v pěti setech. Zlín měl vždy kvalitní tým. Proto jsem neoslovil celky jako Odolena Voda, nebo ČZU Praha.
