Celkem 49 zápasů si napočítal Michal Rak v uplynulé sezoně. "Loni s Tarantem to bylo jen 26 utkání, V Piacenze to jsou těžce vydělané peníze," směje se zanedlouho třicetiletý blokař.
Jako hektický, ale také jako nejlepší v kariéře hodnotí Rak uplynulý ročník v italské Sérii A. "Perfektní sezona, dostal jsem se do špičkového klubu a vyhráli jsme titul."
Ve finálové sérii vedla Piacenza 2:1 na zápasy. Čtvrtý zápas jste ale doma prohráli 0:3 na sety. Nebáli jste se, že už je všechno ztracené?
Sázeli jsme na tvrdý útok od Marshalla a Zlatanova, Trento se na naší taktiku ale perfektně připravilo. Za tři sety nás patnáctkrát zablokovali. Zklamaní jsme byli, ale přišel pátý zápas.
V něm jste prohrávali už 0:2, ale nakonec se o titulu rozhodovalo až tie-breaku. Kde se ve vás vzala síla k obratu?
Otočilo se to ve třetím setu, kdy jsme změnili taktiku a začali hrát technicky. Tie-break už je otázka náhody. Za stavu 11:13 přišel skvělý zákrok našeho libera. Žádný velký obrat se vlastně nekonal, rozhodlo zkrátka štěstí.
V semifinále jste stanuli proti Maceratě a vy sám proti Martinovi Léblovi. Jaké to byly souboje?
Macerata vyhrála základní část, byl to favorit. Možná ani nečekali, že bychom je mohli takhle potrápit a zvítězit.
Řekli jste si s Martinem Léblem něco po semifinále? Popřál vám třeba do finále úspěch?
No jasně. Martin mi před finále volal a přál mi, že když už jsme je vyřadili, tak ať vyhrajeme celou ligu. S Martinem máme kamarádský vztah. Nejsme konkurenti, spíš si tady v Itálii pomáháme.
Rak v Serii AMichal Rak nasbíral ve 38 ligových zápasech celkem 305 bodů a stal se nejčastěji bodujícím blokařem ligy. Pro Česko tím obhájil loňské prvenství Martina Lébla. "Potěšilo mě, že mám nejvíc bodů mezi blokaři, ale to je dáno i počtem zápasů. Jsem rád, že to takhle dopadlo. Aspoň někde je vidět české jméno," hodnotí svůj individuální úspěch Rak. |
Měli jsme hodně zraněných. Snad jen první zápas jsme odehráli v kompletní sestavě. Na play-off jsme ale znovu byli v plné síle. Vinou zranění jsme skončili pátí po základní části. Užší kádr nám vzal hodně energie, ale zase nás to posílilo mentálně. Každý zápas jsme jeli na doraz.
Jak zisk titulu prožívají horkokrevní italští fanoušci?
Fandové na tohle vítězství čekali strašně dlouho. Piacenza byla v šesti letech čtyřikrát ve finále a pokaždé prohrála. Loni byla Piacenza druhá v lize italské i v Lize mistrů. Klubu chyběla nějaká trofej. Teď fanoušci blázní a člověk si venku moc soukromí neužije.
Hlásí se k vám fandové v Piacenze i v průběhu sezony, anebo pouze po takovém úspěchu?
V Piacenze je volejbal sport číslo jedna, takže nás samozřejmě poznávají. Skalní fanoušci prožívají zápasy, ti mají fandění trochu jako práci a jsou až zfanatizovaní. Když se prohraje, jste nejhorší člověk na světě, když se vyhraje, tak vás nosí na rukou.
Za šest let v Itálii už můžete hodně srovnávat s fandy ostatních klubů.
Největší kontakt jsme měl s diváky v Tarantu, kde jsem byl minulý rok. Tam jsou lidé vstřícní, hodní, pomáhají člověku a po prohraném zápase ho nepomlouvají, jako tady na severu. V Čechách se občas jde s diváky na pivo, tady to takhle nefunguje. Hráči si chtějí uchovat soukromí.
Vítězná sestava se nemění - bude tohle pořekadlo platit pro vás a Piacenzu i v příští sezoně?
Mám ještě kontrakt na jednu sezonu a nehodlám nic měnit.
Na reprezentační soupisce pro blížící se kvalifikaci na mistrovství světa jste se neobjevil. Čím to?
Jsem domluven s trenérem Haníkem, že mě nechá odpočívat. Jsem tomu rád. Před dalšími akcemi se s trenérem setkáme a promluvíme si. Pro mě to byla hodně náročná sezona, budu muset dodat tělu trochu vitamínů.
