V padesáti jede na Dakar odpočívat

Praha - Když před čtyřmi lety projel cílem dakarské rallye, tvrdil: "Tahle byla poslední." Teď už ví, že se mýlil. Josef Macháček se svou čtyřkolkou se na slavnou štreku zase vrací. Pošesté. A ve věku zralého padesátníka. "Vysápal jsem se do sedla a jdu na to," žertuje. "Teď jen čekám, až pro mě vypíšou veteránskou kategorii."

Ne, nenechte se tímto věčným vtipálkem oblafnout, on má k "omšelému staříkovi" hodně daleko. Naopak, stále je to výtečný závodník se smělým cílem. "Jedu obhajovat dřívější vítězství," říká.

Vedle legendárního Karla Lopraise je totiž Macháček dalším Čechem, který na Dakaru dokázal zvítězit.

A nejen jednou, kategorii čtyřkolek ovládl hned třikrát. Závodění má prostě v krvi. Dlouho jezdil na enduru, reprezentoval i na Šestidenní, vyzkoušel si také autokros.

Očaroval ho však Dakar. Přitom si v roce 2003 říkal, že už se sem jako závodník nevrátí. Našel si svého čtyřkolkářského následovníka Marka Podlipného. Dával mu rady, půjčil i motorku, dokonce ho přemluvil k Dakaru 2004.

Jenže pak Podlipný skončil a dalšího dobrodruha k závodění čtyřkolek už Macháček nezlomil. I proto si loni řekl: "Jdu zase do toho. Budu bojovat s věkem, soupeři i tratí. Ale zkusím to."

Josef Macháček

Bývalý endurista, jenž reprezentoval i na Šestidenní, se po čtyřech letech vrací na Dakar.

Tentokrát svou Yamahu 800 přejmenoval na Pouštní lišku a zkusí s ní znovu vyhrát kategorii čtyřkolek.

Jezdci z Heřmanova Městce se to v minulosti povedlo už třikrát (není však oficiálním vítězem Dakaru, neboť čtyřkolky patří do kategorie motocyklů).

Padesátiletý Macháček je jinak podnikatelem, jeho firma se zabývá alternativními palivy.

Začal předělávat svoji Yamahu, přejmenoval ji z Královny pouště na Pouštní lišku a zítra se v Lisabonu skutečně vrhne do další bláznivé pouti po Africe. Jen manželka supí. "Když se u nás řekne Dakar, je to horší slovo než ptačí chřipka," vtipkuje Macháček.

Přesto i on má z Dakaru respekt a strach. "Strach k téhle soutěži patří. Prakticky každý rok na Dakaru někdo zařve. Je otázka štěstí, respektive smůly, na koho los padne," tvrdí.

Hned však dodá: "Já si ale do Afriky jedu odpočinout." Další vtip? Ne, tentokrát jsou to od Macháčka vážně míněná slova.

Před lety se totiž vrhl do podnikání s alternativními palivy, firma se slušně rozjela a majitel má práce nad hlavu. "Co chvíli přibíráme zaměstnance, kupujeme nová auta. Je to honička. Na Dakaru na tohle zapomenu, žádné faktury a platební příkazy, jen starost, jak se dostat do bivaku," říká.

Podnikání však vděčí za to, že je pro něj Dakar dostupnější. Vždyť účast na něm vyjde jezdce se čtyřkolkou na milion korun. I proto zatím v této kategorii není taková konkurence, letos se v ní objeví čtrnáct mužů. "Budou to samí mladí kluci, ale snad je já dědek proženu," vtipkuje.

Vlastně nežertuje. Věřte, že se padesátiletý veterán "vysápe do sedla" a skutečně je prožene.

Slepý mechanik se stará o tři vozy

L i s a b o n,  P r a h a (rob) - Nebude bojovat o vítězství, vlastně ani nepojede v žádném soutěžním voze. Je "jen" mechanikem. Přesto bude 56letý Portugalec Carlos Filipe, jenž se stará o tři vozy Land Rover, jedním z nejsledovanějších lidí na Dakaru. Je totiž slepý.

Handicap však překonává obdivuhodně. "Když mám někoho k ruce, dokážu motor vyndat, opravit a dát zpátky," řekl agentuře Reuters.

O zrak přišel po nepovedené oční operaci před více než dvaceti lety. Jenže práce automechanika se nevzdal. Dál provozoval dílnu v malé vesnici severně od Lisabonu, brzy mu začal pomáhat syn Hugo. Snil, že se jednou vydá i na slavnou rallye.

Loni se mu to skutečně povedlo. A obstál. Vozy, o které pečoval, dojely až do Dakaru, cíle závodu. "Je slepý, ale v práci mu to nijak nepřekáží," obdivoval ho jeden z jezdců, Luis Ferreira.

Snad nevidomý mechanik obstojí i letos. Zasloužil by si to.