Jenže Emil se prý narodil o čtyři hodiny dříve. "Ale to není tak jisté. Maminka se dost pletla, málo si pamatovala," řekl Zátopek při svých sedmdesátinách. Byla by bývala tak slavná, nespojit svůj osud s nejproslulejším atletem této země? Ale i on, nakupil by opravdu bez paní Dany svůj talent, dřinu, píli až ke hvězdám nesmrtelnosti?
"Dostalo se mu požehnání, že se oženil s paní Danou," řekl na Zátopkovu pohřbu předseda MOV Juan Antonio Samaranch. Jen zdvořilá slova protřelého diplomata? Sotva, na to znal Samaranch Emila dost dobře.
Jak se pomstila
Netrpěla komplexem, že žije po boku slavného muže? "Trpěla," přiznala, ještě když Emil žil a s úsměvem naslouchal. "Hlavně když po olympiádě v Helsinkách novináři psali, že jsem vyhrála jen z euforie nad Ťopkovou další zlatou medailí. Všichni zapomněli, že už jsem tehdy byla ve světových tabulkách čtvrtá."
Paní Dana se pomstila. Na olympiádě v Římě už Emil neběžel. Ale Dana, bylo jí osmatřicet, pořád ještě házela. A tak se tehdy překvapivě přihlásila a vyházela si stříbrnou medaili. Přinesla ji na tribunu, kde seděl Emil s přáteli. "Tak tady ji máte," řekla. "To abych ukázala, kdo je Dana Zátopková. Emil je jen můj manžel." Tak už osmdesát! "Nebyly to roky na vikslajvantovém kanapi," jak nedávno řekla. "Osmdesátka, to je hranice, za kterou života už moc nezůstává."
Jen žert pro noviny
Před deseti lety slavili Zátopkovi sedmdesátiny. Ještě spolu. "Tohle jsou asi naše poslední oslavy," řekla tehdy. "Dál už nebude co slavit. Je to předěl. Vstupujeme mezi starce, velebné kmety. Nejhorší je, že se teď už budeme muset chovat důstojně." Ani tehdy to nemohla myslet vážně. Byl to spíše neškodný žert pro noviny.
Z vrásek kolem úst už zmizel žal, vzpomínky na životního druha ale přetrvají. Kus svého Emila, hromádku jeho popele, má doma v malovaném džbánku. Když přijdou kamarádi, postaví džbánek na stůl, vedle něho skleničku, nalijí víno a ťukají si s ním.
Jaké že má paní Dana výhledy pro budoucnost? "Pospíchat se životem a neloudat se. Každé ráno si říct, to je prima den a zkusit život vstřebávat rychleji." Byla někdy vůbec nešťastná? Ale ano. Když zjistila, že nemůže mít děti, že lítá po doktorech zbytečně. "Co se trápíš? Myslíš si, že když my nebudeme mít děti, tak lidstvo vymře?" utěšoval ji Emil.
Její červené
Červené víno ji provází životem. Sklenku červeného držela v ruce, i když v koutu foyeru Národního divadla, pod obrazy dávné slávy a žalu Čechů, přijímala kondolence za Emila, s nímž se právě na první scéně rozloučil národ i svět.
A tehdy, s popelavou, strhanou tváří, to jedinkrát jí oči vyhasly, řekla: "Mám tady prkno," a ukázala hranou dlaně pod bradu. "Nesmím ho ale moc posunovat dolů, pouštět si víc bolesti, než bych unesla, musím se ovládat, jinak bych se poroučela."
Ze dvou stran ji za Emilovou rakví podpírali dva muži, které o to požádala: Ivan Satrapa, stříbrný házenkář z mnichovské olympiády 1972, a Karel Engel, někdejší olympijský zápasník. "Na celý život si to budu pamatovat. Ani tenkrát nebyla na dně, ona je strašně silná, jen potřebovala pomoc od kamarádů," říká Satrapa.
Na pozvánce k oslavám osmdesátin pro její nejbližší je psáno: Dárky ani květiny nenoste, ale lahev modrého portugalu není dárek, to je povinnost. Svéráznou pozvánkou pobavila své přátele. "To je celá Dana," sdělovali si.
Nedávno byla pozvána do jednoho malostranského paláce na oslavy narozenin herce Radka Brzobohatého. "Nejdřív tam nechtěla jít, pak tam byla do půlnoci a nechtěla domů," vzpomíná Satrapa. "Jí žádných osmdesát není! Jak se chová a jak je bezprostřední, milá, vstřícná, má elán mladé ženské." "Posedět si ve sklípku, popít dobrého vínka, pozpívat si s cimbálovou muzikou, to pořád pokládám za velkou pohodu," říká paní Dana.
Vařila na ohni
Dům na trojské stráni nad Prahou, zarostlý květinami a stromy, naplněný suvenýry a ovzduším dávných rekovných činů fenomenálního běžce, který si Zátopkovi vystavěli, stal se v nedávných dnech i domem azylovým.
Paní Dana tam pozvala rodinu, v jejímž domě o ulici níž sahala voda do prvního patra. "Chtěl jsem jim tam vozit jídlo, ale policie mě tam nepustila," vzpomíná někdejší zápasník Engel. "V domě neměli elektřinu ani plyn, a tak Dana vařila na ohništi na zahradě čaj i guláše." No a také... "Vypili jsme všechno červené a všechnu slivovici, než klesla voda," oznámila přátelům.
Kulatá výročí společných narozenin s Emilem má v dobré paměti. Když jim bylo v roce 1972 padesát, nic se neslavilo. V novinách ani řádka. "Emil byl tenkrát po pražském jaru na indexu, do sklípku na Moravě přijeli jen ti nejvěrnější," vzpomíná. Před deseti lety propukly už oslavy naplno. "Já to zvládám, to jen Emil občas neví, kdy přibrzdit," řekla tehdejší sedmdesátnice.
Tento týden je pro paní Danu hektický. V Praze, Uherském Hradišti, Kopřivnici, kde se Emil narodil, v Rožnově pod Radhoštěm, kde je uložena jeho urna. Tam všude ji s láskou uvítali či uvítají. "Snažím se stačit životu, žiju pro současnost," říká jubilantka.
 Bývalá olympijská vítězka v hodu oštěpem Dana Zátopková přeje hodně štěstí na olympiádě v Sydney překážkáři Mužíkovi |
