Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


V formuli si kamarády nehledám, říká Montoya

Montoya si bere přilbu - Kandídát titulu Juan Pablo Montoya se soustředí před sobotními tréninky Velké ceny USA formule 1. | foto: Reuters

2 2003
Praha - Říká, že v běžném provozu jezdí klidně. Ale ve Francii byl pokutován, když se tam po silnici řítil dvoustovkou! Juana Pabla Montoyu, předního jezdce F1, ve středu po Praze raději vozili... Byl v Bahrajnu i Šanghaji, a přesto stále v Praze. Kolumbijský pilot formule 1 Juan Pablo Montoya projel včera na simulátoru plynule nové okruhy světového šampionátu.

Montoya pobyl ve středu na skok v Praze na pozvání Allianz pojišťovny, jednoho ze sponzorů týmu BMW Williams. Za rok už by se nic takového asi konat nemohlo: je jisté, že třetí muž uplynulé sezony přestoupí pro rok 2005 k McLarenu.

O tiskové konferenci čtěte ZDE

MF DNES poskytl Montoya jako jedinému českému deníku exkluzivní rozhovor, část otázek padla i na pozdější tiskové konferenci pro všechna média.

Na začátku se chci ubezpečit: neutečete od rozhovoru, jako jste to novinářům udělal po letošním závodě v Indianapolis?
Tam jsem jim nechtěl stále dokola vyprávět záporné příběhy. Nemám to rád.

Záporné příběhy, jak jste v předposledním závodě sezony přišel o naději získat titul světového šampiona?
Už před závodem jsem byl na tuto možnost vnitřně připraven. Necítil jsem proto zlost, jen zklamání. V tom závodě jsem byl v jednom z kol ve vedení, v tom samém o něj přišel a Ralf Schumacher, můj kolega u Williamsu, musel odstoupit, takže tým přišel o triumf v Poháru konstruktérů. Ale takové věci se stávají, nepomyslel jsem si nic mimořádného. Zkrátka jen: je konec, sezona skončila.

Jak byste ji vlastně hodnotil?
Zlomový moment přišel v šesté Velké ceně v Rakousku, od té doby se celému týmu Williams dařilo. A já nakonec skončil třetí, stejně jako před rokem. Ale nebylo to stejné, teď jsem si přál něco jiného.

Co jste si přál?
Vemte si, že před Indianapolis jsem byl jen bod za Schumacherem a nakonec zůstal třetí... Abyste se stal mistrem světa, musíte bodovat pravidelně. A já v prvních pěti závodech nasbíral jen patnáct bodů, což bylo málo. Titul šampiona jsem ztratil hned v úvodu.

Agresivně nejezdím!

Vyhrál opět Michael Schumacher a vy o titulu dál sníte. Je pro vás důležité získat ho ještě v době, kdy bude závodit, abyste porazil fenoména?
Asi je to spíš jedno. Těžko říct. Michael je hodně silný a má i nejlepší auto.

Koho máte raději? Michaela, nebo jeho bratra Ralfa, s nímž jste v jednom týmu?
(rozpačitý úsměv) Člověk je v týmu, aby v něm pracoval, a ne aby si hledal kamarády. Snažíte se vyhrát, to je vše. Já nemám problém ani s jedním ze Schumacherů, vlastně nemám problém vůbec s nikým.

A nebudete ho mít s Räikkönenem, od roku 2005 vaším parťákem u Mclarenu? Přijde mi, že vy dva se nemáte zrovna v lásce.
Budeme určitě spolupracovat stejně jako teď s Ralfem, na profesionalitě se nic nezmění. Ani Räikkönen pro mě nebude problém, pokud mým kolegou bude právě on.

Když jste podepisoval s Mclarenem smlouvu, nenapadlo vás: Abych jednou nelitoval?
U všech rozhodnutí přece musíte riskovat. Já prožil u Williamsu zatím nejlepší léta kariéry, ale Mclaren je nová výzva. To přece znáte, ne? Chodíte do práce, snažíte se pro určitou firmu odvádět to nejlepší, ale pak přesto vycítíte, že je čas na změnu. A pro novou společnost budete opět pracovat na maximum.

Jenže příští rok budete ještě u „staré“ společnosti. Nemáte strach, že ona vám už nedá to nejlepší, třeba v oblasti techniky?
Rozhodně ne. Rozhodnutí odejít k Mclarenu jsem ven pustil teprve nedávno, takže se vám zdá čerstvé. Ale ono je staré už několik měsíců a předcházela mu samozřejmě jednání i s Williamsem. Takže vím, že mě nikdo v nadcházející sezoně šidit nebude.

A dostanete v ní nové auto...
K tomu zatím moc říct nemohu. Jen to, že bude mít lepší motor a bude silnější. Chceme s ním být konkurenceschopní hned od začátku, i proto ho dostaneme do ruky o dvacet dní dřív než loňské auto.

Jaký je vlastně podle vás ve formuli poměr mezi špičkovou technikou a skvělým jezdcem?
Pro úspěch v F1 jsou důležité čtyři věci: dobré šasi, dobrý motor, dobré pneumatiky a dobrý jezdec. A také okruh, některý vám sedí víc, některý míň. Jo, a ještě štěstí, samozřejmě. To jsem se v F1 naučil.

Co ještě jste se naučil? Třeba právě v minulé sezoně?
Že trvá nějaký čas, než s autem srostete, než dokážete určit, co dokáže, a přesvědčit ho, aby pracovalo pro vás. Stejné je to i s týmem.

A když tohle zvládnete, můžete jet agresivně, což je váš styl, že?
Tohle pořád slyším, že jezdím agresivně. A já dokola říkám, že si to nemyslím. Naopak, já se snažím jet co nejvíc plynule. A když se mi to opravdu povede, dozvím se od ostatních: Ty jsi zase jel agresivně!

Japonec měl smůlu, krásné dívky ne

Tak řekněte, jaký jste řidič v běžném provozu.
Dřív jsem krapet divočil, přiznávám. Ale to je minulost: snažím se teď jezdit klidně a držet se předpisů.

Neříkejte! Vždyť vám v květnu vzali ve Francii policisté řidičák! Na silnici, kde byla povolená stotřicítka, vám naměřili 204 kilometrů v hodině!
Řidičák mně nevzali, to není pravda. Ani nemohli, protože mám kolumbijský a v jiné zemi nemají právo ho vzít. Ale ano, pokutu jsem tehdy platil. Jel jsem rychleji než jsem měl, ale nebylo to nic hrozného, vážně ne.

Rychle prolétnete i Českem. Stačil jste z něj vůbec něco vidět?
Přiletěl jsem v neděli, na chvíli se soukromě zastavil v Brně, pak jsem po návratu do Prahy povečeřel u Karlova mostu, po kterém jsem se i prošel. Dnes u snídaně jsme si s manželkou Connie říkali, že bychom se sem měli vrátit jako turisté. Chtělo by to mít víc času na památky, které Praha má.

Connie je pro vás asi hodně důležitý člověk, že?
Doprovází mě skoro všude. Když se daří, prosím, je fajn ji mít u sebe. Ale její důležitost pocítím, až když se dařit přestane. To stojí pevně při mně.

Hodilo by se tedy koupit jí v Praze nějaký vánoční dárek, nemyslíte?
Já zatím dárky nekupoval nikde, nebyl čas. Ale na čtyřiadvacátého se těším. Sejdeme se s Connie s několika přáteli.

Nejen pro ně, ale asi pro celou Kolumbii musíte být hrdinou.
Byl jsem tam před dvěma třemi týdny, mám to tam rád. Není to tak nebezpečná země, jak si všichni myslí, dá se tam chodit po ulicích. Ale já musím chodit s ochrankou, všichni mě tam znají.

Fanoušci vás znají po celém světě, ale někdy mají smůlu. Pozoroval jsem vás při Velké ceně Japonska: ne každý od vás dostal autogram...
Kde jste mě pozoroval? Japonsko je velká země...

V paddocku. Když se tam k vám přitočily krásné dívky, autogram jste ochotně dal. Zatímco jeden Japonec vás marně žádal pětkrát.
Opravdu?

Vážně. Ten Japonec z toho byl nešťastný, i mně ho přišlo líto.
(potutelný úsměv) Dívky to zkrátka někdy mají jednodušší.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze