Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


V devíti brečel a chtěl skončit s fotbalem

17 2000
P r a h a - Fotbalový reprezentant Pavel Nedvěd z Lazia Řím, ofenzivní záložník s tvrdou střelou, se stal vítězem druhého ročníku novinářské ankety Zlatý míč České republiky za rok 1998. "Podobné ankety a nejrůznější bodování v novinách samozřejmě sleduji. Zvlášť v Itálii se umístění na takových žebříčcích hodně cení," říká Nedvěd. "Prvenství ve Zlatém míči mě opravdu moc těší. A musím se přiznat, že také proto, že výsledky ankety se určitě objeví i v italském tisku."Dále čtěte: Když byl Nedvěd na dně, říkal: Teď bude líp

V loňském premiérovém ročníku ankety skončil Nedvěd druhý za Jiřím Němcem ze Schalke. Letošní vítěz se objevil na všech 87 platných anketních lístcích, přičemž na první místo ho zařadilo celkem 57 hlasujících. Druhý Vladimír šmicer z Racingu Lens se dvěma novinářům do jedenáctky nejlepších sice nevešel, ale jako nejlepšího ho označilo 28 z nich. Zbývající dvě první místa připadla Karlu Poborskému z Benfiky Lisabon a sparťanovi Martinu Haškovi. Bronz za třetí místo získal v letošním roce Patrik Berger z Liverpoolu.

Poprvé se udělovala i Červená karta, jíž byl odsouzen nejhorší počin fotbalového roku. Sportovní novináři ji přiřkli klubu Sparta Praha, který v této anketě nasbíral osmadvacet prvenství.

Fyzická kondice 10
Vůle 10
Průbojnost 10
Zrychlení 9
Střelba 9
Pravá noha 9
Odolnost 9
Levá noha 8
Spolupráce s týmem 8
Obratnost 7
Technika 7
Hra hlavou 5
Bránění 5
Herní disciplína 4

V čem je Nedvěd výborný
Nedvědův fotbalový um spočívá podle hodnocení MF DNES především ve fyzické kondici, vůli a průbojnosti. V těchto kategoriích dostal nejvyšší známku deset ve stupnici, kde je nejnižší jednička. Nejhůře byla oceněna herní disciplína. Především proto, že Nedvěd je vznětlivý hráč, často ztrácí koncentraci při hře a vzteká se po verdiktech rozhodčích. Do nižší bodové hladiny spadá i jeho smysl pro bránění a hra hlavou, jež je však ovlivněna malou postavou. Nedvěd měří 175 centimetrů.

Cesta Pavla Nedvěda na vrchol
ZAČÁTKY:
Narodil se 30. srpna 1972 a už od tří let začínal s míčem. Hrával ve Skalné u Františkových Lázní, ale poslední žákovský rok už byl v RH Cheb. Odsud odešel do dorostu škody Plzeň, dnešní Viktorie. Vedl ho trenér Josef Žaloudek, který vychoval šmejkala, Karla Radu, Petra Vlčka a další. V Plzni vystudoval stavební průmyslovku.

POPRVÉ V ÁČKU: Jedenáct dní před osmnáctými narozeninami ho postavil za áčko ve druhé lize plzeňský trenér Jiří Lopata. Nastoupil proti Xaverovu a v 15. minutě dal gól. "Hrál jsem pak skoro pořád, ale trenér se na mě často zlobil, že dělám něco jiného, než mi říká," vzpomíná.

VOJNA A LIGA: Jen dva měsíce vydržel na vojně v Táboře, než po něm sáhla pražská Dukla. První ligu hrál poprvé 31. října 1991, s Nedvědem Dukla po šesti kolech konečně vyhrála, porazila 3:1 Vítkovice. Stačilo pět zápasů, aby po něm zatoužila Sparta.

VE SPARTĚ: "Táta mi radil, ať radši zůstanu v Dukle, kde budu spíš hrát, ale já nakonec Spartě podepsal," vzpomíná hráč. O místo musel dlouho bojovat, hlavně za trenéra Dobiaše v sezoně 1993/94, kdy byl v lize třikrát vyloučen, to měl těžké. Prosadil se, nastoupil ve 115 ligových zápasech. Do léta 1995 nastřílel 12 gólů, pak za jediný rok před mistrovstvím Evropy se trefil čtrnáctkrát. Jeho nádherná dělovka proti Liberci byla vyhlášena Gólem roku 1994.

REPREZENTACE: Prošel všemi mládežnickými výběry, za áčko poprvé 5. června 1994 tři minuty v Irsku. Zatím má na kontě 30 reprezentačních startů a 5 gólů.

LAZIO ŘÍM: Přestoupil jako čerstvý vicemistr Evropy v létě 1996 za 4,4 miliony dolarů, čili 132 miliony korun. V Laziu pod trenérem Zdeňkem Zemanem vyrostl ve hvězdu. Střílí nádherné góly v lize i evropských pohárech. Ligová bilance: 67 zápasů a 19 gólů. Za rok 1998 vítěz Italského poháru a poražený finalista Poháru UEFA (0:3 s Interem Milán). V ročníku 1997/98 byl vybrán do týmu nejlepších ligových hráčů. V prestižní anketě tří nejznámějších sportovních deníků v Itálii skončil v italské lize v témže ročníku pátý, mezi cizinci byl třetí za Ronaldem a Bierhoffem. Je mezi padesáti nominovanými na Zlatý míč Evropy.

BUDOUCNOST: Nedvěda chtějí Inter Milán a Juventus. "Začátkem příštího týdne se mají oficiálně vyjádřit. Pavel ale bude spíš preferovat vylepšenou smlouvu v Laziu," myslí si jeho manažer Zdeněk Nehoda. Možné je leccos. Třeba příští rok odejde do Atlétika Madrid, jež po něm touží už dlouho. Pak by španělský klub skutečně splnil podmínku, kterou si dal jeho trenér Sacchi při nástupu do funkce: chtěl Nedvěda.


   V DEVÍTI BREČEL A CHTĚL SKONČIT S FOTBALEM  
Na tisíce kluků začínalo s fotbalem jako Pavel Nedvěd. Na vesnici kopal do míče a odsud vyrážel do světa. Táta musel do práce, a tak si ho vzal pod dohled děda. Hodně toho najezdili vlakem. Malý Pavel pokaždé proběhl vagon a vybral si kupé. "Já mu pak složil pod hlavu kabát nebo sako a sotva vlak vyjel, už spal," vzpomíná dvaasedmdesátiletý Václav Nejedlý na fotbalové výpravy se svým vnukem.

Těšíval se na párek
Ve Skalné, malém západočeském městečku s 1800 obyvateli, je dnes Nedvěd nejslavnějším rodákem. Když začne v televizi fotbal, v hospodě Pod komínem to pořádně hučí. Na velkém plátně se promítá zápas a štamgasti drží palce Pavlovi. Někteří z nich s ním hráli v jednom týmu ještě před třinácti lety. Dnes kopou druhou nejnižší vesnickou soutěž a Nedvěd se vyhřívá na římském sluníčku v Laziu.

Dodnes zná Nedvědův děda nazpaměť některé cesty, když vozil malého Pavla za fotbalovým učením. Čtrnáct kilometrů po silnici ze Skalné do Chebu a pak vlakem do Plzně. "Ze Skalné nás vždycky hodil autem Pavlův táta nebo nějaký známý a z Chebu už jsme jezdívali po kolejích," pamatuje si děda Nejedlý.

V Plzni bývaly srazy krajských žákovských výběrů, ve čtrnácti Pavel do tehdejší škody Plzeň, dnešní Viktorie, přestoupil. Nejen za fotbalem, ale také aby tam vystudoval stavební průmyslovku. "Pavel byl strašně živý kluk, ale mě poslouchal na slovo. Někdy jsme jezdili daleko, až do Banské Bystrice a Bratislavy. A víte, co mu na těch cestách dělalo největší radost? Když si mohl na nádraží u stánku dát párek."

Na hřišti od tří let
Na fotbalovém trávníku býval Pavel Nedvěd od tří let. Sotva uměl popoběhnout. Maminka prodávala v textilu a dělala do šesti večer, a tak ho otec, sám výborný fotbalista, brával na své tréninky ve Skalné. Po nich na hřišti zůstával s malým Pavlíkem.
 
Jednou, když Pavlovi bylo devět, se prý kvůli fotbalu rozplakal. Nejspíš poprvé a naposledy. Táta Václav Nedvěd to má dobře v paměti: "Hrál za Skalnou Turnaj Františka Pláničky v Aši. Moc mu to tenkrát šlo, všichni ho chválili a ujišťovali, že dostane cenu pro nejlepšího hráče. Jenže nakonec ji dali někomu jinému. Pavel pak usedavě plakal, a že už prý fotbal hrát nebude. Naštěstí to nesplnil."

Dostával přes ručičky
Na pláč už všichni vyjma táty zapomněli, ale jak byl Pavel Nedvěd čertovsky živé dítě, si ve Skalné pamatují všichni. Když vletěl na hřiště, býval prý zarputilý po tátovi. Nikdy neuměl prohrávat. Jakmile si šel s kluky zakopat do haly, vzal si do mužstva ty nejlepší.
 
A pokud přece jen prohrál? "Letěl ven, práskl dveřma, až se málem sypala skla. Jednou jsem ho vytahal za uši," vypráví Václav Dellinger, bývalý správce haly. Teď mu ve stejné hale připravují koutek slávy, v němž dnešní správce Václav Vrba vystaví všechny dresy klubů, v nichž Pavel dosud hrál, vlajky a další. "Už by to dávno bylo, ale chybí mi dres z Dukly," lituje Vrba.

Jestliže to od správce malý Nedvěd párkrát schytal, od táty se výprasku nikdy nedočkal. "Za klukovské rošťárny jsem ho nebil. Jen ve fotbalových začátcích jsem ho občas plácnul přes ruce. Bral do nich totiž míč, který byl málem větší než on. To se nedělá, fotbalista na míč ručičkama nesahá, opakoval jsem mu dokola," říká Václav Nedvěd a trochu provinile mrkne na dceru. "Nasekáno občas dostala spíš Pavlova o rok starší sestra Iveta."

Malý Pavel býval prý živel, ale moc šikovný kluk. Stejně dobře jako fotbal mu šla házená, má i diplom za druhé místo v kraji. "A tenis umí ještě líp než fotbal, fakt," nadsazuje Nedvěd starší. Maminka Anna Nedvědová zase tolik sporty nesledovala, zato jak se choval. Je pyšná. "Do třídy chodil s jednou postiženou holčičkou. Všechny děti se jí posmívaly a jediný Pavel jí nosil tašku."

Trenér odvezl zlobivého kluka
V šestaosmdesátém roce vyrazil do Skalné známý mládežnický trenér Josef Žaloudek. Přijel si pro talentovaného Radka Schweinerta, ale v klubu mu poradili, ať si vezme ještě jednoho zlobivého kluka. Nedvěd se jmenoval.

"Pavel byl o dva roky mladší než já, a tak mi jeho rodiče pořád připomínali, abych na něho dával pozor," vzpomíná Schweinert. Dodnes se kamarádí, ale zatímco Nedvěd válí v italské lize, Schweinert hraje jen krajský přebor v Rokycanech. "Na rozdíl ode mne měl vedle talentu obrovskou vůli," říká Schweinert.

Trenér Žaloudek brzy poznal, co v Nedvědovi je. "Uměl kopat levou i pravou nohou, hrál s hlavou nahoře, měl výbornou kondici a byl fotbalem posedlý. S takovými se dělá nejlíp. Nesnesl podraz od rozhodčího, nebo když někdo nemakal naplno. Klidně pak sjel starší spoluhráče, protože už ve čtrnácti hrál za první dorost."

U  Žaloudků druhá rodina
Z domova Nedvěd odešel kvůli fotbalu a škole. Bydlel v Plzni na internátu, o víkendech si ho brával domů do Nýřan trenér Josef Žaloudek. Najednou jako by měl Nedvěd druhé rodiče. "Moje maminka si ho hned oblíbila, on jí říkával teto, byl prostě jako náš," vypráví Žaloudek.

Do Skalné vyrážel Nedvěd jen dvakrát do měsíce. Jeho maminka nežárlila. Byla prý ráda, jak je o syna skvěle postaráno, když kvůli škole a fotbalu musí být od rodičů. U Žaloudků se pro Pavla vyvařovalo, miloval prý řízky a ládoval se polévkou, které se říkalo nedvědí. "Byl to hovězí vývar a v něm smažené křupky," dobře si pamatuje Žaloudek.

Režim býval tvrdý. Ráno škola, pak trénink, rychle na internát a po osmé spát. Žádné diskotéky či popíjení. Na stavební průmyslovce měl Nedvěd ze začátku potíže, pro fotbal zameškal přes 300 hodin a musel opakovat ročník. "To mu jen pomohlo," vzpomíná na něj Ladislava Vacíková, učitelka matematiky. "Ohromně se zakousl a nakonec dostudoval bez problémů. Byl to fajn kluk."

Spartě podepsal v šestnácti
Pavlovi všichni přáli, aby byl jednou slavným fotbalistou. Jeho otec tomu začal poprvé věřit, když synovi bylo necelých sedmnáct. V létě v devětaosmdesátém roce trenér Tomáš Pospíchal, který tehdy dělal pro Spartu, přijel do Skalné a vyptával se, kde vlastně bydlí ten Nedvěd.
 
"Hučel tu do mě i do Pavla, já pak radši kluka poslal vedle. Nakonec jsem ho zavolal zpátky a nechal to na něm. A on té Spartě podepsal," vypráví Nedvěd otec.
 
Jenže když se to dozvěděl trenér Žaloudek, málem to s ním švihlo. "Vyložil mně a manželce, že Pavel nejdřív musí v Plzni odmaturovat a i na hřišti se ještě moc a moc učit. Na velký fotbal že prý má dost času. Ujistil nás, že mu první liga neuteče. A že přes trenéra Ježka zařídí, aby na Spartě ty podepsané přestupní lístky roztrhali. Pan Ježek mi to pak v telefonu slíbil a slovo dodržel."

Dnes sedmapadesátiletý Josef Žaloudek měl pravdu - Pavel Nedvěd, manžel paní Ivany a otec jedenadvacetiměsíční Ivanky, opravdu nic nezmeškal.
Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze