Kateřino, v Pekingu byl váš příběh v centru pozornosti většiny médií. Mluvilo se dokonce o námětu pro filmový Hollywood. Mělo to nějaké pokračování?
Ano. Matt tam byl v listopadu na finále Světového poháru. Nebyli sice v Pekingu, ale v menším městě, které mělo asi jen devět milionů obyvatel. A tam ho hned všichni poznávali, fotili se s ním a chtěli podpis. Matt říkal, že to bylo úžasný, ale také vyčerpávající. Kdybych teď přijela do Číny, tak bych si tam asi jako v Hollywoodu připadala. Od olympiády jsem tam nebyla a ani se tam hnát nebudu (smích).
Takže jste v Číně populárnější než v Americe?
Určitě. Matt je tam jako takový Jágr. Doslova. V Číně je to opravdu velký. Sama tomu nerozumím. U nich je střelba národní sport, jako u nás hokej. Například, když Matt letěl zpátky z Číny, tak ho na letišti poznali a rovnou ho poslali do první třídy.
Byl o vás po olympiádě zájem i v Americe?
Ano. Po olympiádě jsme byli pozváni do show televize NBC. Teď o nás byl článek na internetu. Trochu tam o nás zájem je, ale jsme hodně malincí. Tam mají tolik sportovců a hvězd, ale nám to vyhovuje.
A co mezi střelci?
Tam jsme trošku větší (úsměv), jsme z nich největší. Máme ten příběh, každý jsme z jiné země, já navíc závodím za Česko. A teď ještě miminko, takže jsou z toho všichni vyplesklí. A navíc mně to jde.
Chodí vám hodně dopisů?
Ano. Některé byly psané i čínsky, takže jsme s nimi trochu bojovali. Nevěděla jsem, co chtějí, tak jsem poslala fotku (smích). Jen doufám, že to nebyl výhružný dopis. Většina dopisů je z Německa, kde jsem šest let střílela bundesligu. A také hodně dopisů z Česka.
Vy jste zazářila na závodech v Coloradu, kde jste nástřelem 400 bodů vyrovnala světový rekord. Byla jste překvapená?
Ano, čekala jsem, že budu o tři body níž, že se budu plácat kolem 394, 395. Neztratila jsem nic z toho, co jsem se před tím naučila.
Střelba je jiný sport. Já navíc hodně věcí utáhnu hlavou. Dokážu o závodě přemýšlet a řešit různé situace, které nastanou.
Vzal vás tímto výsledkem střelecký svět na vědomí?
Myslím, že ne. Možná trošku. Myslím, že to ještě moc lidí neví. Na těchto prvních dvou závodech ve Státech moc mezinárodních střelců nebylo. To se pozná až na konci ledna v Mnichově.
Teď jste přijeli do Česka, na co se v Plzni těšíte?
Na hodně věcí. Vždy se těším na rodinu, babičky, sestru. Ale také na lučinu, rohlíky a sušenky BeBe. A Matt jako malý těší na točenou plzeňskou dvanáctku. My sice v Americe plzeňské pivo koupíme. Ale je jiné. Sem jsme se těšili oba, máme zde oblíbený podnik.
Vaše dcera Julie má za sebou první Vánoce. Co dostala?
Asi čtyřicet dárků. Od babiček a tetiček hlavně oblečení a hračky a ode mně a Matta prvního medvídka.
Mluvíte na ni česky?
Ano. A rozumí víc než anglicky. Trávím s ní hodně času, takže už mě vnímá. A tatínek to vidí a tak se taky snaží. Chceme, aby to bylo půl na půl.