Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


V Asii jsem na kurtu zažil i světlici, líčí nejlepší český badmintonista

Petr Koukal | foto: Michal Šula, MF DNES

11 2010
Většina lidí má badminton spojený s bezstarostným pinkáním u vody nebo na louce. Věděli jste ale, že ten košík, který se někdy tak špatně trefuje, je vůbec nejrychlejším tělesem ze všech míčových her? Profesionálové ho umí zasmečovat rychlostí přes 300 kilometrů v hodině.

Nejen proto patří badmintonu pevné místo na olympiádě a třeba v jihovýchodní Asii je populární podobně jako u nás hokej. Na vlastní kůži to zažil i nejlepší český hráč Petr Koukal.

"Hrát třeba v Indonésii je úžasný zážitek. Turnaje se konají ve velkých halách, do kterých chodí přes deset tisíc diváků, a všichni se dívají na jeden kurt. Někdy se ani v hale nedá vydržet, jaký je tam kravál a všichni to prožívají. Jednou jsem dokonce zažil, jak na hřišti přistála světlice," popisuje reprezentant brněnského týmu Sokol Veselý Jehnice, s nímž letos vyhrál extraligu.

Petr Koukal

Narodil se 14. 12. 1985, měří 192 centimetrů a váží 92 kilogramů.

Hraje za Sokol Veselý Brno Jehnice, dřív působil i v Německu či dánské extralize, což je nejkvalitnější klubová soutěž světa.

Na světovém žebříčku mu patří 46. místo, zúčastnil se olympiády v Pekingu a třikrát vyhrál mistrovství republiky.

Sportovní vzory: Emil Zátopek, Václav Chalupa, Jan Železný, Roger Federer, Tiger Woods.

Charakteristické vlastnosti: bojovnost, ctižádostivost.

Zájmy a záliby: víno, hodinky, atletika, plavání, tenis, golf, lyžování.

Nesplnitelný sen: aby se badminton stal stejně profesionálním a populárním jako tenis.

Převzato ze stránek www.petrkoukal.com

Úřadujícím mistrem Česka je Koukal také mezi jednotlivci, i na světovém žebříčku je z tuzemských hráčů nejlepší. Jeho ambice však sahají mnohem výš. "Pořád věřím, že se můžu dostat mezi nejlepší desítku na světě," prozrazuje odvážné plány.

Světová elita, to je totiž až na pár výjimek asijská společnost. A kdo do ní chce proniknout, musí ke sportu přistupovat podobně jako Asiaté.

"Badmintonu obětují naprosto všechno. Nemají žádné vedlejší zájmy, jen trénují. U nás v Evropě, kde panuje jiná mentalita, je to někdy až nepochopitelné," líčí Koukal.

Nyní 46. hráč světa ví, o čem mluví. Sám už si asijský dril několikrát vyzkoušel. "V pět ráno jdete do haly, od šesti do devíti je trénink. Následuje jídlo, spánek, od jedné do čtyř odpoledne další trénink, večeře a v šest jdete do postele. Jiný model ani nejde praktikovat, protože by to tělo nevydrželo," sděluje Koukal, který jezdil do Asie v posledních letech pravidelně.

Někdy na deset dní, jindy na celé dva měsíce. "Díky dlouholetým kontaktům a vztahům se mi podařilo trénovat s nejlepšími Malajci, Korejci i Indonésany. Možnost tam vycestovat mám prakticky neomezenou. Zavolám trenérovi nebo hráčům a ti nemají problém všechno vyřídit, já si jen uhradím letenku a ubytování. Za tréninky platit nemusím, protože jsem pro ně jako evropský hráč přínosem," popisuje čtyřiadvacetiletý badmintonista.

Letos se však rozhodl pro změnu a místo na východ zamířil na několik týdnů na západ do Kanady. "Tréninky tam sice nejsou tak vyhlášené, ale zase poznám jiné prostředí," oznamuje rodák z Prahy, který se nyní kvůli lepším tréninkovým podmínkám chystá přesunout natrvalo do Brna.

Doma se ovšem k tak drastické přípravě jako v Asii donucuje hůř. "Při návratu si vždycky říkám, že budu v tréninku pokračovat stejným způsobem, ale člověk se tady vždycky nechá strhnout vším možným okolo," přiznává s úsměvem Koukal.

Badminton, v popředí česká jednička Petr Koukal

"Po návratu jde většinou forma kvůli únavě dolů. Ale po měsíci si tělo odpočine a vzpomene si, co se naučilo, takže pak forma zase naskočí." V posledních měsících se účastník minulé olympiády snaží vytvořit svou "malou Asii" doma v Česku. Přilákat sem Indonésany na delší společný trénink se mu však zatím nepodařilo.

"Všechno je složité, oni jsou opatrní a problém je i ve finanční stránce. Mají své známé ve Španělsku a Dánsku, kde jim platí neskutečné peníze. Pak tu chtějí tři tisíce dolarů měsíčně na jídlo a já jim nedokážu vysvětlit, že pizzu, která v Dánsku stojí šest stovek, tady pořídí za stovku," krčí rameny Koukal. Domluva se dvěma Indonésany, hrajícími za Benátky nad Jizerou, zase padla kvůli klubové rivalitě s Jehnicemi.

Ne všechno se podaří, ale Koukal působí dost cílevědomým dojmem na to, aby své cíle naplnil. Ty největší se jmenují olympiáda v Londýně a medaile z mistrovství Evropy. Díky svému věku má na úspěchy ještě dost času.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze