Nejste příliš skromný?
To není skromnost. Já rád vyhrávám. Chci vyhrávat a nikomu nic nedaruju. Ale Roman překonal historickou hranici 9000 bodů a nikdo jiný už první nebude. V tom je zvláštnost jeho světového rekordu, padl jeden mýtus. Uwe Hohn taky nevyhrál olympiádu, ale přehodil sto metrů a změnili kvůli němu pravidla. Proto si ho každý pamatuje a patří mezi tři největší oštěpařské legendy.
Ankety vám připravily hodně krásných okamžiků, ale i zklamání. Asi tušíte, jak je teď Romanovi Šebrlemu.
Znám to z vlastní zkušenosti, jenomže vždycky si říkám, že o výsledcích anket nerozhoduju já, ale ostatní. V roce 1996 jsem hodil světový rekord, vyhrál olympiádu a stejně jsem v anketě o nejlepšího atleta světa skončil až třetí. Bral jsem to jako křivdu. Podobná situace nastala i v roce 1992, za prakticky stejných okolnosti byl nejlepším československým atletem vyhlášen Robert Změlík, přestože ve světových hodnoceních se umístil až za mnou. Přitom jsem tehdy víc dokázat nemohl. Možná byl u nás méně okoukaný.
Zanedlouho vás ještě čeká vyhlašování světových atletů roku v Monte Carlu, kde budete obhajovat loňské prvenství. Pojedete?
Ještě sám nevím, moc se mi nechce. Ale zase by to byla skvělá příležitost, protože se tam sejdou světoví atleti a manažeři, prostě elitní zákulisí. V Monte Carlu bych totiž mohl něco udělat pro ostravskou Zlatou tretru a něčemu se také naučit. Atletika jde v Čechách nahoru, zasloužila by se kvalitní mítink a já bych chtěl pomoci. Vždyť i my můžeme nabídnout světové závodníky a dobře pobavit lidi.
Atletem roku jste se stal už posedmé a vyrovnal tak rekord Heleny Fibingerové. Myslel jste na to?
Vlastně jsem o tom vůbec nevěděl, nedávno jsem si přečetl v novinách, že bych mohl Helenku dohnat. A jenom mě napadlo: ježiš, to už uteklo let.
A příští rok byste mohl maximum ještě vylepšit, vyhrát poosmé...
Kdybych zvítězil na mistrovství Evropy, tak bych v anketě mohl skončit třeba sedmý a bylo by mi to jedno.
Právě příští rok na evropském šampionátu v Mnichově byste mohl přidat triumf, který vám ve sbírce ještě chybí.
Aspoň kvůli tomu můžu říkat, proč moje kariéra pokračuje dál. Evropský šampionát však beru jako každý jiný velký závod. Představuje pro mě velkou motivaci, kdybych vyhrál, dosáhl bych všeho, co se dá získat. Ale nebude to jednoduché, v minulosti platilo, že rok, v němž se koná mistrovství Evropy, bývá dobou Stevea Backleyho a rozhodně jsou tu i další velcí soupeři.
Dá se vůbec srovnávat konkurence na velkých akcích?
Svět nebo Evropa nic neznamená, stejně se na medailových příčkách točí jenom závodníci z Evropy. Kromě jediného roku, kdy překvapil jeden Jihoafričan, ale vyhrál úplně náhodou.
Letos jste prožil fantastický rok, triumfoval jste na světovém šampionátu, na Hrách dobré vůle i v Grand Prix oštěpařů. Mohl jste být vůbec úspěšnější?
S letošním rokem jsem moc spokojený, kromě finále mistrovství světa, protože mám pořád pocit, že jsem mohl v Edmontonu hodit dál. Kdyby mi však někdo loni řekl, že se sezona bude vyvíjet takhle, tak bych ihned souhlasil.
Takže osobně jste neměl žádné problémy?
Prožil jsem výborný rok, a nejen po sportovní stránce, ale i v soukromí. Pro mě je nesmírně důležité zázemí rodiny a děti nezlobily, musím je pochválit, chovají se mnohem líp než já v jejich letech. Jenomže všechno není ideální.
Současnost poznamenaly mnohem hrůznější události, než jsou sportovní porážky.
Na každého dopadly jiným způsobem, někdo dostal strach a někdo se začal zamýšlet proč a jak? Došlo mu, že na světě existují obrovské rozdíly, že existuje chudoba, z níž tragédie vyplývají. My řešení nenajdeme, od toho jsou politici, kteří si myslí, že jsou chytří. Teď mají možnost ukázat, jak to se světem vlastně myslí.
