Obě tenisového hvězdy oslovil deník u příležitosti stého výročí existence německého tenisu. Důvod byl zřejmý. Jedna z velmocí nedávné minulosti prožívá velkou krizi. Pryč jsou velká jména 80. a 90. let, sport se utápí v průměru. K tomu se přidružují ekonomické potíže a jeden turnaj za druhým opuští zemi. Co s tím Steffi Grafová, co s tím Borisi Beckere?
"Turnajů je dnes až moc," říká vítězka 22 grandslamových turnajů ikompletní Čtyřkoruny z roku 1988 a ptá se: "Který jiný sport má sezonu dlouho 11 měsíců?" Podle ní jsou příznivci přehlceni tenisem, nedokáží se ve změti turnajů orientovat. "Tenisu je v televizi příliš. Diváci pak ani nevědí, jaký zápas je skutečně důležitý."
Boris Becker je jedním nejzářivějších klenotů zlaté éry německého tenisu. Známý bouřlivák jde ještě dál než Grafová. U kurtu by rád viděl hudební skupiny, rozleskávačky, dokonce klauny. Tenis má být podle něj zase zábava. "Chce to trochu rachot," vyzývá a apeluje na lidštější přístup sudích. Jejich napomínání podle něj zbytečně vytváří komorní atmosféru.
"Takový John McEnroe, Ilie Nastase nebo Jimmy Connors, tyhle veličiny z našich časů, by dnes nevyhráli jediný turnaj, protože by dostávali samé tresty," připomíná slavné exhibicionisty. Sám hráč dobře ví, o čem mluví. Pokut se naplatil dost a dost. Ostatně i sám John McEnroe nedávno prohlásil, že svým rozčilováním se pouze plnil objednávku turnajových ředitelů.
