Prostě teď, nebo nikdy. Kolem prochází Thomas Lüthi, brzy snad budoucí šampion.
Usměje se, ale tu pohodu mu nevěřím. Zdá se hraná.
Plní svůj rituál: skrčí se do klubíčka a párkrát se zhoupne. Pak vezme motorku a jde na věc. Žádné plácnutí, žádný bojovný ryk. Takhle se rve o titul? Nechápu! Náhle mě zmrazí okolní ticho. Tři, dva, jedna, start.
Všichni mlčí, ale brzy se ozve smích. Týmový šéf Epp vytrhne televizi, na níž stáj sleduje závod.
Karty jsou rozdány, když dnes nezvítězí Kallio, Lüthi je mistr. I proto boxem zní: "Jsme Pasiniho fanklub."
Právě tenhle Ital vede. Je poslední kolo a Kallio je v čele. "Scheize," křikne Epp. Kolem stojí televizní štáby, kamery nás upřeně sledují. Cílovou rovinkou Lüthi prolétne devátý, box vyletí šílenou radostí. Titul je tu.
Celý tým poklusem běží k pódiu vítězů, nad nimi bouří fanoušci a plápolají švýcarské vlajky. "Bravo, super," řvou z okolních boxů.
Lüthi ho už z dálky vyhlíží, hned se začne se všemi objímat. Pak se nakloní k Eppovi a řekne: "Děkuji vám." Dojemný okamžik.
Týmová asistentka přibíhá s černými triky a na nich je natištěná vtipná otázka: Who is our No. 1? Kdo je naše číslo jedna? Lüthi ho navlékne a kráčí na stupně vítězů. Zůstávám stát pod nimi a stříká na mě šampaňské. Už vím, jak slaví mistři...
Za kolik dělá mistr světa? Za 40 000 Valencie (rob) - Švýcarské městečko Linden se možná přejmenuje na Lüthden a řezník bude zase rozdávat klobásy. I takhle může malá obec nedaleko alpských vrcholků slavit triumf rodáka Thomase Lüthiho, od včerejška mistra světa silničních motocyklů. A s ní i celé Švýcarsko. Tenhle devatenáctiletý hezoun pobláznil během pár měsíců celou zemi a proměnil ji v motoristický národ. Právě tenhle Švýcar, jenž se před 14 lety přestěhoval do Prahy, Lüthiho objevil. Dal mu šanci v mistrovství světa a mladík mu ji splácí. "Pamatuji si na naše první setkání. Byl jsem šťastný, že se někdo takový se mnou baví," vzpomíná Lüthi. |