Kde byly fabriky na doping
Sportovní svazy v bývalé NDR, Sovětském svazu, Číně... O všech těch se tvrdí, že byly fabrikami na sportovní doping.
A teď USA. Přes třicet tisíc stránek dosud tajných dokumentů o dopingu ve Spojených státech má k dispozici nejen prestižní magazín Sports Illustrated.
V rozmezí dvanácti let od roku 1988 více než sto amerických sportovců dostalo i přes dopingový nález pouhé napomenutí, nikoli trest. Tenistka Mary Joe Fernandezová, fotbalista Lalas a další mohli dál sportovat. Podle agentury AP mezi nimi bylo celkem 19 olympijských medailistů.
Lewisův tréninkový partner Joe DeLoach vyhrál roku 1988 zlato v běhu na 200 metrů, přitom mu v těle pár týdnů předtím zjistili tři zakázané stimulující látky. „Doteď ale nikdo neřekl, jaké látky byly u nich zjištěny. Nemusela to být zrovna tvrdá anabolika. Jsou to dohady,“ tvrdí Jan Ürge, v Česku člen dopingové exekutivy.
Také u nás se dopovalo
Sám však dodává: „V osmdesátých letech byl sportovní doping organizován po celém světě. I u nás. Vzpěrači, cyklisti, atleti, běžci na lyžích a další... Ale nemůžeme nikoho jmenovat.“ Ürge dobře ví, že by ho mohla čekat série soudů - téměř každý ze sportovců by doping popřel.
V Sovětském svazu existoval „program zlepšování výkonnosti vrcholových sportovců za pomoci nedovolených podpůrných prostředků“ od počátku 70. let, v tehdejším Československu začal později. Kdo byl čistý? A kdo ne? Zřejmě nikdy se přesně nezjistí, kdo všechno se v moři dopingu koupal. Všechno řídil stát. Sportovci o tom ani nemuseli vědět.
Jen koulař se přiznal
Jen bývalý přední koulař Remigius Machura přiznal: „Nechci ze sebe dělat vola. Když se mě někdo zeptá, jestli jsem bral doping, odpovím ano.“ Za pozitivní nález byl nejprve doživotně diskvalifikován, později omilostněn. „Podle mě v té době používalo steroidy tak 80 procent reprezentantů,“ tvrdí Machura.
Před pár lety se v Kolíně nad Rýnem konala evropská konference o dopingu, otevřeně se hovořilo o detailech dopingu v NDR. Kdo, kolik, jak dlouho... Strůjci programu byli odsouzeni k podmíněným trestům, německý parlament pak odškodnil oběti, které zakázané látky braly proti své vůli nebo bez svého vědomí.
Podezřelé rekordy
Osmdesátá léta byla zřejmě eldorádem pro organizovaný sportovní doping. Zatímco věda od té doby v mnohém postoupila a sportovci jsou trénovanější, některé světové rekordy z té doby zůstávají, v atletice je jich čtrnáct. „Mnohé jsou podezřelé, to každý ví,“ říkají experti.
České atletické rekordmanky Jarmila Kratochvílová (běh na 800 metrů) a Helena Fibingerová (hod koulí) ovšem svorně tvrdí, že se v kariéře obešly bez dopingu. „V osmdesátých letech bylo dopingových kontrol mnohem méně, byly sporadické. V podstatě se s nimi začínalo,“ potvrdil Ürge, člen české dopingové exekutivy.
Ani Lewis nebyl čistý
Největší dopingový skandál na olympiádě se odehrál v Soulu 1988, kdy vítěz běhu na 100 metrů Ben Johnson přišel o zlatou medaili i světový rekord. Později měli problémy s dopingem i třetí Angličan Christie a čtvrtý Američan Mitchell. Kdo by čekal, že čistý nebude ani vítězný Carl Lewis.
| TI, KDO PŘEDBĚHLI DOBU |
| (Osudy světových rekordmanů z 80. let, jejichž výkony dodnes platí) |
|
Randy Barnes (USA), rok 1990, 23,12 metrů v kouli. Stříbrný z olympiády 1988 a olympijský vítěz 1996. Před pěti lety ale dostal po opakovaném dopingu doživotní zákaz činnosti. |
|
Jürgen Schult (NDR), 1986, 74,08 v disku. Je jediným diskařem, který vyhrál olympiádu, mistrovství světa i Evropy, Světový i Evropský pohár. Někdejší členové jeho tréninkové skupiny pod přísahou vypověděli, že Schult užíval pro zvýšení výkonnosti anabolika. |
|
Florence Griffith-Joynerová (USA), 1988, 10,49 vteřiny na 100 metrů, 21,34 vteřiny na 200 metrů. Nejslavnější sprinterka historie získala na olympiádě 1988 tři zlata. Velmi populární atletka zemřela o deset let později v osmatřiceti letech po záchvatu epilepsie. Lékař, který provedl pitvu, tvrdil, že nemoc neměla nic společného s užíváním zakázaných prostředků. |
|
Marita Kochová (NDR), 1985, 47,60 vteřiny na 400 metrů. Kratochvílové největší soupeřka i přítelkyně. Po skončení kariér si dopisovaly. Kochová byla známá mučivým tréninkovým drilem pod dohledem jejího manžela a kouče Wolfganga Meiera. Nařčení z dopingu se brání. Z atletického světa zmizela, porodila dvě dcery a má obchod se sportovním zbožím. |
|
Jarmila Kratochvílová, 1983, 1:53,28 minuty na 800 metrů. Atletická legenda, její světový rekord trvá nejdéle ze všech. Také Kratochvílová velice tvrdě trénovala. Obvinění, že si pomáhala dopingem odmítá. Žije doma v Čáslavi a vychovala šampionku Formanovou. |
|
Jordanka Donkovová (Bul.), 1988, 12,21 vteřiny na 100 metrů překážek. Olympijská vítězka 1988, zažila skvělou kariéru, ačkoliv v pěti letech ztratila při nehodě tři prsty na pravé ruce. |
|
Stefka Kostadinovová (Bul.), 1987, 209 centimetrů ve výšce. Její rekord je slavný, vytvořila ho v posledních okamžicích mistrovství světa v Římě. V roce 1995 porodila syna, ale vrátila se, potřetí vyhrála mistrovství světa a rok poté získala i svůj první olympijský titul. |
|
Galina Čisťjakovová (SSSR), 1988, 752 centimetrů v dálce. Na její výkon si před lety troufala Američanka Marion Jonesová, ale zůstala daleko. Čisťjakovová patřila mezi nejkrásnější atletky, v závěru kariéry změnila občanství a reprezentovala Slovensko. |
|
Natalie Lisovská (SSSR), 1987, 22,63 metru v kouli. Nad jejím výkonem leží neprokázaný dopingový stín. Když začala antidopingová kampaň, výkonnost Lisovské rapidně poklesla. |
|
Gabriele Reinschová (NDR), 1988, 76,80 metrů v disku. Výkon přes sedmdesát metrů je dnes výjimečný. Reinschové zřejmě pomohlo větrnné prostředí na stadionu. Rekordy dosahovaly zvláštní síly v disku a kouli, kde steroidy hrají roli v akceleraci a svalové hmotě. |
|
Jackie Joyner-Kerseeová (USA), 1988, 7291 bodů v sedmiboji. Švagrová Florence Griffithové-Joynerové je považovaná za symbol čisté atletiky. Neporazitelná v dálce i sedmiboji. |
|
Štafeta žen NDR na 4x100 metrů, 1985, 41,37 vteřiny. |
|
Štafeta žen SSSR na 4x400 metrů, 1988, 3:15,17 minuty. |
