„Jsou tři varianty. Buď vše zůstane, jak je, a pojedeme dál. Nebo dojde k personálním změnám, případně k dost velkým finančním sankcím. Rovnováha mezi vynaloženými prostředky, umístěním a výkony zatím u nás rozhodně nepanuje,“ zlobí se Přikryl.
Kdy se rozhodnete, jak budete situaci řešit?
Po sobotním klíčovém utkání s předposlední ČZU Praha, které půlí základní část extraligy. Už teď nám Praha odskočila na pět bodů, a pokud prohrajeme, dostaneme se do pozice skoro jasně sestupujícího týmu. A to nebyl náš cíl. V žádném případě jsem nepředpokládal, že budeme takto špatní. Měli jsme ambice zkusit bojovat ze spodní pozice o play-off, a to se nám vůbec nedaří. Skutečnost je bohužel taková, že nám dost reálně hrozí, že spadneme do baráže. Je to možná hodně předčasný závěr, ale musíme s tím počítat.
Neuvažovali jste o změně trenéra či posílení kádru?
Je to o možnostech, jaké jsou na trhu. A jde o to, jestli by to vůbec přineslo nějaké oživení vzhledem k finančním možnostem klubu. Rozpočet je napjatý, pořád nepracujeme s nějakým generálním partnerem, ale s malými sponzory, s dotacemi od města a kraje. A tyhle zdroje se hrozně špatně uplatňují na profesionální sport. Bohatší kluby to mohou řešit třeba tím, že sáhnou pro cizince s dražší výplatou, to my si nemůžeme dovolit.
Čím si vysvětlujete, že dokážete porazit mistra Liberec, ale pak prohráváte s relativně slabšími soupeři?
Vidím to v tom, že někteří hráči nenaplnili očekávání, která jsme měli. Zklamali předvedenou hrou, tím pádem ani kolektivní výkon není takový, jak jsem si představoval při tvorbě týmu. A ty výsledky s tím jdou ruku v ruce. Povedl se nám jeden malý zázrak s Libercem, s nímž jsme předvedli výkon na hranici možností. A to je přesně to, na co jsem sázel. Bojovnost, obrovské nasazení. Podobné výkony ale hráči nepředvádějí dlouhodobě a je docela možné, že jedno z řešení bude sáhnout do kádru.
Hrozí někomu vyhazov?
Jde o to, jestli má vůbec cenu některé hráče tady držet a dál je platit, když šance na play-off už je minimální. Naopak je reálná hrozba spadnutí do baráže, v níž mohou být našimi soupeři poloprofesionálové či amatérské týmy. A myslím si, že proti nim bychom to měli zvládnout s jakýmkoliv kádrem, který tady zůstane.
Dá se tedy říct, že v zápase s ČZU půjde některým hráčům o budoucnost?
Pokud se nám soupeři budou vzdalovat, tak působení některých hráčů v našem týmu je bezpředmětné. Akorát by to bylo o vynaložení finančních prostředků bezúčelně, což nemůžu připustit. Teď jsme měli takovou sérii pravdy, tři utkání, v nichž jsme chtěli bodovat. A jejím vrcholem bude sobotní bitva proti Praze. Ten zápas hodně naznačí. Kdyby nám ČZU uteklo, už nebudeme mít šanci v 2. půlce něco napravit. Soutěž je krátká, jen dvoukolová. A mít v nadstavbě šest či devět bodů ztrátu, to už v šesti zápasech není reálné dohnat.
I přes špatné výsledky se od vás zatím neodvracejí fanoušci.
To je ta pozitivní stránka ústeckého volejbalu. Jádro našich fanoušků je pevné, na volejbal se přijdou podívat, i když nevyhráváme. Toho si vážím nejvíc. Že jim nemůžu nabídnout kvalitu a boj o medaile, na který pořád všichni z minulosti vzpomínáme třeba u piva, to mě hodně mrzí. Takové éry bych se chtěl ještě v životě dočkat, ale to by musel do volejbalu vstoupit silný partner.
