"Pár let boxuju, dělal jsem aktivně kickbox a teď ho mám ještě v létě jako udržovací na fyzičku. A z boxu jsem nikdy neměl tolik zranění co z basketu. Tady je to kolikrát tvrdší," srovnává ústecký pivot Ladislav Horák, který Slovince v závěru zápasu při úhybném dvojtaktu nechtěně zválcoval. "V basketu člověk nečeká koleno nebo úder, v boxu ano. A je to tady i v mnohem větším pohybu, v rychlosti."
Už zkraje sezony se nedohrál zápas v Pardubicích po nekontrolovaném pádu děčínského kapitána Jakuba Houšky; se zapadlým jazykem bojoval o život, měl otřes mozku, pochroumané zápěstí a tržnou ránu na hlavě. Od té doby hraje s helmou á la Petr Čech.
"Spíš jde o nešťastné náhody," myslí si ústecký manažer Zdeněk Rytíř, přesto tvrdí: "Ale je pravda, že dřív se o basketu říkalo, že je to bezkontaktní sport. Což už dávno neplatí. Současným trendem je agresivita v kladném slova smyslu. Basketbal je dynamický, tvrdý. Pády jsou toho důsledkem."
Když do bránícího Venty narazila 205 centimetrů vysoká hora jménem Horák, skácel se k zemi. Skoro půl hodiny radši nehybně ležel na palubovce obličejem dolů a přikrytý ručníky, než pro něj přijela záchranka. Zápas se dokončil, favorizovaní hosté zvítězili 91:76.
"Krk mě bolí, ale zřejmě to vypadalo hůř, než to ve skutečnosti bylo. Snad budu brzy zpátky," napsal Venta v textové zprávě. V ústecké nemocnici pobyl jen krátce, ještě večer odcestoval s týmem. Vyšetření potvrdilo pohmožděnou krční páteř, Venta dostal límec a čeká ho pauza. Pokud lékaři nezjistí zdravotní komplikace, vrátí se do kabiny nejspíš v lednu.
Matej Venta z Prostějova.
"Všichni věříme, že se tato varianta potvrdí. Matej je bojovník. Má ohromnou vůli, přitom je to disciplinovaný pacient. Před všemi návraty po zranění hodně cvičil, věnoval se józe. Doufáme, že co nejdříve zase bude hrát," přeje si Zbyněk Choleva, trenér Prostějova.
Oddechl si i Horák. Pod koš se vrhnul s takovou vervou, že ani neví, jestli Ventu trefil kolenem, nebo na něj spadl. "Při půlhodinovém čekání jsem se za něj modlil, aby to byla nějaká banalita. Člověk by chtěl vrátit všechno zpátky, vzít mu tu bolest. Páteř je ošemetná. Ani když byl na nosítkách, neulevilo se mi. Sice lidem mával, ale ještě nohama nehýbal. Až pak jsem se dozvěděl, že je cítí," líčí Horák s úlevou. "Soupeři jsem se omluvil, šlo o nešťastnou náhodu. Jako před dvěma lety s Kubou Houškou, který mi spadl na loket."
V basketbalové lize není povinností klubů zařídit na zápase sanitku, jen lékaře, proto se na její příjezd čekalo. A také kvůli sněhové kalamitě. "Od první diagnózy doktora Madara do příjezdu záchranky uplynulo nějakých 20 minut," řekl manažer Rytíř.
