Pane Přikryle, jak se Ústí přes léto změnilo?
Naše loňské působení hodně ovlivnilo řešení některých finančních restů. Minulou sezonu jsme obětovali ekonomické stabilizaci. Z nejhoršího jsme venku, ačkoli ne úplně za vodou. A po vyhodnocení našeho herního projevu jsme sáhli k radikální obměně kádru.
V čem je jiný?
I vzhledem k peněžnímu limitu jsme volili cestu, která se v ústeckém volejbale už před 5-6 lety dost osvědčila. Chceme působit hlavně na poli mládeže, kde držíme nejvyšší soutěže. A také v A-týmu budeme dávat šanci hráčům, kteří nejsou tak finančně nároční a kteří se rekrutují z odchovanců. Bez generálního partnera si nemůžeme dělat medailové ambice. Proto saháme mezi hráče, kteří se jeví nadějně a mají předpoklad, že se budou zlepšovat. Máme je z prvoligových kádrů Dobřichovic, EGE České Budějovice, pak ty, kteří v extraligových klubech z Liberce, Příbrami a Kladna tolik nehráli.
Co čekáte od nového kouče Reného Dvořáka, bývalého hráče Ústí?
Měl by být zárukou, že se tréninkový proces hodně zprofesionalizuje. Angažovali jsme ho na plný úvazek. Moc takových v klubu není.
Kdo ještě se živí jen volejbalem?
Z hráčů pouze nahrávač Pekárek, jednička v týmu z Příbrami. A ještě legenda Bican, který je multifunkční. Je volejbalový srdcař, jak se říká moderně. Trénuje mládež, kadety a juniory, pomáhá v přípravce, kde má syna. Je asistentem Dvořáka, plní funkci technického vedoucího áčka a taky je druhý nahrávač.
Podmínky jsou poloprofesionální?
Ostatní hráči mají poloviční úvazek a své pracovní povinnosti. Třeba blokař Mach má vinotéku. V kádru jsou i studenti. Řekl bych, že u nás jde o hybrid mezi profi a poloprofi režimem. Ale jsem rád, že mladí jsou zodpovědnější než dřív. Nespoléhají se jen na to, že jsou sportovní "hvězdy", ale chápou, že je v životě čeká i něco jiného než volejbal. Já jim nemůžu nabídnout platy, které by je zabezpečily na sto procent, anebo jim dokonce daly rezervu při přechodu ze sportovní do pracovní kariéry.
Jaký je tedy váš rozpočet?
Pohybujeme se plus minus jako v minulých letech, tedy něco málo přes čtyři miliony korun. V sezoně 2009/10 bylo skokové snížení, na skokové navyšování však není. Ale jakžtakž se nám daří fungovat.
Kam byste měli letos patřit?
Mám mladý tým, který může hodně překvapit. Ale bohužel, jak se u mladých stává, i hodně zklamat. Čekám herní projev plný mladického entuziasmu a elánu, byť s chybami. Velká škoda, že se zranil Vodvárka, vrátí se ke konci roku. Nemůžeme počítat ani s Procházkou, loni naší údernou silou. Hodně to narušilo původní plány. Chci se vyhnout boji o záchranu, cílem je o 12. místě nepřemýšlet. Hodně příjemné by bylo bojovat o osmičku, ale jsem realista: skončíme-li od 10. příčky výš, budu spokojený.
