Novoměstský pilot stáje GMS Racing Team postupně stlačoval hranici nejrychlejšího času. V nedělní závěrečné jízdě pak tisícům fanoušků předvedl, čeho je jeho „placka“ v kombinaci s řidičským uměním schopná. Trať prolétl průměrnou rychlostí přesahující 120 kilometrů v hodině.
„A to jsme na nejdelší rovince za startem o zhruba deset kilometrů za hodinu zpomalili. Původně jsme na ní jeli asi 225. Výkon motoru v našem autě nebyl nejvyšší, ovšem na této trati nehraje 90 koní roli,“ řekl Beneš, který na „jedenadvacítku“ přijel po šesti letech.
S Osellou jste však do Ústí zamířil poprvé. Jak jí svědčila trať?
Nebylo to úplně podle mých představ. Možnosti auta jsou daleko větší a mohli bychom zajíždět ještě podstatně rychlejší časy. Nepodařilo se nám však vyladit nastavení vozu zcela optimálně. Chtělo to více vyzkoušet pneumatiky.
Měl jste před soupeři slušný náskok, ale auto jste v závěru viditelně nijak nešetřil...
V sobotu jsem se rozjížděl. První závodní jízda se mi vůbec nepovedla. Přepálil jsem ji a poničil pneumatiky. Neodhadli jsme teplotu a nechali jsme je před startem příliš dlouho na sluníčku. Proto jsem je hrozně moc přehřál. Fungovaly pak zhruba dva kilometry a poté to na nich už strašně klouzalo. Tím jsem potenciál nových gum vyčerpal. Byla to moje chyba. Během víkendu dostaly v horku hodně zabrat.
Váš největší konkurent David Komárek zde vyhrál loni. Vy jste kvůli zranění nestartoval. Nebral jste to jako handicap?
Ani ne. Závodil jsem zde už dávno, ale trať si pamatuji. Trochu nevýhoda to je, ale nějakou malou či velkou má při závodech každý.
Vylepšil jste český rekord. Nevěřil jste si i na ten absolutní Španěla Vilariňa z roku 2005?
Myslel jsem na něho, ale právě že v sobotu. Pak už to na těch gumách nešlo. Pokusili jsme se alespoň přiblížit. Nicméně lepší jezdec by to asi dal i na těchto gumách.
Trať loni dostala v určitých částech nový povrch. Bylo to znát?
Rozhodně. Spodní úsek je úplně luxusní. Nahoře jsou některá místa trochu hrbolatá, ale když trať porovnám s některými evropskými kopci, tak je nádherná.
Je pro pilota složité, když se v lese střídají paprsky a stín?
Ani ne, ale v sobotní druhé jízdě, která se jela pozdě odpoledne, svítilo slunce místy přímo do očí. Bylo už nad obzorem, takže to komplikovalo výhled asi ve dvou zatáčkách. Když si člověk není jistý, zda to zvládne, tak pak cukne pedálem. Pud sebezáchovy prostě funguje. Jinak jde ale jen o zvyk. Je to běžné a potýkáme se s tím skoro všude.
O víkendu vás čeká závod ME na trati Ecce Homo ve Šternberku, která je profilem dost odlišná. Dalo se tedy v Ústí na tamním klání vůbec něco otestovat?
Spíše jen mozek, ruce a schopnosti. Jinak s autem něco málo.
Loni jste tam měl kvůli problému se zavěšením zadního křídla velkou havárii. S jakými pocity se budete vracet?
Následky to na mně nezanechalo. Jsou to závody a nehody se stávají. Občas se bourá, ale obešlo se to naštěstí bez zranění. Vzalo nám to půl sezony, protože oprava byla finančně náročná. Proto jsem jel sem, abych se rozjezdil a nevyrazil do Šternberka s měsíční pauzou. S rychlými auty je potřeba závodit stále.
Máte už zcela jasno, zda dáte letos přednost českému, či evropskému šampionátu?
Nyní je priorita Evropa, jelikož jsem zařazený v reprezentaci a musím plnit povinnosti. To je pro mě ovšem čest. Formát bodování Evropy je ale bídný. Navíc jsme vynechali závody v Portugalsku a Španělsku, kde by nás cesta stála obrovské peníze a nic by nám to nepřineslo. Sice bychom nejspíše obsadili třetí místa ve skupině i v absolutní klasifikaci, ale v pořadí pak budeme stejně figurovat na osmém až dvanáctém místě. To není z hlediska sponzorů nic přínosného. Uvidíme, jak to letos dopadne, příští sezonu možná upřednostníme český mistrák.
Dá se očekávat, že pojedete i další evropské závody v polské Limanowě a slovenské Dobšiné?
Určitě, vždy je zajímavé porovnat se s rychlými zahraničními soupeři. Pak alespoň vidíte, že před sebou máte ještě hodně práce. Tady jsme si mohli pískat, ale pak přijedete do Evropy, kde vás zbuší, a můžete začínat znovu. Cítíte se bídně.
S jakým cílem tedy pojedete na Ecce Homo?
Chtěl bych skončit na pódiu, ale spíše už bych potřeboval konečně dostat čas pod dvě minuty a padesát vteřin.
