Ulvang raději běhá, než počítá miliony

Oberstdorf - Vypadá, mluví a směje se jako herec Robin Williams. Nebyl však nikdy hercem, ale znamenitým lyžařem a dobrodruhem. Vyhrával olympiády i mistrovství světa, šplhal na vysoké hory a překonával pustiny. Vegard Ulvang patřil k hlavním osobnostem mistrovství světa v Oberstdorfu. Ačkoliv už tráví víc času doma s rodinou. Ale stále miluje lyžování a přírodu, a poutavě o tom vypráví.

Bylo těžší být závodníkem, který se koncentruje jen na sebe, nebo nyní hlavním technickým delegátem, jenž musí obsáhnout spoustu věcí okolo?
Nemůžete srovnávat. Jako sportovec jsem si nikdy neuvědomil, co všechno stojí za tím uspořádat závod. Ale miluju ten ruch okolo. Rozšířil se mi obzor.

V čem nejvíc?
Nevěděl jsem, jak důležitá jsou pro lyžování média. Také lyžování je přece především zábava. Je to jednoduché: Nejste v televizi - žádné peníze. Naše mistrovství Norska přenáší televize pravidelně v přímém přenosu, všechny tratě. Letos přišli a řekli: Ženskou třicítku dáme přímo jen s hromadným startem. Ne intervalově jako vždycky, to je méně zajímavé. Jinak bude dvacet minut sestřih. Hádejte, jak jsme se rozhodli? Rozdíl v plnění sponzorů dělal víc než milion norských korun (asi 3,6 milionu korun - pozn. red.).

Máte významnou pozici v Mezinárodní lyžařské federaci FIS, jste členem komise sportovců Mezinárodního olympijského výboru. Toužíte po vysokých funkcích, z nichž byste mohl vládnout?
Ne, vůbec (úsměv). Jsem šťastný, že můžu být u toho. Že jsem součástí lyžování, že se podílím na jeho vývoji, že můžu potkávat staré přátele. To mě uspokojuje. Funkce mě nezajímají. Mám doma svoje medaile, to mi stačí.

KDO JE VEGART ULVANG

Jeden z nejlepších běžců na lyžích všech dob

Na zimních olympiádách získal tři zlaté, dvě stříbrné a jednu bronzovou medaili, na mistrovství světa má bilanci 2–2–4, je také vítězem Světového poháru 1990

Začínal jako gymnasta v Kirkenes za polárním kruhem

I v aktivní kariéře lezl po vysokých horách, na lyžích přešel Grónsko, putoval Sibiří a mongolskou stepí, lovil, rybařil

Nyní je hlavním technickým delegátem Mezinárodní lyžařské federace FIS a členem Mezinárodního olympijského výboru MOV

Žije v Oslu, žena Grete Ingeborg, dvě dcery (6,5 a 3,5 roku)

Vypadáte stále skvěle. Vás soupeř Kazach Smirnov, který se tu objevil v hledišti trošku nabral. Dobíral jste si ho?
To víte, že ano (úsměv). Oni jsou trochu jiná mentalita. My, Norové, musíme pořád lyžovat. Já mám stejnou váhu jako ve třiceti. Vlastně nižší, ztratil jsem část svalové hmoty.

Běžecké lyžování se mění. Závodníci přijíždějí z lesů do měst, důležitou součástí programu jsou sprinty. To ještě za vaší éry nebývalo. Mnozí říkají: Jo, to už není ono. Je to správná cesta?
Objevuje se plno nových věcí, nejen sprinty, ale i skiatlon (kombinovaný závod klasikou a bruslením s přezutím lyží - pozn. red.). Musí se usadit. Ptáme se lidí: Co se vám líbí? Ale musíme zachovat i tradice a charakter.

Vy jste zápolil se Svanem a Dähliem, image sportu tvoří hvězdy. Současnému běžeckému lyžování se jich nedostává. Proč?
Zaprvé: Máme víc různých disciplín a všechny kombinovat dokáže jen málokdo. A zadruhé: Mění se svět, mění se hvězdy. Jedny odcházejí, druhé přicházejí. To se teď zrovna děje. Počkejte po olympiádě.

Pro Nory jsou běžci na lyžích skoro Bohy. Proč zrovna nemáte osobnosti ani vy?
Hvězda musí mít charisma, aby si získala veřejnost. Stává se jí Marit Björgenová. Je jí teprve čtyřiadvacet a co už všechno stihla vyhrát. Může být jako Bente Skariová. Začala v jiném stylu, přitáhla lidi ke sprintům do měst, tím přinesla sportu nové koření. A tady vyhrála i nejdelší trať.

Vy jste získal mnoho titulů a medailí. Ale také jste přešel Grónsko, vyšplhal na Aconcaguu, Mt. McKinley a další velehory, plavil se na lodi po sibiřských řekách. Který výkon vás víc obohatil jako osobnost, člověka?
Každé dítě, které začne sportovat, chce vyhrávat, být nejlepší. Když se na to zaměříte, jdete za tím, a máte silné ego, můžete toho dosáhnout. Ale je to velmi nebezpečné pro zbytek života. Zvyknete si zaměřovat se příliš jen sám na sebe.

Ale i v divočině musíte spoléhat na sebe. A tam jde o život.
Taky sbíráte zkušenosti, učíte se, zlepšujete. Ale pohybovat se v divoké přírodě je relaxace, potěšení, zábava.

V Norsku jste se proslavil i populárním cestovatelským pořadem Travelling boys v televizi. Jak pokračuje?
Natočili jsme 50 dílů z celého světa a byl to jeden ze čtyř nejoblíbenějších pořadů v zemi. S Björnem Dähliem jsme jezdili ven do přírody, cestovali, lovili zvěř a spolu s kuchařem si ji pak připravovali na ohni. Teď jsme si dali na chvíli pauzu.

Ve vašich stopách se vydal český lyžař Martin Koukal. Ale výstup do osmitísicové výšky ho hodně vyčerpal a projevilo se to na výsledcích. Víte o tom?
Ano, sleduju ho. Ale těžko radit. Záleží, jak pak odpočíváte. Já jsem strávil přechodem Grónska dva týdny, ztratil patnáct kilo. Obával jsem se, co se mnou bude. Ale za měsíc jsem byl OK a pak získal bronzovu medaili na olympiádě v Calgary.

Možná jste mimořádně odolný jedinec?
Já jsem chodil do výšek okolo šesti tisíc metrů a ty dva tisíce navíc v Himálaji, to je obrovský rozdíl. A on tam byl šest týdnů, ne? Nikdy nevíte, co s vámi ta výška udělá, dokud do ni nevylezete. Neschovával jsem si přesnou dokumentaci, to vyprávím jen o pocitech.

Doporučil byste mu raději přestat a věnovat se pořádně lyžování? Chystá se i na Ironmana, dlouhý triatlon.
Ale to vůbec ne. Ironman není zrovna ideální příprava pro lyžaře (úsměv). Ale je to jeho volba a on sám ví nejlíp, co pro něho znamená. Medaile nejsou všechno.

S kariérou jste skončil předčasně ve 34 letech vinou zranění zad. Trápil jste se? Bylo to těžké, musel jsem opustit lyžařskou rodinu. Můj čas nadešel. Moje babička mi často opakovala: Všechno má svůj čas. Uvědomil jsem si to. Mám rodinu a děti, žiju jinak.

Za ženu máte bývalou mistryni světa na lyžích i v biatlonu Grete Nykkelmovou. A spolu dvě holčičky. To budou jednou asi skvělé lyžařky, že?
Ukáže čas (úsměv). Přejeme si, aby se naučili sportovat, měli rádi přírodu. Každý den s nimi je pro mě výzva. Ale jestli budou závodit, na tom už nezáleží.

Žijete stále v Kirkenes u polárního kruhu?
Ne, bydlíme v Oslu. Žena dělá u velké telefonní společnosti. Ale žijí tam rodiče a my tam trávíme přes léto pět až šest týdnů na chalupě. Vyrážím do přírody, na lov, jsem šťastný. Ale velké město nabízí víc možností pro život i pro práci.

Vedl jste i firmu na výrobu sportovního a outdoorového oblečení s 1000 prodejnami a obratem v přepočtu přes 250 milionů korun ročně.
Nedávno jsme ji prodali větší firmě, Swixu. A jsem moc rád.

Proč? Nejste byznysmen?
Zabírala mi moc času a starostí. Já potřebuju chodit pětkrát týdně běhat, lyžovat, nebo jezdit na kole. To je pro mě důležitější. I když o to musím doma někdy dost tvrdě bojovat... (úsměv).