V neděli od 10 hodin (živě na ČT4) hraje Cement na palubovce úřadujících karvinských šampionů, ve středu se pak doma utká s vicemistrem ze Zubří a další víkend zamíří do Prahy za Duklou, která nyní soutěži kraluje.
"Po tom trojzápase uvidíme, na co máme. Ukáže se realita. Jsou to těžká utkání a platí u nich, že nemusíme jenom vyhrávat, ale je důležité, jaký výkon podáme," říká hranický kouč Jan Hegar, který během přestávky působil také coby kouč reprezentačního béčka.
Jak jste se vůbec k této pozici dostal?
Už v roce 2005 jsem vedl reprentační béčko žen. A teď jsem dostal na podzim nabídku od svazové reprezentační komise. Uvidíme, jak to bude pokračovat dál. Vize je dlouhodobější, ale závisí především na partnerovi svazu.
Lákalo by vás v budoucnu působit u některé reprezentace natrvalo?
Cítím to tak, že stejně, jako je pro každého hráče cílem dostat se do reprezentace, je to nejvyšší metou i pro většinu trenérů. Jsem proto obrovsky rád, že tuto šanci mám.
K čemu je vlastně zřízené reprezentační béčko? Máme u nás generaci mladých hráčů, kteří sice hrají nejvyšší českou soutěž, ale kvůli tomu, že členové áčka působí převážně venku, tak se do reprezentace až tak nedostanou. To samo o sobě není takovým problémem. Jenže potíž je, že mají mizivou mezinárodní zkušenost, protože mužstev z naší extraligy, které hrají evropské poháry, je poskrovnu, letos to byly jen Dukla a Karviná. Proto vznikla myšlenka, že by tento B-týmměl každý rok absolvovat minimálně tři akce.
Kolik času vás tato práce stojí?
Není to až tak náročné. Reprezentační přestávky jsou dané rok dopředu. Znamená to přípravu na akci, nominaci hráčů a pak většinou týden s reprezentací. Samozřejmě, že je potřeba to skloubit s prací u týmu.
Jak se vám to daří v Hranicích?
Mám asistenta Lumíra Zátopka, o kterého se v těchto chvílích můžu opřít. Když jsme třeba na začátku ledna byli s reprezentačním béčkem na turnaji v Paříži, tak v Hranicích zrovna probíhala kondiční příprava, o kterou se Lumír postaral. Pokaždé jde o jeden týden, to se zvládnout dá.
Dostal se pak někdo z hráčů béčka i na šampionát?
Nakonec ne, i když šanci měl Ondra Šulc, který byl předtím s áčkem na turnaji v Polsku. Ale na mistrovství neodjel, protože se do kádru vrátil Vítek. V hledáčku ještě byli další dva hráči, ale nakonec nejeli. I proto, že původně zranění reprezentanti se dali do pořádku. Nicméně si myslím, že tento přesun se třeba v příští sezoně dvou tří lidí klidně může týkat. Ty dveře do áčka jsou skutečně otevřené.
Vy jste se byl podívat v Rakousku?
Ano, byl jsem dva dny na základní skupině veWiener Neustadtu. Viděl jsem první nepodařené utkání se Španělskem a pak naopak výborný zápas s Maďarskem. Byl jsem rád, že jsem mohl naživo být o postupu.
Jak hodnotíte vystoupení Česka na mistrovství?
Vysoce kladně. Umístění po dlouhé době odpovídá tomu, na co družstvo má. A byla velká šance, aby bylo ještě trošičku lepší. To ale není podstatné. Důležité je hlavně to, že kromě zápasu se Španělskem a poločasu proti Francii, kdy si tým ještě vrcholnou akci osahával, jinak Česko odehrálo výborné zápasy. Včetně jednogólové prohry s Polskem, to byl taky parádní výkon. V minulosti jsme měli problémy s herními výpadky, těch ale bylo na tomto mistrovství minimum. Byla to od nás dobrá házená po všech stránkách, v obraně i v útoku. Družstvo je konsolidované, táhlo za jeden provaz a byla skutečně radost se na jeho hru dívat. Po dlouhé době to bylo velké povzbuzení.
Tým navíc před sebou můžemít ještě zajímavější budoucnost, že?
Jistě. Je pravda, že naše hraje je trošku specifická. Máme to postavené na Filipu Jíchovi, který je pro nás v podstatě nepostradatelný, pokud chceme hrát nějaké umístění. Ale tak to je, jiné týmy taky mají své tahouny, i když třeba mají širší kádr. Každopádně můžeme být hrdí na to, co kluci dokázali.
Očekáváte, že úspěch národního týmu pomůže zvýšit zájem veřejnosti o extraligu?
Věřím tomu. Co jiného už by mělo veřejnost zaujmout? A pozoruju, že po mistrovství se na téma české házenené vyptávají i lidé, kteří se tomu tolik nevěnují. Všichni říkají, jak byli ze hry nároďáku nadšení. Jako v každém sportu i v házené platí, že reprezentace je výkladní skříní.
Dokážete odhadnout, jestli budou vaše Hranice po dlouhé reprezentační pauze silnější?
To se uvidí. A to už hned v neděli při televizním utkání v Karviné. I když mám určité představy, tak se mi to těžko hodnotí. Po přestávce obzvlášť u mladých týmů může dojít k posunům, které mohou být pozitivní i negativní. Nechci být nějak velkohubý. Máme vytyčenou určitou cestu, po které chceme jít. Jak se nám to daří, to hodně napoví hned neděle. Byl bych zklamaný, kdybychom měli podat nějaký podprůměrný výkon. Na druhou stranu si nemyslím, že bychom už měli patřit k úplné špičce extraligy.
Jaké jsou vaše ambice pro závěr základní části? Rád bych se ještě pokusil o místo v nejlepší čtyřce, myslím si, že to ještě není ztracené. Družstva před námi k tomu mají mnohem blíž svojí silou i rozlosováním, ale stát se může cokoliv.
Na čem jste během přestávky hlavně pracovali? Znovu na obranné činnosti, kde jsme zažívali herní výkyvy. Snažili jsme se především pracovat na disciplíně v postupném útoku, kde jsme zatím byli hodně zbrklí. Je to dané mládím a nevyhraností některých kluků.
Trápila tým nějaká zranění?
Jsou drobná zranění, je pravděpodobné, že i v Karviné nenastoupíme v kompletním složení, ale není to nic dlouhodobého. Věřím, že se dáme všichni dopořádku. Víc o tom ale z pochopitelných důvodů mluvit nechci.
