Míjel sopky, vodopády, jezera i města a vesničky s krkolomnými názvy. "Právě jsem oběhl Island," napsal v SMS v neděli před devátou hodinou večer našeho času. Houževnatý chlapík, který běhá přes dvacet let, se rozhodl, že na Islandu uběhne za třicet dní třicet maratonů.
Trať dlouhou 1 340 kilometrů!
V neděli klusal nehostinnou krajinou naposledy. Zpátky do hlavního města Reykjavíku. Svým výkonem v akci Jeden muž – třicet maratonů – třicet dní podpořil vozíčkáře.
S platebním terminálem při míjení fjordů vybíral od Islanďanů peníze na vozíčkářský účet. Za každý maraton sám přispěl tisícikorunou. Suma, kterou vybral, bude známa po jeho návratu.
Kujan se potýkal s prudkým větrem, deštěm i sněhem, přesto to nevzdal. "Stále musím myslet na ty, jimž osud přichystal něco mnohem těžšího než každodenní maraton bez možnosti odstoupení," vysvětluje běžec. "Rád poběžím třeba sto maratonů za sebou, zvedne-li to byť jen jediného člověka z kolečkového křesla. Nebo někoho jiného alespoň
z gauče, aby šel pomoci těm, co to potřebují."
Svým fanouškům popisoval zážitky z maratonu na Facebooku. O začátcích své "nekonečné" trasy třeba napsal: "Prvních patnáct kilometrů společně se třemi běžci a jedním cyklistou. Místy silný protivítr a déšť. Potíže s karavanem – topení k. o.: Výměna auta, ale také potíže. Ale topí!"
Není vlastně divu, že má v sobě tolik empatie, pokud jde o tělesně postižené, sám si na vlastní kůži zažil strach, že se stane jedním z nich. "Život je jako bonboniéra, nikdy nevíš, co ochutnáš," naučil se filmový Forrest Gump od své matky.
To poznal i Kujan, když před pěti lety po těžké autonehodě málem skončil na vozíčku. Lékaři mu moc šancí, že se znovu postaví na nohy, nedávali.
Poraněnou páteř mu zpevnily čtyři osmicentimetrové šrouby z titanu. "Někdy stačí zlomek vteřiny na to, aby lidský život nabral nečekaný směr. Měl jsem to privilegium přežít nezaviněnou těžkou dopravní nehodu bez následků a tu
čest při následném léčení poznat pár skvělých a silných lidí. Možná někde tady to všechno začalo...," píše na svých webových stránkách www.run30.net.
Už od začátku běhu se k maratonci vždycky na kus cesty přidávali i další běžci. Původně plánovaný běh "jednoho muže" se tak stal skupinovou záležitostí. Přesně jako u Forresta. Dá se však říct, že zatímco filmová postava utíkala
před životními problémy na doporučení své maminky, osmatřicetiletý maratonec se rozhodl svým problémům právě během postavit.