Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


U Četníků jsem nostalgický, říká brankář hranických házenkářů Kučerka

Josef Kučerka | foto: Luděk Peřina, MAFRA

3 2010
Nazvat ho hlavním důvodem, proč hraničtí házenkáři ničí soupeře jednoho po druhém, vyznělo by to snad až příliš nabubřele. Jenomže nabubřelost se přiblížila faktu, o kterém nejde dlouze spekulovat. Brankář Josef Kučerka prožívá snový návrat z Francie po jedenácti letech. Cement už deset utkání v řadě neprohrál a s devětatřicetiletou gólmanskou ikonou děsí extraligu. "Užívám si to," usmívá se bývalý reprezentant.

Musíte krotit v kabině euforii?
Já to beru tak, že jdu zápas od zápasu, ale euforie tam trošičku je. Naopak doufám, že vydrží co nejdéle.

Čím to je, že Hranice válcují soupeře včetně těch ze špičky tabulky?
Nevím, asi tím, že jsme se přes Vánoce důkladně připravili. A teď se daří.

Nečekal jsem, že to od vás uslyším, ale za vzestup Hranic můžou hlavně vaše zákroky.
Tak, jde to.

Nic víc? Jen "jde to"? V procentuální úspěšnosti zákroků jste už třetí v soutěži.
Co k tomu dodat? Kluci mi pomáhají v obraně, tak to docela jde.

Poslyšte, Josefe, nejste zbytečně skromný?
Ještě přece není konec.

Musíte v devětatřiceti letech měnit přípravu, nebo zůstává stejná?
Je více méně pořád stejná. Tělo bolí trošičku víc, ale výhry jsou na bolest dobrou náplastí.

Ale jak to děláte, že jste stále tak mrštný?
V průběhu sezony mám nějaké úlevy, ale kondiční přípravu odtrénuji v devětatřiceti celou. Tak možná proto.

Kde by se rozjeté Hranice mohly zastavit?
My si cíle neurčujeme. Chtěli bychom postoupit do play-off a potom tomu necháme volný průběh. Uvidíme, jak to dopadne. Samozřejmě chceme skončit co nejlépe, ale přesný cíl si zatím neklademe. Nevím, jestli po základní části nebude schůzka s trenéry a s vedením, kde by stanovení úkolů proběhlo. Ještě nás čeká doma důležitý zápas s Plzní a do té doby nechceme nic řešit.

Právě Plzeň je poslední soupeř, který vás před deseti zápasy porazil.
Jo? Já už ani nevím, kdo to byl naposledy. (rozesměje se) V tom případě jim máme co oplácet.

Váš návrat z Francie probíhá lépe, než jste čekal, že?
Jsem hlavně rád, že se daří, že vyhráváme a že ještě mé působení má nějaký smysl a účel.

Česká extraliga se vám zamlouvá?
Líbí se mi. Je vyrovnanější, než bývala dřív. O žádném zápase venku nemůžu dopředu říct, že ho máme vyhraný. Takže soutěž je zajímavá, hodně se mění. Dřív byla vpředu jen Dukla a pak dlouho nic, teď je naopak špička vyrovnaná. Osm mančaftů je kvalitních.

Nezasteskne se vám občas po životě v St. Raphael na Azurovém pobřeží?
Nějak mi nechybí. Teď momentálně si to užívám tady doma. Nevím, co budu říkat za tři roky, ale v současnosti jsem rád, že jsem doma v Malenovicích a stavím si barák v Tečovicích.

Což je šest kilometrů od centra Zlína. Ze St. Raphael jste to měl třicet pět kilometrů do St. Tropez, města filmových Četníků. Byl jste se tam podívat?
Jistě, navíc St. Raphael je kousek také od Monaka, kde jsem se byl podívat na formuli 1 a na fotbale. To jsem si všechno samozřejmě objezdil.

Díváte se rád na Četníky?
Velice rád. Když se na ně koukáme, tak si v duchu můžeme říct: "Jo, tady jsme byli." Ta místa člověk poznává, i když film je to už poměrně starý.

Přepadává vás nostalgie?
Tak nějak.

Přirostla vám Francie za jedenáct let k srdci?
K srdci mi přirostla hlavně Korsika, kde jsem působil sedm roků. Korsice osobně říkám nejkrásnější ostrov světa.Moc se mi tam líbilo.

Proč jste se vlastně vrátil právě do Hranic?
Protože s Honzou Hegarem (trenér Hranic, pozn. red.) jsem byl dlouho v kontaktu a hlavně jsem tam hrál na hostování, ještě když jsem působil ve Zlíně. Pomáhal jsem Hranicím v šesti zápasech k záchraně. Už tehdy vzniklo pouto. Šel jsem více méně za Honzou, protože jsme si to slíbili. Teď jsme to konečně dodrželi.

Dokdy byste chtěl chytat?
Horizont nemám vůbec žádný. Říkám, že budu hrát do té doby, dokud mi to půjde a bude mě to bavit.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze