Proto už jste během nedělní Velké ceny v americkém Austinu viděli prořídlé pole, týmy Marussie a Caterhamu nedorazily. Oba jsou před krachem, jestli ne už za ním. A mohlo být v Austinu ještě hůř. Lotus, Force India a Sauber, další tři „chudí“, hrozily bojkotem, a byť se nakonec na texaské dráze objevily, tuto neděli v Brazílii už zase může být vše jinak.
Proč? Nelíbí se jim, jakým způsobem jsou rozdělovány zisky, které F1 generuje. „Současný koncept je o tom, že bohatí ještě víc bohatnou a chudí chudnou. Všichni přitom soutěžíme na stejném okruhu a ve stejném šampionátu, tak proč by velké týmy měly sebrat velké podíly?“ ptá se Vidžaj Malja, šéf Force India.
Celkové příjmy F1 byly v minulém roce 1,3 miliardy dolarů (necelých 29 miliard korun), z čehož 37,5 procenta získává majitel komerčních práv (CVC Capital Partners), zbytek se dělí mezi týmy - což loni bylo asi 840 milionů dolarů (18,6 miliardy korun).
Monoposty Marussie a Caterhamu v USA chyběly, týmy se momentálně topí v problémech.
Týmy ale peníze získávají na základě úspěšnosti, takže logicky ty největší a nejúspěšnější berou nejvíc, zatímco na ty chudé zbývají „drobky“. A tak loni Red Bull a Ferrari spolkly 160 milionů dolarů, zatímco Caterham bral jen 10!
A i Bernie Ecclestone, boss F1, který má peníze na starost, přiznává: „Vím, co je špatně, ale nevím, jak to vyřešit. Smlouvy, které máme, nám svazují ruce. Měli bychom je všechny roztrhat.“ A dává příklad: Ferrari a Red Bullu už navrhl, aby se zřekly malé části svého podílu ve prospěch týmů, které jsou na hraně, s tím, že i Ecclestone ze své „kapsy“ pár procent přidá. Výsledek? Kdepak, uslyšel!
„Přitom by šlo o částky, které by velké týmy ani nepostřehly a nás by zachránily,“ říká Monisha Kaltenbornová, šéfka Sauberu.
Sama obavu z krachu už zčásti vyřešila. O víkendu na příští rok angažovala nového pilota, Marcuse Ericssona, který s sebou přinese 20 milionů dolarů. Hm, kdo by takového pilota nechtěl, že?
Bohaté týmy však argumentují, že na vyšší prémie mají nárok, protože jsou v televizi častěji vidět, lákají publikum a třeba bez takového Ferrari by snad ani F1 nemohla fungovat. Zatímco Caterham či Marussia nikomu chybět nebudou a vlastně ani v Austinu nechyběly.
Bernie Ecclestone i po osmdesátce rozdává příkazy v padoku formule 1.
Jenže není to cesta do pekel? Nezůstane pak v F1 jen čtyři pět nejsilnějších a na dráze se bude „honit“ deset aut? Tak se ptají zastánci rovnostářského rozdělování.
Není to v F1 ojedinělá krize, podobnou zažila před pěti lety. Tehdy velké týmy strašily Ecclestona i Mezinárodní automobilovou federaci, že si založí vlastní šampionát. Odmítaly návrh FIA na volitelný rozpočtový strop ve výši 40 milionů liber, který sice nemusely dodržet, ale stáje, které by na něj přistoupily, by získaly technické výhody.
Z krátké „války“ nakonec vyšel kompromis, který připomínal kočkopsa. FIA sice nalákala do šampionátu tři nové týmy (dnešní Marussia, Caterham a Hispania), které uvěřily tomu, že 40 milionů liber by jim mohlo stačit k přežití, jenže s rebelujícími týmy podepsala obecnou dohodu, že v nejbližších letech sníží náklady na úroveň 90. let. Jak to zkontroluje, neřekla.
A ono ani nebylo jak, proto není divu, že jeden z těch tří nováčků to už zabalil, další dva živoří na pokraji bankrotu. A krize je tu znovu.
