zda utkání s mistrem strhne Žižkov k boji
P r a h a - Znavený žižkovský obránce Mlejnský se předklonil, sundává si chrániče a z jeho tváře stékají na trávník krůpěje potu. On, bývalý sparťan, prožívá truchlivou chvilku - ví, že senzační výsledek na Spartě byl blízko. V tak hlubokém útlumu už Sparta dlouho nehrála, přesto o jediný gól zvítězila. Žižkov totiž v letním sobotním večeru neproměnil pět vyložených šancí. Fanoušci, kteří se trousí po zápase kolem žižkovské šatny, vycházející fotbalisty povzbuzují: Měli jste na ně. Smůla. Aspoň bod jste si zasloužili. "Konečně se ve třetím kole probudíme, ale stejně nemáme ani bod. Co je nám platný mimořádný výkon," říká žižkovský kapitán Aleš Pikl. Žižkov přijel na hřiště šampiona a kdekdo tipoval, že odjede s tragickou porážkou. Jak by také ne, vždyť první dvě ligová kola prohrál, dostal šest gólů a vlastní trenér mužstvo kritizoval, jak divně hraje. Hráči zbytečně ztratili body v Liberci a v dalším kole doma s Ostravou. "Jsou bez nasazení. Jako by si šli jen zahrát fotbálek před nedělním obědem," bědoval Zdeněk Ščasný před týdnem. Ještě den po minulém zápase přišel trenér Ščasný do šatny rozzlobený. Nepoznával svůj tým, který se dřív prosazoval zarputilostí a vůlí. "Dostali jsme za uši," uznal záložník Michal Šmarda. Sami hráči se vzájemně kárali. Nenadávali si za chyby, spíš si radili. Musíme chodit naostro do každého souboje, vyhrávat hlavičky, být důslední, nezdráhat se udělat ještě jeden krok, může být osudně důležitý. Když trenér odešel z kabiny, vzal si slovo veterán Petr Holota, v pětatřiceti nejstarší hráč týmu: "Heleďte, jestli nás fotbal nebaví, tak pojďme pracovat do fabriky. Sami jsme si zkazili první zápasy, takhle nemůžeme hrát dál. Copak chcete hrát o sestup? Já ne." To byl impuls, jak se zvednout. I když na Letné mužstvo prohrálo, ukázalo jinou, mnohem bojovnější tvář. Nažhavení bylo absolutní. Žižkovští byli ve varu, cítili, že mohou malátnému favoritovi zatopit. "Kdybychom přijeli na Spartu bez bojovnosti, dostaneme sedm gólů," pochopil obránce Jan Zakopal. Stačilo proměnit jednu z velkých šancí a Žižkov neprohrál. Třeba útočník Kozák utíkal přes třicet metrů sám na brankáře Poštulku. Jenže když chtěl křížně vystřelit levačkou, pravou nohou si míč nešikovně ukopl. "Jak já si to vyčítal. Strašná chvíle," říkal. Nebo v posledních vteřinách: Chihuriho hlavičku i Sabouovu ránu zblízka reflexivně vyškrábl sparťanský gólman. Sparta je v křeči. Její trenér Hašek přešlapuje před lavičkou, upíjí vodu z plastové lahve a jen nevěřícně vrtí hlavou. Bojí se o výsledek. Je konec, žižkovští hráči se smutně šourají ze hřiště, ale druhý trenér, Šilhavý, je povzbuzuje: "Dobrá práce. Když se budete prát vždycky s takovým nasazením, body určitě přijdou." Všichni hráči Šilhavého plácnou do ruky, i když potřetí za sebou prohráli. Dochází jim, že tentokrát si takový výsledek nezasloužili.
P r a h a - Znavený žižkovský obránce Mlejnský se předklonil, sundává si chrániče a z jeho tváře stékají na trávník krůpěje potu. On, bývalý sparťan, prožívá truchlivou chvilku - ví, že senzační výsledek na Spartě byl blízko. V tak hlubokém útlumu už Sparta dlouho nehrála, přesto o jediný gól zvítězila. Žižkov totiž v letním sobotním večeru neproměnil pět vyložených šancí. Fanoušci, kteří se trousí po zápase kolem žižkovské šatny, vycházející fotbalisty povzbuzují: Měli jste na ně. Smůla. Aspoň bod jste si zasloužili. "Konečně se ve třetím kole probudíme, ale stejně nemáme ani bod. Co je nám platný mimořádný výkon," říká žižkovský kapitán Aleš Pikl. Žižkov přijel na hřiště šampiona a kdekdo tipoval, že odjede s tragickou porážkou. Jak by také ne, vždyť první dvě ligová kola prohrál, dostal šest gólů a vlastní trenér mužstvo kritizoval, jak divně hraje. Hráči zbytečně ztratili body v Liberci a v dalším kole doma s Ostravou. "Jsou bez nasazení. Jako by si šli jen zahrát fotbálek před nedělním obědem," bědoval Zdeněk Ščasný před týdnem. Ještě den po minulém zápase přišel trenér Ščasný do šatny rozzlobený. Nepoznával svůj tým, který se dřív prosazoval zarputilostí a vůlí. "Dostali jsme za uši," uznal záložník Michal Šmarda. Sami hráči se vzájemně kárali. Nenadávali si za chyby, spíš si radili. Musíme chodit naostro do každého souboje, vyhrávat hlavičky, být důslední, nezdráhat se udělat ještě jeden krok, může být osudně důležitý. Když trenér odešel z kabiny, vzal si slovo veterán Petr Holota, v pětatřiceti nejstarší hráč týmu: "Heleďte, jestli nás fotbal nebaví, tak pojďme pracovat do fabriky. Sami jsme si zkazili první zápasy, takhle nemůžeme hrát dál. Copak chcete hrát o sestup? Já ne." To byl impuls, jak se zvednout. I když na Letné mužstvo prohrálo, ukázalo jinou, mnohem bojovnější tvář. Nažhavení bylo absolutní. Žižkovští byli ve varu, cítili, že mohou malátnému favoritovi zatopit. "Kdybychom přijeli na Spartu bez bojovnosti, dostaneme sedm gólů," pochopil obránce Jan Zakopal. Stačilo proměnit jednu z velkých šancí a Žižkov neprohrál. Třeba útočník Kozák utíkal přes třicet metrů sám na brankáře Poštulku. Jenže když chtěl křížně vystřelit levačkou, pravou nohou si míč nešikovně ukopl. "Jak já si to vyčítal. Strašná chvíle," říkal. Nebo v posledních vteřinách: Chihuriho hlavičku i Sabouovu ránu zblízka reflexivně vyškrábl sparťanský gólman. Sparta je v křeči. Její trenér Hašek přešlapuje před lavičkou, upíjí vodu z plastové lahve a jen nevěřícně vrtí hlavou. Bojí se o výsledek. Je konec, žižkovští hráči se smutně šourají ze hřiště, ale druhý trenér, Šilhavý, je povzbuzuje: "Dobrá práce. Když se budete prát vždycky s takovým nasazením, body určitě přijdou." Všichni hráči Šilhavého plácnou do ruky, i když potřetí za sebou prohráli. Dochází jim, že tentokrát si takový výsledek nezasloužili.
