Ve vedení Dukly Liberec stojí Pavel Šimoníček od roku 1997, o dva roky později se stal ředitelem. Za tu dobu si užil hodně radostí při zisku dvou titulů, řady trofejí v Českém poháru i při taženích Evropou.
Ale také řadu velkých zklamání a pocitů marnosti. To největší vstřebává právě v těchto dnech poté, co nejúspěšnější český klub v historii vypadl ve čtvrtfinále s Ostravou a v extralize obsadil konečné šesté místo, což je nejslabší výsledek za posledních devět let.
"Stoprocentně je to nejhorší rok, co jsem u volejbalistů Liberce zažil. A nejde jen o výsledky, ale i o herní projev, který byl celkově velmi špatný," přiznal 42letý Pavel Šimoníček.
"Proto jsme se s hlavním trenérem Nekolou a asistentem Mertou, se kterými jsme se domluvili i na další sezonu, rozhodli provést v kádru radikální změny a celý mančaft překopat."
Jak jste k tomu razantnímu hráčskému řezu dospěl? Přes víkend po prohraném čtvrtfinále?
Nebylo to dvoudenní rozhodování, nebylo to v afektu po jednom prohraném zápase, po jednom nezdařeném balonu. Tu situaci jsem si připravoval už delší dobu. Nehráli jsme dobře, prohrávali domácí zápasy s průměrnými mančafty, pravidelně nestačili na silné mančafty a některé zápasy se nám vysloveně nepodařily. To, že je v týmu něco špatného, jsme viděli, ale nedařilo se nám to změnit. Takže jsem měl předjednaných několik hráčů, kdyby to dopadlo tak, jak to, bohužel, dopadlo. A přes sobotu a neděli jsem měl motivaci dotáhnout to, co jsem měl v hlavě.
Začněme tedy nejprve u uplynulé sezony. Co se stalo, že Dukla neuspěla?
Ze začátku to nevypadalo úplně špatně. Odehráli jsme třeba super zápas proti mistrovi Bulharska a pak jsme jen kvůli novým pravidlům nepostoupili mezi šestnáct nejlepších v Evropě, v Českém poháru jsme se probojovali do Final Four, kde jsme nestačili na famózní České Budějovice. Ale byla tam najednou spousta zápasů, které se nám prostě nepovedly.
Proč?
Příčiny ještě neustále analyzujeme. Prostě je tady moc věcí, které se nám všem, hráčům, trenérům i vedení, nezdařily a neustále se o tom bavíme. Je to pro nás obrovské zklamání, tohle jsme absolutně nečekali. Po loňské sezoně, kdy tým ve všech soutěžích odehrál 57 zápasů, z toho 48 vítězných a ještě se v létě posílil o reprezentanta Hýského, jsme vyhlásili boj o titul. Ale chyběla nám větší pokora.
Jak se tedy může prakticky totožný celek takhle ze sezony na sezonu proměnit k horšímu?
Věděli jsme, že máme zkušené trenéry, kvalitní kádr, který byl vloni ohromně silný a skončil čtvrtý v Evropě, stříbrný v lize i v domácím poháru. I proto bylo pro všechny obrovské překvapení, jak se takový tým najednou sesypal a začal selhávat. Jestli tam byly nějaké osobní antipatie mezi hráči a projevily se až teď, to přesně nechci komentovat... Ale velmi pravděpodobně k tomu došlo, protože někteří hráči prostě na hřišti nemohli být spolu.
Říká se, že volejbal je nejkolektivnějším z kolektivních sportů, takže byly podle vás tím hlavním důvodem zostřené vztahy v kabině?
Ano. Bylo to stoprocentně v osobních vztazích mezi hráči.
Nešlo to z vaší strany nebo přes trenéry usměrnit, ukočírovat?
Nechci to pitvat dopodrobna, jsou to soukromé věci, ale bylo to tím. Vždyť do sezony jsme šli s nejvyššími ambicemi, trenéři měli vyrovnaný kádr, všichni hráči mohli kdykoli nastoupit, a proto jsme domluvili, že všechny hráče v základní části obehrajeme, ale přesto jsme nedokázali najít pro play-off optimální základní šestku. I kvůli těm špatným mezilidským vztahům.
Sezona pro vás tedy skončila ve čtvrtfinále, kdy jste s Ostravou prohráli o dva míče v pátém setu rozhodujícího pátého zápasu. Vyrovnanější už to být nemohlo.
To ano, chybělo strašně málo, rozhodovaly centimetry i štěstí. Měli jsme i mečboly a jeden balon mohl tu sezonu zachránit. Ale ten jeden balon tu sezonu nepokazil. Ta už byla pokažená. I když v tom pátém utkání se hrál neuvěřitelně krásný a velmi kvalitní volejbal. Cítím to tak, jak mi řekl můj kamarád: Nechápu, jak jste mohli prohrát, když jste byli lepší. Nicméně vzhledem k průběhu celé sezony jsme se rozhodli udělat radikální změny v našem kádru.
Přibližte je.
Nepočítáme už s oběma nahrávači Novákem a Fučíkem. Na klíčovém postu je nahradí mladý dvoumetrový Matyáš Demar, který letos hrál v Odolena Vodě. Je velmi perspektivní a podepsal jsem s ním tříletou smlouvu. Druhým nahrávačem bude zkušený Pavel Řezníček z Benátek. Je to Liberečák a do Dukly se po letech vrací.
Pojďme k dalším změnám.
Po dvou letech u nás končí blokař Kotrch. Letošní sezona se mu i vinou zranění příliš nepovedla, moc do hry nezasahoval. Na jeho místo přijde další zkušený hráč Lubomír Staněk, který v Liberci začínal s vrcholovým volejbalem. Je to bývalý reprezentant a neustále patřil k nejlepším blokařům francouzské ligy. Z Toulouse se vrací do Liberce z rodinných důvodů, tak jsme se dohodli. Dál jsem se domluvil s blokařem Markem Beerem, kterému se sezona v Ústí velmi povedla. Tohle jsou aktuální změny na těchto postech, se všemi dalšími hráči budeme nastalou situaci řešit.
Může ještě někdo hráčů odejít třeba do ciziny?
Blokaři Čermákovi končí smlouva a budeme jednat, jestli bude mít chuť tady zůstat a za jakých podmínek. Dlouho je tady i univerzál Vencovský, který si shání zahraniční angažmá a velmi pravděpodobně zamíří ven. V tom případě by jedničkou na univerzálu byl Vodvárka.
V týmu tedy zůstávají osmatřicátníci Pešl s Jeslínkem, k nim přibydou další dva veteráni Řezníček se Staňkem. Co si od nich slibujete?
Během tří let chceme vytvořit silný tým, máme tady dál mladé perspektivní kluky a ti staří zkušení by jim měli krýt záda. Třeba nahrávač Demar má velkou budoucnost, počítáme s tím, že tady bude hrát a dostane co nejvíc příležitostí. na druhou stranu potřebujeme k němu kvalitu, kdyby se mu nedařilo a měl výkyvy, a od toho tady bude Řezníček. To samé by mělo platit u blokařské dvojice Beer - Staněk. Od koho jiného by se měli ti mladí učit, než od bývalých reprezentantů. Jak říkají zkušení trenéři a volejbaloví odborníci, tak ideální je, když jsou na place čtyři zkušení a dva mladí.
