Tyčkařka využije i maturitu z fyziky

Říká se o ní, že je krásná. "To se poslouchá hezky," odvětí Kateřina Baďurová, stříbrná tyčkařka z mistrovství světa. Přítel Tomáš Janků ji navíc chválí, jak je starostlivá. A bezpochyby je i křehká. "Pořád se mi něco stává, i když v poslední době to byly nešťastné náhody, blbé pohyby," říká atletka, jež po operaci kolena doufá v uzdravení před olympiádou v Pekingu.

Kateřina Baďurová - Tyčkařka Kateřina Baďurová se po operaci kolena vrátila ke tréninku. | foto: Ivana Roháčková

Vyjde to? Stihnete hry?
Neumím to odhadnout. Na tréninku jsem schopná udělat všechno, co mám. Jen nevím, jestli mě noha bude poslouchat, až se budu chtít rozběhnout rychle.

Ale přesto se vás pořád drží dobrá nálada. Jak to?
Možná za to může i sport, vyplaví se při něm endorfiny. Když jsem byla dlouho nemocná s břichem, i mamka mi říkala, ať si jdu zaběhat, že jsem protivná.

Co vás umí vytočit?
Nepořádek. Tomáš by řekl, že jsem moc pořádná. Že je to špatná vlastnost. Což já si nemyslím.

. Co ji napadá, když se řekne Čína 84 dní před olympiádou

1. Olympijské hry. Životní závod pro každého sportovce.
2. Tibet. Je víc vidět. I Afrika je plná problémů, ale nikoho nezajímají.

3. Velká čínská zeď. Znám ji jen z fotek. Chtěla bych tam zajet.

4. Čínské jídlo. Moc ho nemusím kvůli zázvoru, mám alergii.

5. Šikmé oči. K tomu není co dodat.

Jaké tedy máte špatné vlastnosti?
Jsem umíněná, tvrdohlavá, i když to je někdy i dobrá vlastnost. Taky jsem hodně zvědavá.

Říká se o vás také, že jste hodná. Měla jste ve škole poznámky?
Na základce nebyly. Gympl jsem od prváku dělala dálkově, pořád jsem pendlovala mezi Prahou a Ostravou. Měla jsem pořád co dělat a nebyl čas zlobit.

Ani se vám nestalo, že byste dostala trojku a musela se za trest celý večer učit?
Ne. Mamka řekla: Proč máš trojku? Tak pojď, já ti to vysvětlím. Pětku jsem dostala asi jednou, protože jsem se nenaučila poznávačku kytek. Dvojky bývaly na vysvědčení z výtvarky, tam se nade mnou učitelka smilovala. Jinak mi to tenkrát přišlo jednoduché.

Jste chytrá. Souhlas?
Po mamince. Je inženýrka chemie. Ale já maturovala z fyziky.

Hodí se vám fyzika i při skoku?
Určitě. Sláva (trenér Boleslav Patera) ho vysvětluje ze všech úhlů, má zmapovanou biomechaniku.

Škola vám šla, co vám nejde při skoku o tyči? Přechod na tyč. Ještě ho neumím a asi se ho nikdy nenaučím, aby podle Slávy byl na sto procent. Říká mi, že jsem ostuda skupiny.

Co děláte, abyste to změnila?
Milion různých průpravných cvičení. Jenže já jsem se šest nebo sedm let učila skákat jinak, odmalička se skrčenou rukou. On mě začal přeučovat. A to trvá.

. České naděje pro Peking

předolympijský seriál MF DNES

9. dubna vyšlo: Barbora Špotáková (atletika)
18. dubna vyšlo: Ondřej Synek (veslování)

25. dubna vyšlo: Štěpánka Hilgertová (vodní slalom)

13. května vyšlo: Tomáš Berdych (tenis)

dnešní, 5. díl seriálu: Kateřina Baďurová (atletika)

V dalších dílech si přečtete (abecední pořadí):

Kateřina Emmons (sportovní střelba)

Jaromír Ježek (judo)

Mirka Knapková (veslování)

Roman Šebrle (atletika)

Jaroslav Volf – Ondřej Štěpánek (vodní slalom)

a navíc 3 žolíky (objevy tohoto roku)

Neříkáte mu někdy: Nedělejte ze mě chlapa? Přechod na tyč s nataženou rukou je mužská záležitost.
Ale Danielu Bártovou a Pavlu Rybovou to naučil. Jde to, jen mně ne.

Jste přece jen křehčí konstrukce než vaše  předchůdkyně.
Ale když se tělo připraví dobře, není třeba tak velká síla. Chytne se to do kostí a ne do svalů.

Které tři svaly jsou vlastně pro tyčkařku nejdůležitější?
Všechny. Tyčkař musí být vícebojař, musí mít zpevněné celé tělo a musí mít gymnastickou sílu.

Co naopak nesmíte posilovat?
Plno atletických koučů říká, že atleti nesmějí jezdit na kole, protože je to protipohyb k běhu. My jezdíme hodně, ale jen v určitém období. A v nášlapných pedálech, čímž se zapojují i jiné svaly, protože netlačíme jen dolů, ale i taháme nahoru. Je to víc běžecký pohyb. U nás není zakázané nic, spíš je dovoleno všechno, co bychom mohli dělat navíc.

Vážně vám kouč nic nezakazuje?
Ne, Sláva říká, že jsem profesionál. I dřív se mi spíš jen snažil ukázat dobrou cestu v jídle. Vysvětloval, co si dát před závodem. Že ne vločky nebo celozrnný rohlík, které se dlouho vstřebávají v břiše, ale třeba bílé pečivo. A s normálním máslem, nikoli s umělým tukem.

Takže co jíte v den závodu?
K snídani právě rohlík nebo opečený toast s máslem. Jeden s marmeládou a potom jeden se solí, aby se nekončilo sladkým. K obědu si dám těstoviny. A pak už nejím.

Po zranění nemůžete skákat několik měsíců. Nebudete se pak bát?
Takhle se bojím každý rok. Skákat začínáme dva měsíce a někdy jen měsíc před závody. První dva tréninky, když mám jít sama do skoku, se občas bojím. Takže Sláva stojí na rozběhu u odrazu a strká mě do zad.

Strach z výšek nemáte, že?
Ne. Všechno je tak rychlé, že není čas koukat se, jestli jsem vysoko, nebo ne.

Při skoku musíte zvládnout spoustu pohybů. Přemýšlíte o nich?
O mnoha se přemýšlet nedá, jinak jste pomalí. Jsou nacvičené. Trénujeme zvraty, náskoky na lanech, máme speciální vozík, ve kterém trénujeme, jak se připravuje tyč, nebo to děláme ve vodě. Projdeme si různé fáze skoku.

Kolik jich vlastně je?
Možná nejdůležitější jsou dva tři kroky před odrazem, když se připravuje tyč k zasunutí a ohybu. Co zkazíte, už nedoženete. Pak je odraz a předání energie do tyče. Následuje zvrat, přechod přes laťku.

Kdy poznáte: Tohle skočím?
Na nižší výšce třeba už na zemi vím, že jsem tyč dobře rozjela. Na vyšší výšce je víc času. Někam přitáhnu ruku, natočím špičky, snažím se víc hodit nohy za sebe, abych stoupala výš. Ale moc se toho udělat nedá. Bojuje se až do konce, laťka se různě přelézá. Někdy i na žíněnce člověk kouká, jak tam laťka skáče.

Jak rychle musíte s tyčí běžet?
Mám náběh 31 metrů dlouhý, v Ósace jsem měla rychlost 8,3 metru za vteřinu (asi 30 km/h). Isinbajevová má podobnou. Nejrychleji běhá asi Anna Rogowská, ta má 8,5 metru za vteřinu, což se přibližuje rychlostem pomalejších kluků. Ale pak je problém zvládnout techniku.

Jak těžká je tyč, kterou nesete?
Když se vezme uprostřed, je docela lehká. Ale když ji berete na konci, funguje páka. Tipuju dvě kila. Chlapské jsou těžší, některé se ani nedají vzít do ruky. Říkám tomu lešenářské trubky.

Svoje tyče máte pojmenované?
Mám je popsané, různě olepené. Hned poznám, která je která, podle tvrdosti. Některé jsou omotané do konce, jiné víc oskákané.

A ta stříbrná z Ósaky?
Leží ve skladu a těší se, že ji zase vyvětrám.

. Když cvičí, má nohy v kýblu

Po operaci kolena ještě skákat o tyči nesmí. Zato je trénink Kateřiny Baďurové jeden velký experiment. Pod koučem Boleslavem Paterou to ani jinak nejde.

Ukázka? Posilování na koni našíř. Ovšem s tím, že nohy má v kyblíku zavěšeném na laně ze stropu tělocvičny. "To Slávek odkoukal od gymnastů."

Další cvik na koni popisuje Patera: "Dobrá masáž břicha, ne?"

Potom visí Baďurová pravou rukou na hrazdě, levou má mimo žerď a tělem zkouší tyčkařské zvraty.

Tiše, bez odmlouvání plní veškeré pokyny, načež zhluboka oddychuje.

Patera oceňuje, jak bezproblémovou svěřenkou je. Pravým opakem Pavly Rybové, která ze zásady vždy stála v opozici. "Kačka je po letech taková moje trenérská odměna. Nikdy nic neošidí," říká kouč. "Největší problém je, že je křehká. Pořád hledáme, kde leží Kaččina hranice, za kterou nemůže jít. Z gymnastických let byla zvyklá, že když ji něco bolelo, uslyšela: Nekecej a makej. Z toho měla záněty. Musíme brát větší ohled na její zdraví."

Z hradčanské tělocvičny odesílá svěřenku do obory Hvězda. Úkol: osm pětistovek po sobě. "Já bych běžela i míň, jenže Slávek je maximalista," povídá Baďurová. "Ale stačí mi tyčkařské tempo, ne půlkařské," dodává trenér. Což znamená: každá pětistovka za 2 minuty, mezi nimi 3 až 4 minuty pauza. "Aby klesla tepovka na 120."

Podle Paterovy teorie vytrvalostní trénink prospívá i tyčkařům.

"Nohy se uvolní. Když dlouho jedete jen rychlostně silový trénink, tělo přestane regenerovat," vysvětluje.

Pak zmizí v lese u letohrádku, sbírá divoký česnek. "Kyselina listová," nabízí rostlinky ke konzumaci. "Testoval jsem, kolik se toho česneku dá sníst najednou. Jednou jsem ho spořádal tolik, jako je porce hlávkového salátu. A cítil jsem se výborně."

Vyčerpaná Baďurová se po osmé pětistovce drží za břicho. Pocity? "Teď už dobré, když už mám doběháno."