Blíží se konec sezony. Kde se ve vás vzala síla k rekordnímu skoku?
Před závodem jsem tady ležela, bolely mě nohy a klepaly se mi ruce. Chtělo se mi spát. Nevím, co se pak stalo během závodu.
Takže rekord je překvapením?
Vždycky, když jsem se letos cítila dobře, tak jsem pak v závodě odešla. Dneska to byl přesný opak. Čím delší soutěž byla, tím se mi skákalo lépe.
Jakou roli sehrálo, že jste skákala doma, na novém stadionu?
Dneska se všechno sešlo, podmínky byly perfektní. Ať už publikum, nebo skvělé počasí, konečně foukal vítr do zad. Letos jsem měla strašnou smůlu na počasí a ještě jsem se trápila technicky.
Už jste tady ve Skvrňanech někdy předtím skákala?
Já jsem na tomhle stadionu ladila formu před mistrovstvím světa. A musím říct, že se mi tady líbilo. Budu se sem ráda vracet. (úsměv)
Byl rekordní skok z vašeho pohledu technicky dokonalý?
Já nevím. Základní výšku jsem měla 435 cm - to byl strašný skok, 455 jakž takž, 471 jsem sotva oblezla. Ale to už jsem si říkala, že bych 476 mohla zdolat. Určitě to byl letos můj nejlepší skok.
Byla jste na domácí exhibici uvolněnější než na jiných mítincích?
Bývala jsem před závody hodně nervózní, ale už minulý týden v Curychu a zvlášť dnešek jsem si užívala. Asi je to i tím, že už máme po vrcholné akci.
I pokusy o zdolání 481 cm, zejména ten poslední, vypadaly nadějně...
To už je strašná výška. (smích) Trenér říkal, že to bylo dobré, akorát jsem měla daleko stojany. Prý se to dalo skočit. Abych řekla pravdu, z dnešního skákání si toho moc nepamatuju. (úsměv)
Ani svoje pocity bezprostředně po zdolání laťky?
Chtělo se mi brečet. Když jsem viděla, jak trenér Lubenský přiběhl za mnou do doskočiště a měl slzy v očích, táta byl taky na měkko, tak jsem byla větší tvrďák než oni.
Divíte se jim?
Ne. Vím, že v sezoně trenéři nevěděli, co se se mnou děje. Vypadala jsem dobře, ale strašně jsem bojovala s technikou. Proto jsem ráda, že jsem sezonu zakončila takovým výkonem. Srovnala jsem se a můžu začít přípravu na tu další.
Takže tohle už byl poslední závod sezony?
Ještě mě čeká finále extraligy družstev. Na to se moc těším. A že do toho jdu - tyčku, dálku a ještě štafetu. Takže to bude skutečná tečka. Snad to přežiju. (úsměv)
Kdybyste mohla pořadatelům na příští rok poradit. Vrátila byste tyčku na náměstí nebo ji nechala tady na atletickém stadionu?
Každé má svoje pro a proti. Na náměstí bývá víc lidí. Ono dneska je přilákat na atletiku, to je hodně těžké. A nám zase publikum pomáhá. Na druhou stranu ale na náměstí to není regulérní, a i když skočíte dobrý výkon, nepočítá se do tabulek.
