Už dosáhla všeho, co mohla.
Olympijské zlato, světový titul, světové rekordy... Byly roky, kdy ženská tyč = Jelena Isinbajevová. Nebylo otázkou, zdali vyhraje. Otázkou bylo, jak suverénně. Jestli přidá rekord.
Měla i propad. Šest let suverénní vlády jí vyčerpalo. Musela si dát pauzu, ale po roce a půl se vrátila, zase ve formě. Nevyhrála však na olympiádě v Londýně. Nezískala tři zlata z her v řadě.
To neznamená, že by po tom třetím už netoužila. „Chci, aby mé jméno zůstalo v atletické historii dlouho,“ řekla ruským médiím. „Pokud se nám povede se pořádně připravit na Rio, můžeme útočit na další světový rekord.“
Maximum pod otevřeným nebem už dokázala posunout na 506 centimetrů. V hlavě má však i vyšší hranici: 510. „A ženy mohou dosáhnout i 515. Pokusím se tomu přiblížit a ustanovit rekord, který zůstane sto let,“ řekla.
Před svìtovým šampionátem v Moskvě 2013 říkala: „Na 100 procent je to poslední akce.“
Nebyla.
Místo toho si po zisku dalšího zlata udělala pauzu, mateřskou. Loni porodila dceru Evu a vzala si o osm let mladšího oštěpaře Nikitu Petinova.
Chuť závodit ji ale ani v 32 letech neopouští. Letos chce pilovat fyzičku, v dalším roce se má znovu objevit v závodech. S jasným cílem: olympiáda v Riu.
K ženské tyčce se zase vrátí tajemno, které ji provází. Zase se před každým skokem pomodlí - a atletický svět bude napjatě čekat.
Čekat, jestli má znovu přepsat historické tabulky.
