Přebývají u známých, asi 70 km od Aucklandu. "Nás nechali bydlet ve svém domě, že prý jako sportovci potřebujeme pohodu a sami si pronajali přívěs na bydlení," rozplývá se tyčkař nad pohostinností místních.
Tři měsíce bude v teple
Pro netradiční místo soustředění je zlákali polští přátelé-atleti. "Navíc je to zajímavá destinace," přiznává. Na Novém Zélandu stráví necelé tři měsíce - přiletěli 11. listopadu a do Prahy se Štěpán Janáček vrátí 31. ledna. Přímo z tepla jižní polokoule skočí do českých hal. "Chci stihnout halovou sezonu," vysvětluje.
S tréninkem na Novém Zélandu atleti žádné problémy nemají, autem se dopraví na stadion za dvacet minut. K dispozici mají tartanový stadion, travnatý stadion i posilovnu. V současných deštivých dnech navštěvují více gymnastickou tělocvičnu.
Ale jinak využívají výhody tamního klimatu. "Tři měsíce v teple jsou pro moji achilovku skvělá věc," tvrdí Janáček. Poslední dva roky jej trápilo zdraví, Achillovu šlachu si nechal operovat.
"Zatím drží, můžu dokonce dělat i odrazy, klouby taky tolik netrpí," pochvaluje si pozitiva travnatého stadionu. Tréninkový plán mu trenér Boleslav Patera připravil před odletem, aktuální věci konzultují mailem. "Zatím je to v pořádku," říká Janáček. V lednu se mu rýsuje výpomoc na tréninky techniky, na Nový Zéland by za ním měl přiletět kamarád, bývalý vícebojař Perun. "Mohl by se na mě kouknout," dodává tyčkař.
Zeleň už je nuda
Do ledna má Janáček před sebou netradiční úkol - sehnat tvrdé tyče. Na soustředění totiž odcestoval netradičně bez nich. "Původně jsem o takové alternativě nechtěl ani slyšet, jenže bylo to nesmírně komplikované," přiznává. Měkčí tyče si půjčil v místním oddíle, tvrdší teprve začne shánět. "Ale tady je to složité. Lidé jsou nesmírně pohodoví. V pět končí v práci, zavřou obchody. Když člověk něco chce, chvilku to trvá," usmívá se nad klidným životem ostrova český atlet.
Okolní krajinu zatím se známými neprozkoumali, volné neděle využili zatím jen k výletům do Aucklandu a na pláž. "Jinak je to o tréninku a o tom, co si připravíme k jídlu," směje se Štěpán Janáček.
Nový Zéland na něj udělal dobrý dojem. "Když jsme sem přijeli, bylo to skvělé: všude zeleň, samá tráva. Opravdu to tady vypadá jako v Hobitíně," srovnává okolí prostředím filmové trilogie. Taky jej okouzlila, ale... "Já nejsem typ, který se do toho hned zblázní," zdůrazňuje. "Navíc už je ta zeleň nuda. Já jsem přece jenom městský kluk," směje se Janáček.
Na tříměsíční soustředění pěje ódy, s polskou přítelkyní se jim často nepovede být spolu tak dlouho. Navíc se zdokonaluje v angličtině. "S češtinou to tady mám marný, že jo? Jsem v menšině," připomíná. Polsky však už umí dobře. "Už nám kysá kapusta," vysvětluje, že jeho kolegové už nechali kvasit zelí na vánoční stůl. Podruhé v životě bude Štěpán Janáček trávit Vánoce mimo domov. Loni poznal typické polské, letos jeho svátky ovlivní zvyky zemí Commonwealthu.
