Triatlonová premiéra má lesk bronzu

První olympijskou medaili pro Českou republiku vyplaval, na kole vyšlapal a nakonec po svých vyběhal Jan Řehula, třetí v cíli triatlonu. V nádherné scenérii rušného přístavu, mezi mořem a městem, se odehrála velkolepá olympijská premiéra sportu, v této zemi už pevně zakotveném. Kanaďan Simon Whitfield, lehkonohý vítěz, a za ním padesátka závodníků, byl zdraven statisíci diváky na trati, kde husté špalíry jako by vítaly milovaného hosta. "Velké věci se přihodí těm lidem, kteří se snaží, aby se přihodily právě jim." To je filozofie vítěze, dobíhajícího na modrém koberci pod jedním ze symbolů Austrálie, sydneyskou Operou. Přicházeli sem v černých neoprenových trikotech, pod schodiště nejznámější opery světa, jako tenoři ke galapředstavení. Má to být velký den pro Austrálii. Australan Craig Walton, ozdobený medailemi světového šampionátu, načíná partii energicky. Brázdí vodu mocnými záběry jako první, za ním to vře, obrovské klubko se rozmotává jen pomalu. Plavecký úsek ale nerozhodl nic. Jan Řehula vybíhá z vody třináctý a všichni tři Češi strhávají kola ze stojanů v rychlém sledu deseti vteřin. Je to kritická chvíle pro Filipa Ospalého. "Jak jsem naskakoval na kolo, skřípnul se mi nerv v zádech." Jeden okruh ještě vydřel, ve stoupání druhého bolest přehlušila vůli. Vzdal. "Nemohl jsem se předklonit." Walton, bičovaný davem, nesleze ze špice. Vyčerpán zrádnou taktikou je však dostižen. V pelotonu se drží Krňávek a Řehula. "Balík mi vyhovoval, umím v něm jezdit, nikam jsem nepospíchal." Jen dva uprchli, letošní mistr světa Francouz Olivier Marceau a Jihoafričan Conrad Stoltz, dvojnásobný šampion v duatlonu. S náskokem vyběhli z druhého depa, Stoltz záhy odpadává. I Marceau polevuje, dlouhým razantním krokem útočí Němec Stephan Vuckovic, za ním stálým nenápadným tempem Řehula. V tu chvíli je na druhé figuře. Přišla chvíle pro Kanaďana Whitfielda. Předbíhá všechny. "Běželo se moc rychle, měl jsem potíže s dechem, jak jsem byl zničen z kola," přiznal Vuckovic. Whitfield si byl jist: "V jednu věc jsem opravdu věřil, že dokážu sprintovat." Bronzovému medailistovi se splnil sen, za nímž kráčel jako za hvězdou čtyři roky. "Oběti se vyplatily," řekl. Martin Krňávek se při běhu trápil. "Nastydl, nemohl ani mluvit," zalitoval trenér Martin Dvořák. "Poslední dvě noci u něho spal doktor a ráno i večer se ho smažil dát dohromady."