Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Triatlonista Kubíček se vydal do Afriky. Je čas na změnu, usoudil

Jan Kubíček během ostrovské Xterry. | foto: Martin Stolař, MAFRA

6 2014
Sedmý v jihoafrickém Stellenboshi. Nezvykle brzy začala letos sezona ve světovém poháru v xterra triatlonu pro karlovarského Jana Kubíčka. Stejně jako v předešlých letech však začala výtečně.

Na jihu černého kontinentu, ve Stellenboshi, mekce bikingu a také triatlonu. Není divu, že tady žije Conrad Stoltz, čtyřnásobný mistr světa a mimochodem třetí muž letošního pořadí závodu, který nekompromisním výkonem ovládl Dan Hugo.

"Při pohledu na výsledky borci předvedli hodně slušné výkony," říká Jan Kubíček, který už několik let po sobě patří také do první desítky celkového hodnocení seriálu a letos do ní znovu nakročil skvěle.

Na přelomu února a března je přeci jen zvyklý spíš trénovat než závodit, jenže mírná zima a nenadálá pozvánka na xterru do Jižní Afriky, to bylo pro rodáka z Chodova velké lákadlo. "Je čas na změnu," řekl si. "Když už na závody, tak rovnou s těmi nejlepšími."

S jedním přestupem přes Curych rovnou do Kapského města to je přibližně 15 hodin letu, hodinky si kvůli tomu ale přeřizovat nemusel, zůstal ve stejném časovém pásmu. "Z letadla jsme naskočili rovnou do prťavého auta. Dva lidi, krabice nad hlavama, tašky po levé straně a za asistence stále spuštěných stěračů. Pravý punk," usměje se triatlet.

Stellenbosh je menší univerzitní město obklopené vinicemi v podhůří, s úzkými uličkami, kavárnami a restauracemi ve francouzském stylu. "Takové Dolomity," říká Kubíček o líbivých kulisách závodu.

Všude bazény, travnatá hřiště, eukalyptové háje, trailové stezky, dobré silnice. Vynikající zázemí pro triatlon, který tady zkrátka umí a také podle Kubíčka byla letošní xterra skvěle zorganizovaná.

"Jihoafričané jsou náramní hostitelé. Přátelská atmosféra, sestřih byl ještě tentýž večer a závěrečná party byla skvělou tečkou. Pro mě osobně spousty zážitků, stojí za to se sem podívat a okusit," míní.

Závod samotný se odehrává v přírodní rezervaci Grabouw, výše položené, s čistým jezerem a úžasnými stezkami na běh a bike. "Tak rozmanitou trať jsem nikdy nejel, jezdit v takovém terénu je zábava a zážitek. A to platí i pro běh. Už jsem pochopil, proč Conradovi ostatní tratě připadají lehké," dodává Kubíček.

Jan Kubíček
Jan Kubíček.
Jan Kubíček.

Jan Kubíček na archivních fotografiích.

Těžké kamenité sjezdy a výjezdy, traily okolo skal, flow v jehličnatém lese, bílý písek, singly, dropy... "kromě bahna tady bylo všechno, celopéro bylo jasnou volbou," vysvětluje volbu kola s odpružením vepředu i vzadu.

"Přál jsem si přijet v takovém stavu, abych si tu trať užil a nebyl poblitý na prvním kilometru. To by byl následně pochod mrtvol," směje se Kubíček.

Velký závod na jihu Afriky

Startovalo se v 8.30 hodin. "To je skvělý tah díky možnému vedru," říká český triatlet. Jenže kvůli tomu musel vstávat už kolem páté, to aby stihl dorazit včas. Pořadatelé jej už před startem upozorňovali, jak velký závod v Grabouw chystají a to bylo znát na každém kroku, podle počtu aut na parkovišti po příjezdu do areálu i celkového zázemí u jezera, které se proměnilo během pár dní v obrovskou vesnici se vším všudy, od domácích hamburgerů až po pojízdný truck se sprchami.

"Všechno jim tady klapalo jako hodinky," dodává Kubíček. Profesionálové měli v depu extra místo, tady si připnul označení na ruku a mohl si říct: jde se na věc.

Elita startovala s lehkým odstupem před zbytkem pole a bylo to zapotřebí, za zády se Kubíčkovi hnalo přes 800 závodníků a celkově se jich tady o víkendu vystřídalo 3400.

Taktika pro plavání byla jednoduchá, nápálit to rovnou k první bóji, plaval se jeden 1500 metrů dlouhý okruh, po kterém se závodníci přesouvali do depa, kde sedli na kolo. "Po těch čtyřech měsících se člověk do té přírodní vody těší, proti počítání obkladaček v bazénu to je změna," směje se Kubíček.

Plaval bez neoprenu, v menší skupince a jak sám říká "žádná velká mela." Na biku se dostal k Aernoutsovi a jel s ním téměř celou dobu, až do zaváhání v poslední trailové sekci. "Šel jsem přes řídítka, ale díky helmě jsem celý," vysvětluje.

Celkem bezbolestný byl také díky milosrdnému slunci přechod do poslední, běžecké části závodu.

"Mohl jsem do toho šlapat naplno a v jednom stoupání šel před jednoho borce," říká Kubíček. Aernoutse, se kterým jel až do svého pádu v bikové části měl na dohled, nějakých dvěstě metrů. Po trati hrající si se závodníky nahoru a dolů, po šotolině, úzkých pěšinách, kamenech, s průběhy potokem a velkým finále na bílé pláži, které závodníkům rychle odčerpalo zbytek sil.

"Dvanáct kilometrů za 47 minut hovoří za vše," říká Kubíček jako jeden z vůbec nejlepších běžců v celém seriálu. Do cíle přiběhl jako sedmý. "Rovnou z českých luhů a hájů to je obstojný výsledek," říká.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze