Přesto se poslední červencovou sobotu ocitnou v nové roli. Dvojnásobný bronzový medailista ze světového šampionátu v olympijském triatlonu se poprvé představí v centru hlavního města na FORD CHALLENGEPRAGUE, největším mezinárodním závodu v České republice.
Jeho manželka však tentokrát neodstartuje těsně za ním. “Jsem ve čtvrtém měsíci těhotenství,” oznámila Radka Vodičková-Kahlefeldt v úterý na tiskové konferenci. Jako nastávající maminka tudíž bude fandit jednomu z největších favoritů závodu v cíli.
Brade, Prahu jste poprvé navštívil před sedmi lety. Překvapilo vás tu něco?
Brad: Pamatuju si, že se mi moc líbil Karlův most, ale taky jsem si samozřejmě hned oblíbil české pivo. A zaujalo mě, kolik je tu turistů.
Radka: Zalíbily se mu navíc vánoční trhy a naučil se i pár českých slov jako becherovka nebo krteček. Hlavně si ale zamiloval svíčkovou.
Brad: Ještě, aby ne. Svíčková je vynikající. A po startu v Praze si určitě dám vaše pivo a možná i tu becherovku!
Vnímáte město při závodu jinak?
Radka: Určitě. Když bydlíte v Praze, jdete do centra na zmrzlinu nebo horkou čokoládu a vyhýbáte se davu turistů. Během závodu se sice soustředíte na výkon a míjíte vše mnohem rychleji, stejně si však uvědomujete, že jste v centru velkoměsta a to je vzrušující.
Brad: Triatlon často bolí, ale i tak si ho snažíte užít. Takže je zpestřením proběhnout se centrem nebo si zaplavat v místní řece. Praha je nádherná, když jsem slyšel, že tu bude závod série CHALLENGE, hned jsem věděl, že na něm chci startovat.
Jaké výhody má „triatlonové“ manželství?
Brad: Máme stejný životní styl. Závodíme, cestujeme i trénujeme společně. Den či dva dny po triatlonu spolu relaxujeme a poznáváme místa, kde jsme závodili. Když můžete dělat to, co vás baví se svým partnerem, tak je to určitě lepší.
Radka: Taky jako profesionální sportovci oba chápeme, jak moc může být člověk z tréninku unavený. Kdybych měla normální zaměstnání a viděla bych Brada, jak si odpoledne pokaždé dává „šlofíka“, asi bych si myslela, že je něco špatně. Takhle pro to mám pochopení, vždyť já si těch šlofíků dávám víc než on.
Brad: No a občas si toho šlofíka dáme i spolu...
Většinou startujete na stejných závodech. Vnímáte, jak si během soutěže vede ten druhý?
Radka: Určitě. Když Brada vidím na trati, tak si třeba i spočítám, kolikátý je. Pokud je to pro nás lehčí závod, na kterém jsme favoriti, tak na sebe během závodu třeba i zamáváme, nebo se vzájemně povzbudíme a křikneme na sebe.
Kdo je větší dříč?
Radka: Brad je můj kouč, takže on rozhoduje, jestli budu v den tréninku trpět, nebo si to užiju.
Brad: To je pravda, je taktické na mě být milá. Ale dříči jsme oba!
Radka: Někdy se ho snažím obměkčit. Říkám mu, že když to bude tvrdý trénink, tak nebudu mít sílu vařit večeři, ale moc to nefunguje.
Mluvíte během tréninku i o osobních věcech?
Brad: To záleží na tréninku. Když je náročný, tak nemluvím vůbec.
Radka: Já to mám stejně. Na konci těžkého tréninku nic neříkám, mám akorát hlad a jsem unavená, takže je vlastně lepší na mě nemluvit. Když je to ale spíš regenerační trénink, tak třeba plánujeme dovolenou.
Jak se na tréninku navzájem motivujete?
Radka: Pro mě je samozřejmě skvělé trénovat s někým, kdo je o tolik rychlejší. Snažíme se ale udělat trénink výhodný pro oba, a tak občas hrajeme něco jako „kočka a myš“, kdy Brad vyjede na kole až po mně a snaží se mě dohnat.
Brad: Přesně tak, v podstatě naháním svojí manželku.
Radko, a nevadí vám občas, že vás vždycky dožene?
Radka: On mě nedožene vždycky! Občas to špatně spočítáme a pak má smůlu a já vyhraju.
V čem ho naopak vždycky porazíte?
Radka: Jednoznačně v kuchyni! A občas mu otevírám láhve.
Brad: A taky v češtině, ta mi pořád nejde.
