K uskutečnění dávného snu mu trochu pomohla i náhoda. Když triatlonista SK OMT Pardubice Jan Vodehnal koncem června startoval v kvalifikačním ironmanovi ve francouzském Nice, bylo pro vrchol sezony, neoficiální mistrovství světa na Havaji, v jeho věkové kategorii 40 až 45 let vypsáno sedm míst. Vodehnal doběhl do cíle jako celkově osmačtyřicátý a mezi svými vrstevníky skončil osmý v čase 9:50:20 hodin.
„Jeden z nich to nevzal, takže to spadlo na mě. Dostal jsem se tam s odřenýma ušima,“ přiznává s úsměvem triatlonista, který ve středu odletěl do dějiště závodu.
Čím ho havajský ironman tolik přitahuje? „Podle mě je to pro triatlonisty to samé jako pro tenisty Wimbledon nebo pro cyklisty Tour de France,“ srovnává Vodehnal. „Po olympiádě je to ta nejvyšší meta, magická věc - na Havaji triatlon začal,“ pokračuje 42letý sportovec.
Strasti „železných mužů“ na havajské trati sledoval poprvé v televizi v roce 1993. „Pustil jsem si tehdy záznam a hodně mě to okouzlilo. Ten závod pro mě znamenal velkou výzvu,“ poznamenává Vodehnal.
Dříve hrával fotbal, na kole trénuje cestou do zaměstnání
Postupně se na disciplínu, jež spojuje plavání, cyklistiku a běh, úplně přeorientoval. Do té doby hrál fotbal za pardubický AFK SKP; kopal i druhou dorosteneckou ligu mimo jiné společně s nynějším asistentem druholigového FK Pardubice Jiřím Pospíšilem a poté krajský přebor za Slovan. „Díky fotbalu jsem měl dobrou běžeckou průpravu,“ konstatuje Vodehnal. „Když jsem se pak hlásil na studium tělesné výchovy na Vysoké škole pedagogické v Hradci, připravoval jsem se na talentovky a musel jsem hodně běhat i plavat,“ říká.
V prvním ročníku VŠ triatlonu dokonale propadl. „Poznal jsem tam Tomáše Roztočila, to byl nadšenec, který mi v začátcích hodně pomohl, učil mě a trénoval,“ přibližuje Vodehnal.
Na kole zase běžně jezdí z pardubického bydliště do práce v Hradci a v Novém Bydžově, kde má pobočky jeho optika. Za jeden pracovní den takhle nastřádá klidně 80 kilometrů. „Někdy si ještě přidávám,“ komentuje to Vodehnal.
Na Havaj se chystal svědomitě po celou sezonu. Často jej bylo možné potkat ve večerních hodinách v pardubickém Aquacentru, před Nice se zúčastnil řady běžeckých i triatlonových závodů.
„Přesný přehled o kilometrech nemám, tréninkový deník si nevedu. Na kole bych to tipoval na deset tisíc, ale pokud jde o běhy a plavání, vážně nevím,“ říká Vodehnal.
Dvakrát letos vyhrál běh na Kuňku, běžel též slatiňanské Monako. V květnu byl dvanáctý v Duatlonu Břehy, v červnu šestadvacátý (čtvrtý v kategorii) v hrádeckém Czechman Triatlonu, který pořádá jeho oddílový kolega Tomáš Petr. Ten pojal jako „generálku“ na kvalifikaci v Nice.
„Panovalo velké vedro a po plavání mě chytaly křeče,“ říká Vodehnal. „Na kole jsem si pohrával s myšlenkou, že bych Czechmana nemusel dokončit,“ připouští. „Jenže čekalo mě Nice, tak jsem se kousl. Při běhu se to zlepšilo. Dohonila mě sice nejrychlejší žena, ale pak jsem jí utekl. Nakonec to nebyl nějaký hrozný výkon,“ líčí triatlonista.
V Nice válčil s krizí, ale po závodě se mohl radovat
Pak přišlo Nice, konkrétně 3,9 kilometru plavání, 180,2 na kole a 42,2 po svých. Podobná porce Vodehnala čeká i na Havaji. „Ve vodě to byla mela, naráz odstartovalo 2 tisíce lidí. Zaplaval jsem pod hodinu, s tím jsem byl spokojený,“ podotýká. V cyklistické části ho na 50. kilometru dostihla Emma Pooleyová, třetí žena celkového pořadí.
„Na 70. začalo stoupání na Col de l’Ecre. Tam jsem měl velkou krizi, totálně mi ‚došlo‘ a předjížděly mě davy. Říkal jsem si, že bych se měl postavit k trati jako divák. Ve sjezdu se mi navíc pohnula řidítka. Naštěstí jsem výrazněji neztratil a běžecky to bylo excelentní. Znamenalo to nominaci na Havaj, měl jsem z toho příjemný pocit,“ říká Vodehnal, který si pak zdatně vedl i při Říčkovském Golemovi, žďárském Pilmanovi či Čáslavském duatlonu. Nice bylo jeho sedmým ironmanem v životě - Havaj bude osmým. První absolvoval v roce 1997 v Račicích, zvládl ho ve stejném čase jako poslední francouzský závod. V Benešově 2001 soutěžil o nominaci na mistrovství světa, později startoval rovněž na Novém Zélandu, Kanárských ostrovech, jihočeském Lipně (kvalifikace na evropský šampionát) a v Embrunu ve Francii.
„Byl to zážitek, Embrun je nejtěžší dlouhý triatlon v Evropě a možná i na světě,“ přemítá Vodehnal. „Na kole se stoupá na Col de l’Isoard, do nadmořské výšky přes 2 300 metrů,“ popisuje Vodehnal.
V Embrunu byl nakonec dvanáctý, což lze považovat za velký úspěch. Tři dny předtím totiž na témže místě havaroval při sprint-duatlonu, který měl posloužit jako rozcvička na ironmana. „Bylo to čtrnáct dní po mistrovství Evropy, kde jsem doběhl pátý. Tehdy jsem měl životní formu,“ míní.
Slavný závod probíral s oddílovými kolegy
Havaj by však měla všechny dosavadní zkušenosti překonat. Největší respekt má Vodehnal z cyklistiky. „Hrozí tam silné větrné poryvy z boku, závodníky to někdy z kola doslova strhává. Tohle může nadělat velkou neplechu,“ upozorňuje.
K problematickým pasážím závodu se řadí také takzvaný „Energy Lab“. „J e to mezi 25. a 30. běžeckým kilometrem. Odlehlé místo, kde je velké horko, vyskytuje se tam vzácná fauna a flóra. Závodníci tam mívají největší krize. Tam mi asi bude ouzko,“ směje se.
Před závodem se radil především s parťáky z OMT Petrem, který v minulosti na Havaji závodil dokonce devětkrát, a triatlonovým nestorem Pavlem Kašpárkem (tři účasti).
„Pavel dělá na bazénu a s Tomášem si zavoláme nebo někdy jdeme spolu na trénink. Jediné, co mě mrzí, je, že nejedou taky,“ říká.
Do Tichomoří ho tak doprovází kamarád-triatlonista Marek Krutílek. „Bere to jako výlet a dovolenou a bude mi tam pomáhat,“ nastiňuje Vodehnal.
Původně chtěl vzít s sebou i devítiletou dceru Terezu, ale ta zůstává s manželkou Lindou doma. „Mají obavy z té dálky a z časového posunu. Sopečné ostrovy na druhém konci zeměkoule pro ně nejsou terno,“ vysvětluje Vodehnal a dodává: „Moc jim děkuju za to, že mi drží palce, kvůli triatlonu se jim bohužel nestíhám moc věnovat.“
Prvořadým úkolem teď bude přivyknout havajským podmínkám. Vodehnal na to má deset dní. „Budeme mít dva až tři tréninky, kdy pojedeme 90 kilometrů v protisměru závodu. Bydlíme kousek od startu, takže budu plavat v té samé zátoce, co je závod. Potom bude třeba si dobře odpočinout,“ říká.
Nejslavnějšího ironmana chce hlavně dokončit ve zdraví, umístěním se nezabývá. „Chtěl bych na Havaji odevzdat to, co jsem natrénoval. Abych mohl říct, že se mi závod povedl. Soutěží se v extrémních podmínkách v době, kdy moje tělo obyčejně ‚spí‘, a bude to jeden z nejtěžších závodů kariéry,“ tuší Vodehnal.
Po něm by chtěl s Krutílkem po ostrovech cestovat. „Chtěl bych se podívat na sopku Mauna Keu, a když bude možnost, tak i do Honolulu a do Pearl Harboru,“ plánuje.
