"Mančaft má potenciál na to, aby ligu přinejmenším udržel. Jinak bych zlínské angažmá ani nebral," poznamenal Třešňák.
Znamená to, že nemáte obavy z toho, že Zlín na startu sezony nabral ztrátu, která může být beznadějná? Věříte, že se dá dohnat?
Je to na limitu, soupeři se vzdalují. Jakmile máte ztrátu více než tři body, začíná to smrdět. Pořád ji můžeme dohnat, ale musíme porazit podstatně kvalitnější soupeře než za normálních okolností.
Letošní extraliga je nesmírně vyrovnaná. Nezvykle často vyhrávají relativně slabší celky, týmy si berou body navzájem. Je to pro vás výhoda nebo naopak?
Je to zajímavá situace. Strašák přímého sestupu u určitých hráčů vyvolává nadstandardní výkon, zatímco jiné svazuje. Bojím se, že tady jsou hráči, které to svazuje. To se musí zlomit.
Je podle vás pravidlo o přímém sestupu a postupu v tuzemských volejbalových poměrech optimální?
Je to absolutně správné. Tak to má být. Když mančaft z první ligy celou sezonu vyhrává, zaslouží si postoupit do extraligy. Umělé udržování určitého stavu není dobré pro formování charakteru.
Co vám úvodní tréninky ve Zlíně napověděly?
Určitě to, že sportovní a fyzický potenciál tady je. Máca (Roman Macek, manažer a dosavadní trenér) družstvo složil dobře. Jediným problémem, a to těžko můžete vědět předem, jsou charakterové vlastnosti. Chybí tady jasný lídr, ale to se dá řešit kolektivním přístupem. Je na nás, abychom to nějakým způsobem dali do kupy. Jinak je všechno normální. Nevzal bych tuto práci, kdyby mančaft neměl úroveň a byla by to předem ztracená věc. Navíc by mě ani neangažovali, protože by to byly vyhozené peníze. Jelikož všichni vidíme, že potenciál alespoň na záchranu tady je, jdeme do toho s chutí.
Na dopolední přípravě jste vedl jenom šest hráčů. Není to málo?
Dopolední tréninky jsou vždycky takové. Máme v týmu tři sedmatřicátníky, kteří mají úlevy, aby to fyzicky zvládali. Pak je tu student, jeden hráč je zraněný. Ale vidím v tom výhodu. Pro mladé kluky jde o ideální stav, protože se na ně můžu víc soustředit. Každý z nich potřebuje direktivu, co mají zlepšovat. Když máte pod sebou hodně lidí, trochu se vám to rozplizne.
|
Pavel Třešňák Pětapadesátiletý rodák z Prahy je od pondělí novým trenérem extraligových volejbalistů Fatry Zlín. Premiéru zažije příští čtvrtek v Liberci. S belgickou manželkou žije střídavě v Českém Šternberku a v Belgii. Ovládá sedm jazyků. S trénováním začal v roce 1974 ve švýcarském Bernu, kde zároveň hrál. Na klubové úrovni dále působil v Německu, Belgii, Česku, Kuvajtu, Francii a Rakousku. Trénoval českou i slovenskou reprezentaci, na začátku kariéry vedl belgický ženský juniorský i seniorský národní tým. V minulé sezoně trénoval ženy SVS Schwechat, do tuzemské extraligy se vrací po pětileté přestávce. Česká reprezentace pod jeho vedenín skončila na mistrovství Evropy 1999 ve Vídni čtvrtá, se Slováky obsadil v roce 2003 v Německu deváté místo. Nejvíce mu vyšla sezona 1994/95, kdy s Odolena Vodou vyhrál českou extraligu i pohár a k tomu skončil třetí v Poháru CEV. V týmu tehdy působil také současný zlínský univerzál Petr Karabec. Tituly vyhrál i v Belgii (muži Lennik, ženy Tamise) a v Kuvajtu (Kazma Sport Club). V Lize mistrů postoupil s Paříží v roce 2004 do čtvrtfinále, předloni byl s Hotvolley Vídeň v osmifinále. |
Kolikrát jste Zlín viděl v akci předtím, než jste kývnul na spolupráci?
Televizní zápas v Brně. Když Fatra vedla 2:1, říkal jsem si, že není co řešit. Pak jsem byl docela překvapený, že prohráli. A potom smolný zápas s Ostravou. Když mají mečbol na 3:1 a prohrají 2:3, to je smůla.
Premiéru na zlínské lavičce zažijete až příští čtvrtek na palubovce silného Liberce. Díky tomu máte čas tým lépe poznat a nacvičit nové kombinace. Berete to taky tak?
Určitě. Kluci trošku pochopí, co od nich chci. Pomůžu jim jedině tím, že přinesu jiný způsob práce, než měl Roman Macek. Tím pádem by nějaký impuls mohl přijít. Druhá věc je, že musíme pracovat na psychice hráčů. To už dělám, povídám si s nimi.
Liberec patří k favoritům ligy, bude to ostrý start...
To je úplně jedno. Cíl je jasný a nezměněný od začátku sezony. To znamená dostat se do play-off. Trošku se to navýšilo tím, že jde o kejhák, takže musíme udělat maximum pro to, abychom zmizeli z posledního místa.
Dva až tři měsíce vám bude chybět zkušený Aleš Paták. Je to velká ztráta?
Určitě je. Doufám, že do poháru, který je naším prvním velkým cílem (Zlín je na konci roku pořadatelem semifinálového turnaje - pozn. aut.), by s námi už mohl trénovat.
Zlínský klub nemá ve zvyku sázet na přespolní trenéry, vy jste teprve druhým za posledních deset let. Nemáte pocit, že tím strkáte hlavu do oprátky?
Naopak, je to výhoda. Ale zhodnotit to musíme až po nějakém čase, na začátku to nejde. Zlín je specifický v tom, že spíš obměňoval mančaft. Ti, kteří dělají něco pro to, aby klub žil, jsou tady pořád. Jestliže mi Roman řekl, abych trénoval, neznamená to, že to zítra nemůže převzít zpátky. Je to o tom, aby si dobil baterky a měl nový impuls.
Jaké jste slyšel reakce na to, že jdete trénovat do Zlína?
Lidé, co mi volali, jsou mí přátelé a přejí mi to nejlepší. Ale upozorňuju vás, že v Česku mám taky hodně nepřátel. Oni ale nemají odvahu říct mi to do očí.
Během své kariéry jste vedl spoustu týmů. Na které angažmá nejraději vzpomínáte?
Na belgický Lennik, který bude hrát v evropském poháru proti Liberci. Působil jsem tam sedm let, dostal ho z třetí ligy do první, vyhráli jsme ligu. To bylo angažmá, které mě dostalo do velkého volejbalového světa. Pak jsem začal trénovat nároďáky a další týmy. Všechna zahraniční angažmá představují zkušenost k nezaplacení, vždycky vás obohatí. Například tři roky jsem dělal v Kuvajtu. Tam je hromada peněz, chtějí okamžitě výsledky, to je tlak jako blázen. Přitom pracujete s lidmi, na které vůbec není spolehnutí.
Naposled jste ve Vídni vedl ženské družstvo. Jaká to byla zkušenost?
Asi jsem udělal chybu, že jsem to vzal. Ony trénovali spíš mě. Měl jsem sedm hráček. Osmou byla Japonka, která neuměla pinkat, to byla katastrofa. Pokaždé jsem se modlil, aby se někdo nezranil. Hráli jsme i Ligu mistryň, ale v takových podmínkách se to nedá dělat. Na druhou stranu mi splnili finanční požadavky, takže bitý jsem na tom nebyl. Nebyla to moje první práce u ženského volejbalu, před dvaceti lety jsem vedl belgický nároďák na mistrovství Evropy. Hodně se změnil, je víc atletický. V tomto směru moc velký rozdíl není. Zásadní je v mentalitě. Chlapovi můžete říct na rovinu, jak to je. Když si to nevezme dnes, vezme si to zítra. Kdežto ženská, ta to nebere.
 NOVÝ IMPULS. Extraligoví volejbalisté Fatry Zlín mají po třech a půl letech nového trenéra. Pavel Třešňák nasbíral spoustu zkušeností doma i v zahraničí na klubové i reprezentační úrovni. Do extraligy se vrací po pěti letech. |
