O vítězství jsem se nebála, měla jsem s sebou vnuka, usmívala se trenérka Balaštíková po rozhodujícím finále první ligy basketbalistek
Držela v náruči vnuka a vychutnávala si velké vítězství. Její svěřenkyně, které jí mezitím aplaudovaly z palubovky, dokázaly otočit finálovou sérii proti BA Sparta z beznadějně se tvářících 0:2 na konečných 3:2. "Ten rozhodující pátý zápas byl velice hektický a nervózní," glosovala trenérka Balaštíková po zápase.
Proč byl poslední finálový duel hektický a nervózní?
Minimálně proto, že soupeřky měly loňské zkušenosti z nejvyšší soutěže. My ligovou zkušenost nemáme, což se projevuje třeba ke konci zápasu. I když vedeme, tak pořád není nic rozhodnuté.
Co jste říkala té bouřlivé kulise, v které se páté finále ve stodůlecké hale odehrálo?
Bylo to pro nás hodně nezvyklé, na naše domácí zápasy obvykle chodí tak čtyři rodiče. Některé holky byly přemotivované, často chtěly až moc. I rozhodčí, kteří jinak pískali úžasně, té atmosféře občas podlehli.
Díky čemu jste tedy dokázaly ten hektický a nervózní zápas v nezvyklé atmosféře vyhrát?
Příčinou je zřejmě dostatečný náskok, který jsme si vypracovaly ve třetí čtvrtině a udržely až do konce. Kdybychom ten náskok neměly, bylo by to pro nás v závěru hodně obtížné. Náš tým je totiž schopný neproměnit v poslední minutě čtyři šestky, což se nám stalo například ve druhém finálovém utkání.
Bála jste se o vítězství do poslední chvíle?
Nebála. A víte proč? Měla jsem s sebou svého vnuka, to je takový můj talisman. Vždycky když přijde na náš zápas, tak vyhrajeme. Ale teď vážně. Jak už jsem říkala, máme dost kritické koncovky, a když navíc sparťanky všechno hrály na Terru Wallaceovou... Má opravdu neskutečné dispozice, její akce většinou skončí buď košem nebo faulem. Já takovou hráčku nemám ani jednu.
Jak budou vypadat oslavy vítězství v první lize?
Po první, spontánní části oslav v hospodě a bytě jedné z hráček pojedeme na tři dny ke mně na chalupu. Měli jsme však naplánované tam jet i v případě, že bychom ve finále prohrály.
Co se vám vybaví, až jednou budete vzpomínat na právě skončenou sezonu?
Že to bylo báječný. Že to byla nejdelší sezona v mém životě: začaly jsme patnáctého září a po dvou reprezentačních přestávkách skončily až osmnáctého května. Náš tým se dlouho tvořil, až jsme nakonec našly jeho finální podobu, která nám přinesla vítězství v první lize.
Jak bude vypadat budoucnost basketbalu na pražské VŠE?
Rozhodující je, že jsme si vybojovaly přímý postup do nejvyšší soutěže. Důležité je to slovo "přímý", které zdůrazňuje sportovní cestu. Nechtěla jsem žádat o divokou kartu, tomu jsem se bránila. Teď nás čeká kolotoč jednání a ověřování si, čeho jsme schopní a čeho ne. Budeme se bavit o tom, jak udržet, případně získat nové hráčky a zaplatit je. A začneme jednat se školou i se sponzory o finančním zajištění příští sezony.
