Od roku 2011 získalo české judo z mistrovství Evropy čtyři medaile. Těší vás, že pod vaším vedením začala reprezentace vozit medaile z velkých akcí pravidelně?
Samozřejmě, moc mě to těší. Máme dobrý „materiál“. Beru jako čest, že pracuju s klukama, kteří patří k nejlepším na světě. Jsem pyšný, že jsou to takoví borci. Bez nich by to nešlo.
Lze současný tým přirovnat k partě z osmdesátých let? Tehdy se na světových i evropských šampionátech dařilo Jiřímu Sosnovi, Pavlu Petřikovovi staršímu, Petru Šedivákovi, Vladimíru Kocmanovi...
To zase ne, tahle parta měla výsledky ještě mnohem lepší. Na druhou stranu byla jiná konkurence. Navíc mám teorii, že v době videa je mnohem těžší se prosadit. Člověk na to musí opravdu mít.
Jak to myslíte?
Neexistujou „schovaní lidé“, kteří někam přijedou a vybouchají to tam, ale zase je pak člověk nějakou dobu nevidí. Když dnes někdo vyjede ven, tak ho ostatní hned načtou. Takže je to o vrozených kvalitách, talentu a přípravě.
Co se tedy v posledních letech změnilo, že reprezentace začala vozit medaile?
Prostě to tak vyšlo, je to taková vlna. S těmi kluky jsme začali už v juniorech. Pavel Petřikov vyhrál mistrovství Evropy do třiadvaceti let, Jaromír Ježek byl třetí... Ukazuje se, že důležitým parametrem je, aby už v těchto kategoriích byli kluci mezi evropskou špičkou. Tím také ukážou, že se do nich vyplatí investovat. Dřív peněz moc nebylo, ale teď už se to trochu zlepšuje a můžeme si postavit přípravu podle představ.
Petřikov i Ježek letos oslaví třicetiny. Nahradí je mladí, kteří už postupně reprezentaci doplňují?
Došlo k úžasnému prolnutí mladých a starších. Na druhou stranu přísun není tak velký... Po té hrstce, která s námi je už teď na mistrovství Evropy, asi bude ďuzna, ale pak máme celkem úspěšné dorostence.
Je mezi nimi nový Lukáš Krpálek?
To zase ne, nového Lukáše tam zatím nevidíme.
Krpálek ze začátku drtil soupeře v boji na zemi a úžasnou fyzičkou, ale od té doby se změnil. V čem je fenomenální?
Posunul se hodně a začal si věřit i v boji v postoji. Na zemi byl tak dobrý proto, že se bál postoje. Tam nehrozilo, že upadne. Ale jak se vyvíjí, tak si postupně dovoloval víc a víc. Souvisí to s psychikou a sebevědomím.
Vyhrál mistrovství světa i Evropy, takže od něj každý čeká jen vítězství. Dokáže se vypořádat s tlakem?
Lukáš říká, že se bojí porážek. Právě kvůli těmto tlakům. Však taky minulá sezona nebyla úplně dobrá - byl to právě rok poté, co vyhrál mistrovství světa a měl červenou nášivku pro mistra světa na zádech. Je to známka, že ho to asi trošku rozházelo. Tak má teď třeba před olympiádou trošku lepší pozici, když nebude nastupovat jako úřadující světový šampion.
Bylo by zklamání, kdybyste to nedotáhli k olympijské medaili?
Tohle nejde naplánovat, ale samozřejmě olympijskou medaili chceme. Víme, že na ni má. Hezky se o tom mluví, jenže ve stejné pozici je osm lidí v každé hmotnostní kategorii. Bude záležet, jak to kdo zvládne. Lukáš se musí dobře připravit a zvládnout ten specifický olympijský start.
Jak dlouho se ještě může prát?
Říká o sobě, že je starý. Ve vrcholovém judu, ve kterém zažívá ty velké tlaky, je už poměrně dlouho. Cítí se duševně starý, přestože je mu pětadvacet.
Ale olympiáda v Riu de Janeiru pro něj asi poslední nebude, ne?
To asi ne, ale má naplánovanou pauzu. Má na ni nárok, protože je v tom fakt dlouho.
S kolika českými judisty na olympiádě byste byl spokojený?
Původně jsem měl tajný sen pět.
To pořád může vyjít.
Může, ale asi nevyjde. Doufám, že alespoň tři se na olympiádu dostanou.
Krpálek má účast jistou. Co Pavel Petřikov, který je velmi blízko? Překvapilo vás, že se i v devětadvaceti letech vyhecoval k tak dobrým výkonům?
Pere se hodně dobře, ale nepřekvapilo mě to. Je na něm vidět odhodlání. Funguje mu to. Přišlo pár podařených výher a sebevědomí. Je ve velké pohodě. Nadělal body a zřejmě na olympiádu pojede. Šel tomu naproti.
A Jaromír Ježek, který už byl na dvou olympiádách?
V poslední době se pral na tréninku dobře. Dokonce si sám dovolil mluvit o medaili z mistrovství Evropy... Cítí, že na tom není špatně. Jen to v posledních dnech trošku zkomplikovala viróza, takže je otázka, jak na tom bude.
Potom, co na turnaji v Praze prohrál v prvním kole, chtěl s judem seknout.
Bylo to bezprostředně po té soutěži. Byl naštvaný, ale oklepal se z toho. Popovídali jsme si o tom - nemůže to zabalit před koncem. Byla to chvilková indispozice a naštvání z prohry. Však taky hned na dalším turnaji v Casablance udělal bronz.
