Mohl by svádět nešťastnou čtvrtou příčku za hlavními konkurenty z Děčína a z Prostějova na rozsáhlou marodku - vždyť v sestavě mu dlouhé ligové úseky scházeli pivoti Pospíšil, Bohačík a Kohout a křídelníci Kotas a Pandula, ale kouč Pardubic Dušan Bohunický právě tohle odmítá.
„Musíme se umět vypořádat s tím, co v sezoně nastane. Někteří hráči se vraceli, jiní odpadali, tým se vždycky semkl a zvítězil. Nebyla však taková kvalita v tréninku. Ale to je sport, s tím se setká každý. Nebyla to hlavní příčina,“ konstatuje Bohunický.
Jak byste zhodnotil základní část v podání Pardubic?
Samozřejmě jsme se chtěli vyhnout čtvrtému místu, protože pravděpodobnost, že v semifinále narazíte na Nymburk, je velmi vysoká. Ale Děčín nebo Prostějov by musel zaváhat, což se nestalo. Co se týká výsledků, máme o tři vítězství více než v loňské sezoně. I když já osobně bych jich chtěl ještě víc. Tak o tři čtyři, na která jsme nedosáhli. Je tam určitý posun, ale byl bych rád, kdybychom v tomto období teprve začínali základní část, protože se tým uzdravuje, hráči se dostávají do pohody a možná by se to vyvíjelo úplně jinak.
Zmínil jste tři vítězství, jež vám chyběla ke spokojenosti. Kde byste je hledal?
Těžká otázka. První utkání s Jindřichovým Hradcem - tam bych asi začal. Měli jsme tam jednoduchá zakončení Ondry Kohouta, nedali, následně dvě šestky, taky ne. Myslím, že to byl takový klíčový moment, který nás ne snad přímo zabrzdil, ale bývali jsme mohli pokračovat ve výherní euforii (Pardubice do té doby držely šňůru devíti výher v řadě, která odstartovala hned prvním ligovým kolem). Potom přišla zranění. Rád bych byl za nějaké vítězství v Děčíně. Především v obraně jsme tam předváděli opravdu dobré výkony, i když jeden zápas se nám nevydařil z pohledu útoku. Poslední zápas byl druhý v Kolíně, kde jsme na obranné polovině odvedli skvělou práci, ale na útočné se nám nepovedlo proměnit spoustu otevřených střel. Tahle tři utkání bych si přál vrátit.
Vždy když se váš tým nadechoval a přiblížil kýženému třetímu místu, utrpěl porážku v důležitém zápase, která jej opět srazila dolů. Do toho přišlo poměrně smolné vypadnutí s Děčínem v semifinále poháru. Bylo pro vás hodně obtížné tyhle okamžiky strávit?
Ano. Bylo to přesně v období, kdy nám vypadl Dušan Pandula, do té doby motor týmu nejen na útočné polovině, ale i v obraně. Myslím, že nás to postihlo více než absence Zbyndi Pospíšila, Bohyho (Petra Bohačíka) nebo Ondry Kohouta. To byl faktor, proč jsme v útoku neprodukovali úplně efektivní basketbal. Nesmírně si cením toho, co tým dokázal v obraně. S Děčínem ve dvou zápasech, jeho snahy s Prostějovem. Ale cítil jsem, že nám ta účinnost na útočné polovině schází.
Zranění vás omezovala, ale podstatné je, že teď už máte mužstvo v zásadě pohromadě.
Naprosto souhlasím, ale v uplynulých kolech jsme stále hráli bez Dušana Panduly a zatím nevíme, zda bude pro čtvrtfinále. Pevně věřím, že do prvního zápasu se nám už nic v tréninku nepřihodí.
Co byste řekl o nejbližším protivníkovi z Opavy?
Její hráči se plně opírají o systém, tenhle tým má Opava pohromadě už tři roky. Mají zažité dvě až tři varianty hry, jež využívají. A jsou v tom vážně velmi dobří. Dokážou reagovat na různé způsoby obrany, v tom je jejich síla. Nechybějí jim individuality. V posledních zápasech vyskočil Radim Klečka, dále jsou to Jakub Šiřina, který je v českém prostředí už důvěrně známý, a Jakub Blažek v podkošovém prostoru. Nebezpečný je i Martin Gniadek a vrací se Ladislav Sokolovský, v posledních zápasech po zranění už hraje o něco lépe. V play-off bude jeho zkušenost pro Opavu důležitá.
Vnímáte čtvrtfinále jako odvetu za nevydařený loňský boj o bronz, jejž jste prohráli 1:2 na zápasy?
Absolutně ne, byla to jiná situace, kdy jsme byli frustrovaní po neúspěšném semifinále s Prostějovem. Opava byla v laufu, měla výbornou sezonu. Beru to jako úplně novou sérii a pevně věřím, že se dokážeme odrazit k výkonům, které jsme proti ní letos ukázali v domácích zápasech, a naopak se poučili z těch, jež jsme předvedli u nich.
Je velký rozdíl hrát proti Opavě doma a na její palubovce?
Velmi velký. Ale náš tým je v kompletním složení tak silný, že se s tlakem, který v Opavě je, umí vypořádat. Dokázali jsme to už předloni v sérii s Děčínem.
Našli jste na Dašické prostředí srovnatelné s halou na Dukle?
Co se týče zázemí, komfort pro hráče by na Dukle byl větší. Ale pokud jde o diváky i pro mužstvo během zápasu, když by byla plná Dašická, nic se tomu nevyrovná. Snad plná aréna, ale to je asi v Pardubicích utopie. Když přijde 1 000-1 200 diváků, nahradí to Duklu i arénu.
