Roky a hromadou závodů vytrénovaný kouč zase jednou cítil šimrání v břiše. „Jo, bývám hodně nervózní,“ kývl Dalibor Kupka, když už mu tep klesl.
Stresy prožíval, když vedl desetibojaře Šebrleho. „Tam to bylo ještě horší, to trvalo dva dny.“ Nervozitu prožil v Pekingu už jednou, když šel do boje Pavel Maslák. A neklid Kupka pocítil také včera, kdy „jeho“ klenot Zuzana Hejnová vyrážel za obhajobou světového trůnu. „Byl jsem nervóznější než v roce 2013,“ srovnal trenér.
Jestliže suverénní sezona před dvěma lety přinesla Hejnové 13 triumfů v řadě a první světové zlato, ta letošní byla do poslední chvíle obalena otazníky. Vydrží ještě i třetí běh? Nešetřily se snad ostatní soupeřky? Zvládne návrat po tak kruté minulé sezoně?
Úleva, satisfakce, radost. Vše se v Kupkovi najednou spojilo. „Jsem rád, že to dobře dopadlo, že se dostala takto zpátky, protože tomu věřil málokdo. I já měl pochybnosti.“
Hejnová svou zlatou jízdou všechny vymazala a když se po závodě s koučem potkala, vyslechla si chválu: „Skvělé! Jen ke konci jsi tuhla.“ „Tak dík,“ odvětila naoko nazlobená královna překážek.
„Ale ne, jsem spokojený,“ liboval si Kupka. „Zaběhla tady nejlepší letošní výkon, povedlo se nám to.“ Co na tom, že Hejnová s ním zaostala o 67 setin za osobním rekordem, v Ptačím hnízdě šlo „jen“ o zlato. Časy se budou řešit zase až za rok, až bude celý atletický svět vyladěný do absolutní dokonalosti a zamíří do olympijského Ria.
„Doufám, že neusne na vavřínech, že se neuspokojí,“ varoval trenér. „Soupeřky se můžou zlepšit, nic nesmí podcenit.“
Jediným limitem ve snu o pěti kruzích tak může být zdraví, které už Hejnovou jednou zradilo a o které musí nyní v 28 letech pečovat ještě víc než kdy dřív. „Pokud jí vydrží a bude souvisle trénovat, může být zase silnější,“ tuší Kupka a zatím jen potichu mluví o medailovém snu. „Ale kdyby o tu medaili běžela, byla by to pecka.“
