Zkušený trenér původně počítal s tím, že v nadcházející sezoně bude koučovat některý interligový celek. Z různých nabídek si vybral Povážskou Bystricu, s jejími představiteli už byl domluvený. Nakonec své rozhodnutí změnil. „Věděli, že pro mě je číslem jedna Linec, všechny debaty přesto byly seriózní,“ pochvaluje si Kekrt. „Po jednáních na Slovensku jsem se vracel do Stockerau. Najednou se mi ozvali zástupci Lince a po telefonu jsme se domluvili na základních věcech. Všechno ostatní musíme teprve doladit.“
Přestože rakouská liga je plná legionářů, HC Erdgas Linec sází pouze na domácí hráče. V kádru má sedm reprezentantů. V uplynulé sezoně kraloval základní části i nadstavbě, nezvládl však finále play off. Nestačil v něm na Bregenz a skončil druhý. Sedminásobný šampión a dlouhodobý účastník evropských pohárů byl notně zklamaný, na osmé zlato čeká od roku 1995. „Mají sestavu na titul. V Linci je perspektivní kádr, v klubu všechno funguje,“ vysvětlil Kekrt, proč angažmá v Horních Rakousech uvítal. „Linec v základní části Bregenz čtyřikrát porazil, ve finále pak dvakrát neuspěl,“ dodal.
Kekrt si v Rakousku udělal jméno díky svým úspěchům ve Stockerau. Vloni naprosto senzačně vybojovali stříbrné medaile, o titul je připravil rovněž Bregenz v posledním kole. Odborníci přesto Kekrta vyhlásili trenérem roku. Uplynulá sezona už tak výjimečná nebyla, páté místo je solidním výsledkem. Stockerau, které od svého postupu mezi rakouskou elitu nikdy nespadlo, za daných podmínek na vyšší příčku nemohlo pomýšlet. I tak skončily některé týmy s vyššími rozpočty až za ním.
„Klub měl velké dluhy z minulosti a dal si za cíl je vymazat. Také díky prodeji hráčů se to podařilo,“ poznamenal Kekrt. „Teď mají nový cíl. Pustí se jen do toho, na co budou mít peníze. Také kvůli tomu jsem skončil. Je pro ně výhodnější využít domácího trenéra.“ Linec se začal na novou sezonu připravovat pod vedením bývalého trenéra Zoltana Cordase. Kekrt se k týmu připojil v polovině června. Rozdíl proti Stockerau bude v ambicích a také ve vzdálenosti. Linec leží od Kopřivnice o dvě stě kilometrů dál. "Když jste mimo, tak je jedno, zda jde o sto nebo čtyři sta kilometrů,“ nepřipouští si problémy.
Příští sezona bude pro Kekrta už třetí v Rakousku. Po dvou letech ve Stockerau může dokonale srovnávat, jak se tamní soutěž liší od interligy. „Celkově vzato rakouská liga nezaostává za českou. Působí v ní celá řada zkušených hráčů včetně olympijských vítězů a také spousta výborných trenérů. Žádné utkání není jasné dopředu. Naproti tomu naše liga je disciplinovanější a agresivnější,“ porovnal Kekrt česko-slovenskou soutěž s rakouskou.
