"Ještě jednu věc bych navíc chtěl vzpomenout," zdůrazňuje úspěšný trenér. "Získat medaile v přímém souboji s BVV ŽS Brno na jeho palubovce je samo o sobě vynikajícím úspěchem!"
Jak vyzní z pohledu trenéra, který vedl po většinu sezony tým Mlékárny Kunín, zhodnocení jednotlivých částí soutěže?
Když jsem k družstvu přišel, nebyla v něm právě ideální pohoda. Přesto se nám společnými silami podařilo dát se dohromady a sedmkrát v řadě vyhrát, což družstvo postavilo na nohy. Pomohlo k tomu i výhodné vylosování, i přesto však považuji tuto sérii za úspěšnou. Pak však přišel útlum a i když jsme doma udrželi neporazitelnost, venku jsme třikrát za sebou prohráli o více než dvacet bodů. V té době družstvo tápalo zejména v obranné činnosti, útočná fáze byla i v prohraných utkáních na dobré úrovni. Nemám v úmyslu se vymlouvat, ale s odstupem času bych mezi příčiny tohoto poklesu zařadil také nemoci a zranění a fakt, že jsme o přestávkách mezi Vánoci a v lednu tvrdě pracovali na fyzické kondici. Že můj postup byl správný mi potvrdila utkání v playoff, kdy jsme na tom byli fyzicky velmi dobře. Například v semifinále s Opavou jsme vždy na konci utkání byli nahoře. Z mého pohledu tedy hodnotím základní část soutěže jako přiměřeně úspěšnou.
Před nadstavbovou částí jste se nejspíš chtěli posunout výš ze čtvrté pozice, ovšem trápila vás nevyrovnanost výkonů mezi duely doma a venku...
V této části se již začínalo blýskat na lepší časy, zejména v obranné činnosti družstva. Měli jsme lépe zažitý obranný systém, založený na střídání osobní a zonové obrany. Bohužel, pokračovala naše nevyrovnanost mezi výkony v domácím prostředí, kde jsme si počínali suverénně, a v utkáních na hřištích soupeřů. Toto však trápilo všechny týmy, ne pouze nás. Přesto si dovolím říci, že v případě vítězství v Opavě by se pro nás celá nadstavbová část vyvíjela jinak. K výhře nám chyběl jen kousíček a ani dnes se neubráním pocitu, že tuto prohru zavinili rozhodčí. Celkově jsem cítil, že tým šel i přes porážky nahoru.
Nakonec přišlo playoff. Nejprve nečekaně hladký postup přes TE Brno, poté však vyřazení s rivalskou Opavou a s ním i konec finálového snu.
Lapidárně lze říci: začátek (čtvrtfinále) výborný, přesně podle mých představ. Výborná kombinovaná obrana, perfektní uvolněný útok založený na kombinačních prvcích a nesobeckosti. Až na jedno, a to bohužel rozhodující utkání v Novém Jičíně, jsme v solidní hře pokračovali i v sérii s Opavou. V semifinále se však již začala projevovat nevyrovnanost formy některých klíčových hráčů. Abych to uzavřel: Playoff lze až na jedno utkání hodnotit velmi pozitivně!
Utkaní dvou vyrovnaných soupeřů většinou rozhodují maličkosti - v čem byla Opava v semifinále lepší, měla jen větší štěstí?
V tom posledním utkání to skutečně bylo pro Opavu velké štěstí - nejen Benešova trojka, těch "maličkostí" vyznívajících pro Opavu bylo v konci utkání více. Ale i po tomto utkání jsem prohlásil, že štěstí se drží těch, kteří umí! My jsme si prohráli semifinálovou sérii doma naším naprosto nekoncentrovaným výkonem, na kterém jsme se podepsali všichni a v neposlední řadě samozřejmě i já! Těžko se nacházejí detaily, v nichž byla Opava lepší. Myslím si však, že to bylo zřejmě ve větší zkušenosti družstva s podobnými zápasy. Myšleno zejména z pohledu, že základní kádr Opavy včetně trenéra je pohromadě mnohem delší dobu.
Následná série o bronz byla jistě velmi těžká, zejména po psychické stránce. Jak se hráči vyrovnali s vypadnutím v semifinále?
Přesně tak, série byla nesmírně těžká právě z pohledu psychiky. Nejen hráči, ale celé okolí se velmi těžko srovnávalo s vypadnutím v semifinále. K tomu je navíc nutné přičíst fakt, že jsme neuspěli právě s odvekým rivalem z Opavy. V této situaci dát družstvo dohromady a připravit na utkání o třetí místo bylo nesmírně obtížné. Náš soupeř na tom byl lépe, neboť měl přeci jen delší časový prostor na vypořádání se s problémem semifinálového nezdaru, navíc měl výhodu domácího prostředí. V prvním utkání v Brně jsme se nebyli schopni dostat do tempa, což problém s psychikou ještě prohloubilo. Pak si však tým v domácím prostředí vzpomněl na to, jak hrát a nesmírnou bojovností a vůlí po vítězství jsme soupeře přehráli i v rozhodujícím utkání v Brně. A tehdy ještě "moje" družstvo mě přesvědčilo, že umí hrát nejen výborný basketbal (bohužel ne vždy), ale že má také bojovného ducha. A to jsem vysoce ocenil!
Co dalo působení u špičkového českého týmu Vám, jako trenérovi? Kolik poznatků jste si z kunínského angažmá odnesl?
To, že jsem měl možnost působit u takového družstva, v takovém klubu, pro mě byla veliká čest a ta nejvyšší škola. A to nejen basketbalu! Mohu říci, že kdybych měl napsat vše, co jsem si odtud odnesl, bylo by potřeba mnoho a mnoho stránek. Ve svém životě, tedy nejen basketbalovém, těchto nesmírných zkušeností jistě využiji.
Přestože Vám vedení Mlékárny Kunín nabídlo smlouvu i na příští sezonu, rozhodl jste se ji nepřijmout a vrátit se raději k trénování mládeže. Byl hlavním důvodem tlak, který je na prvoligového kouče v ambiciozním týmu vyvíjen?
Velmi dlouho a pečlivě jsem se rozhodoval, zda-li využiji velkorysosti klubu a přijmu jistě velmi významnou nabídku. Bylo to nesmírně těžké rozhodování a na miskách vah bylo mnoho a mnoho. Nakonec jsem se rozhodl tak, jak jsem se rozhodl. Největší problém byl v tom, že já se snažím dělat svou práci maximálně poctivě a s nejvyšším nasazením. V tomto případě to bylo ještě složitější, protože jsem byl postaven do role, která je vysoce náročná a obtížná. Můj přeci jen relativně vyšší věk a zejména hloubka prožívání všech okolností souvisejících s mojí prací mě nesmírně psychicky vyčerpávala. To byla nakonec hlavní příčina mého rozhodnutí. Jak jsem byl ve svém činění úspěšný či neúspěšný, to ať posoudí jiní. Z mého pohledu mé krátké působení u předního týmu Mattoni NBL hodnotím jako vysoce pozitivní. Vracím se k mládeži, kde se pokusím co nejvíce využít nových zkušeností. Člověk nikdy nemá říkat nikdy, což znamená, že možná po jistém odpočinku bych se k trenérské práci na nejvyšší úrovni vrátil. Samozřejmě, pokud někdo bude mít o mou práci zájem!
