Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Trápení mistra Biaggiho

27 2000
Ř í m - Rád zesměšňuje a uráží své konkurenty. Nešetří velikášskými gesty a prohlášeními. Má už čtyři tituly mistra světa dvěstěpadesátek, letos plánoval, že sbírku rozšíří, jenže Max Biaggi dojel do cíle pouze v jednom z pěti závodů mistrovství světa silničních motocyklů. Jen zázrak by mu pomohl k návratu na výsluní královské kubatury půllitrů. Pětinásobný mistr světa Mick Doohan o něm jednou prohlásil: "Je to playboy, ne závodník." Devětadvacetiletý Ital se ostatně nikdy netajil tím, že publicita a společnost krásných žen mu dělají dobře. "Už po škole jsem občas den dva nepřišel do práce, protože jsem si vyjel s nějakou dívkou.

Mého otce to přivádělo k šílenství. Raději vidím svoje fotky s ženami než s motorkou. Motorka, to je práce. To ostatní je život," tvrdí Biaggi, jehož havraní vlasy a bradka působí na opačné pohlaví jako magnet. Massimiliano, jemuž ni kdo na světě neřekne jinak než Max, si vysloužil řadu přezdívek, ale nejčastěji v boxech zní Mad Max, Bláznivý Max.

Vymysleli ji novináři v narážce na stejnojmennou akční komedii s Melem Gibsonem. Biaggi se jí nebrání.

"Docela se ke mně hodí. Ten film v mnohém připomíná můj styl života – hodně rychlý." Je zosobněním italské povahy; horkokrevný, neustále gestikuluje a občas na trati předvádí hodně divoké kousky. Miluje dobrodružství a roli muže v centru pozornosti. "Stále toužím poznávat něco nového," prohlásil loni předtím, než se na okruhu ve Fioranu nasoukal do kokpitu formule 1 a odkroužil za volantem ferrari Michaela Schumachera sedmapadesát kol.

"Byla to fantazie, pocit, který se snad ani nedá popsat," vychrlil poté, co se ho konečně podařilo vysílačkou odvolat z tratě. Později přiznal, že ve srovnání s motocyklem mu ve formuli 1 chyběla jen volnost: "Připadal jsem si jako vězeň, málem na mě zkraje padla klaustrofobie." Chybělo málo, a místo motorkám se věnoval italskému národnímu sportu – fotbalu. Jeho otec trénoval klub na předměstí Říma a malý Max pod jeho vedením snil o velkolepé kariéře ve slavném AS Řím. Jenže ho uchvátil kamarádův motocykl a fotbal šel stranou. V roce 1989 jel Biaggi v Perugii první závod.

"Vidím to jako dnes – zatímco ostatní přijeli s dodávkou, dvěma motocykly a partou mechaniků, my jsme s tátou naložili moji výletní motorku do Fiata Uno," popisuje začátky. O dva roky později vyhrál mistrovství Evropy a další sezonu už na aprilii debutoval v mistrovství světa. Po čtyřech titulech se stal velkou hvězdou. Dívky si nechávaly tetovat jeho portrét na břicho či ramena, výjimkou nebyly ani hlavy s vystříhaným nápisem MAX. Biaggi přiznává, že mu davová hysterie občas nahání hrůzu.

"Někdy bych byl raději méně populární, jen abych si mohl jen tak vyjít na ulici. V Římě je to nemožné. I proto jsem se odstěhoval do Monte Carla; tam nikoho nezajímá, jestli jste Biaggi, Schumacher nebo Becker. Mám svůj klid, a když si vyrazím třeba na večeři, vím, že mě nikdo nebude obtěžovat.

" Letos měl dvakrát poruchu, dvakrát upadl a pouze jednou dojel do cíle jako čtvrtý. "Je to absolutní katastrofa, nemám slov. Ještě nikdy v životě jsem neměl takovou smůlu," prohlásil Biaggi, který nikdy nehledá chyby u sebe. Loni po prvních nezdarech vyhrožoval, že nechá vyházet všechny své mechaniky a sestaví si nový tým z lidí, s nimiž spolupracoval v úspěšných letech u Aprilie. Další extempore není vyloučeno.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze