Bušení tenisových míčů občas rušily zvuky vydávané nedaleko projíždějícími vlaky. Diváci spíš jen ševelili, sledovali tenisové mistry při práci. A čekali, že se jim po směně podepíšou.
Nadalovu přípravu pozorovalo asi třikrát tolik lidí. Z jedné strany na něj shlíželi z lávky, na druhé se tísnili za nízkým plotem. Na ten navěsili španělské vlajky. A taky vystavovali transparenty.
Někdo přál další grandslamový titul: „Jdi pro číslo 15, Rafo“
Další příznivec přál: „Zůstaň zdravý, Rafo“
A hubená dívka sama sebe označila: „Rafova největší fanynka z Barmy“
Nadal měl oranžovou čepici otočenou kšiltem dozadu. Balonům uděloval neskutečnou rychlost a často vražednou rotaci. Vůbec nebylo znát, že se po zraněních a nemoci teprve vrací do ideální formy.
Okolo něj stále popocházel strýc Toni, jeden z mála lidí v Melbourne Parku, který mu neříká Rafa, nýbrž Rafael.
Jakmile Nadal dotrénoval, zkratka jeho křestního jména během chvíle zazněla snad tisíckrát.
„Rafa, Rafá, Rafááá!!!“
Tenista odložil raketu, obrátil si kšiltovku a vykročil vstříc fanouškům za plotem. Postupoval směrem od sítě k základní čáře. Levou rukou s náplastmi obalenými prsty rozdával autogramy na míče, obaly od mobilů či fotky v programu.
„Rafá!“
Dívky se k němu nakláněly, vyráběly si vzácná „selfíčka“ a on se mile usmíval. Za šampionem vartovali dva tělesní strážci v červených mikinách a se sluchátky v uších. Zasáhli však pouze jednou. Podali rozechvělému klukovi tenisák, který mu předtím vypadl z rukou na kurt.
Úterý v Melbourne- středoevropského času Arena Roda Lavera: |
„Rafááá, por favor!“
Křik rostl a nabýval až hysterických tónů, poněvadž Nadal doputoval od středu řady na její pravý konec, načež zamířil rovnou ke své tašce.
Levá polovina davu se marně dovolávala jeho návratu. Španěl ještě vysokým obloukem vrátil černý fix a po chvíli se rozloučil.
Cestou do šatny minul strýce a trenéra Toniho, který do kamery chválil synovcova příštího soupeře: „Berdych tu proti Rafaelovi hrál před třemi lety vynikající zápas. Skvěle začal novou sezonu. A že ho Rafael sedmnáctkrát za sebou porazil? Ano, je výš na žebříčku, má s ním perfektní bilanci. Jenže to zítra nebude nic znamenat. Podívejte se na Seppiho, ten předtím s Federerem taky pořád prohrával. A tady ho vyřadil.“
Tomáš psychickou sílu má, tvrdí jeho kouč
Berdych zatím na sedmnáctce za asfaltovou uličkou piloval voleje i servisy.
Na druhé straně jasně modrého hřiště mu simuloval Nadala mladý levoruký sparringpartner. K Berdychovi občas tiše promluvil nenápadný kouč Dani Vallverdu.
Zatímco strýc Toni vede Nadala odmalička, Berdych má nového trenéra teprve pár měsíců. A věří, že i tato novinka mu v úterý může pomoct. Rád by zvládl zásadní krok na náročné stezce k prvnímu velkému titulu. Pak by se o něm konečně přestalo tvrdit, že v klíčových okamžicích selhává.
„Já si myslím, že Tomáš v sobě tu psychickou sílu má,“ tvrdí Vallverdu. „Jen ji potřebuje ukázat. Pořád se snaží zlepšovat, což by ho mohlo dovést k cíli.“
Jen na moment Berdycha vyrušil troufalý racek, který přistál kousek od něj a nenechal se vyplašit ani kutálejícími se míčky. „Hele, Birdman a jeho bird!“ poznamenal jeden z přihlížejících.
Berdychova autogramiáda proběhla klidněji. Zástup zájemců byl skromnější. Český dlouhán si na šedivé triko s dlouhými rukávy navlékl ještě bundu. Letošní Australian Open je jaksi chladnější, v pondělí dopoledne dokonce pršelo.
Než se začal podepisovat, hodil jednomu chlapci tenisák. Pět dalších pak rozdal jeho fyzioterapeut, dobromyslně působící dánský padesátník Per Bastholt, za což si z něj ostatní Berdychovi muži utahovali: „Je to náš ball boy.“
Světová sedmička poklusem ještě běží vrátit černý fix. Následuje potlesk, Berdych se směje, zvedá pravou ruku a k uším mu dolehne vlídné: „Bye!“
Místo sbohem by možná raději slyšel: „See you soon“. To by totiž znamenalo, že v turnaji zůstane i po utkání s Nadalem.
V něm se ukáže, zda borec z kurtu číslo 18 prodlouží vítěznou sérii na 18 mačů. Nebo jestli ji muž ze sedmnáctky konečně utne.
