Ještě že Vernera před umrznutím zachránil Ondřej Hotárek z italské dvojice, který kdesi splašil tři deky. "Takže jsme měli deku pod sebou, vedle nás i na sobě. Po závodě jsem pak utíkal na hotel a půl hodiny zůstal v teplé sprše."
O den později o tři roky starší Nathalie fotila svého bronzového Tomáše na tiskové konferenci a trpělivě čekala, až dohovoří s novináři. Pak ho objala, pošeptala mu: "Miluju tě."
Co na tom, že si ji předtím dobíral: "Když jste byli celou sezonu o tři koňské délky lepší než ostatní, tak nemáš žádný stres, taneční rozhodčí vám to zlato prostě dají. To není jako u nás, kde si tu medaili musíš odskákat."
Na oko se zlobila, ovšem ve skutečnosti se o Vernera v sobotu při klání mužů bála. "Viděla jsem ho v rozjížďce a nebyl moc skvělý. Ale vím, že je jako tygr. Je to závodník, bojuje do konce. A ukázal to."
Před dvěma lety se ti dva dali dohromady. Tehdy Verner trénoval v Německu, ona u kouče Žulina v Rusku. "To bylo blízko. Když Tomáš trávil víkendy v Praze, letěla jsem dvě a půl hodiny a viděla ho, kdy jsem chtěla."
Zato teď? Ona je stále v Moskvě, on v Kanadě, vzdálen přes půlku světa. "Vážím si, že Natálka mé rozhodnutí odejít podpořila," říká Verner. Jejich vztah funguje i na dálku. "Tomáš potřeboval trenérskou změnu, nadechnout se," tvrdí Pechalatová. "Těší mě, když na jeho tváři zase vidím úsměv. I programy má letos chytlavé. Našel sám sebe."
Vídají se jednou za tři čtyři týdny, snaží se jezdit na stejné závody. Byli spolu na Grand Prix Číny či Ruska i na finále Grand Prix, povídají si denně přes Skype. A další rande nebude až v Tokiu na březnovém mistrovství světa. "Za 10 dní letíme na exhibici do Koreje. Bude to jako dovolená."
Nejdřív však přišla v Bernu na řadu velká oslava. Vernera pozval francouzský tým. "Na stupních vítězů byli tři muži, které jsem tam chtěla vidět: Florent a Brian, mí kamarádi – a Tomáš,“ říkala Pechalatová. Kdyby si však měla vybrat, kdo z nich bude nejvýš... Snadná volba. "Tomáše miluju víc než ty dva. I když jsou to Francouzi."