Původně se zdálo, že čtyři křídelní pozice pro finální dvanáctku budou předem obsazeny Vojtěchem Hrubanem, Davidem Jelínkem, Blakem Schilbem a Pavlem Pumprlou. Ten se však po posezonním operativním zákroku zřejmě dostane do plné zátěže až několik dní před kvalifikací, a proto musí být připravená i záloha. A do ní vedle Kyzlinka patří také kvintet Palyza, Kříž, Bohačík, Křivánek a Šafarčík.
Jakou naději na Bělehrad italský druholigista cítí?
„V tomhle mám hodně sebevědomý přístup. Po každé sezoně na sobě konzistentně pracuju, jsem připravený, ve formě a určitě bych byl rád, kdybych to případně uvolněné místo zaplnil,“ neskrývá svou touhu vyškovský odchovanec, jenž do zahraničí zamířil z USK Praha.
Do Nymburka však prý nepřijel s žádným velkým očekáváním. „Chtěl bych jen odvádět co nejlepší práci a dál uvidíme,“ říká za dva týdny 23leté křídlo se 195 čísly výšky.
V uplynulé sezoně druhé italské ligy za Treviglio se Kyzlinkovi jako druhému střelci týmu zapsalo 12,9 bodu, k mim pak 4,7 doskoku a 2,3 asistence, přičemž z pole pálil s úspěšností 52 procent a trojky měl na 34 procentech.
„Z osobního pohledu si nemůžu stěžovat, dostával jsem velký prostor i zodpovědnost, což bylo super. Radši bych to ale vyměnil za postup do play-off, do kterého jsme se na rozdíl od minulých dvou let nedostali,“ mrzí ho stále, že týmu těsně unikla postupová osmička ve východní skupině.
„Hlavním cílem klubu bylo udržení, protože sestupovaly čtyři týmy, a tlak byl větší než v předchozích letech. To jsme splnili s předstihem a pak jsme se krok za krokem chtěli probojovat až do play-off, což se nepovedlo až v předposledním kole kvůli nešťastné střele z poslední vteřiny,“ odkazuje k jednobodové domácí porážce s vedoucím Trevisem.
Italská druhá liga zažila v letošní sezoně revoluci svého druhu, neboť se rozšířila na 32 týmů, rozdělených do dvou skupin, kdy do play-off postupovalo celkem 16 mužstev, a ta pak šla do prvního kola do kříže se soupeři z druhé skupiny. Do Serie A po čtyřech kolech pronikne pouze celkový vítěz.
„Rozšíření mělo výhody z pohledu italských hráčů, kteří dostali daleko víc možností a větší prostor ve hře. Týmů je teď v soutěži mnohem víc a já bych to hodnotil z hlediska rozvoje italského basketbalu jedině pozitivně. V sestavách jsem viděl hodně mladých domácích hráčů, kteří měli velkou zodpovědnost. Otázka je, jestli by to fungovalo třeba u nás, a jestli by se našel dostatečný počet klubů,“ nadhazuje Kyzlink.
Ten v Trevigliu naplňoval povolenou dvoučlennou kvótu cizinců s Litevcem Pauliusem Sorokasem. A to byl v soutěži unikát.
„V naší skupině měli snad všichni dva Američany a my tak byli jediným týmem, který měl Čecha a Litevce,“ říká Kyzlink k praktice druhé ligy, která v počtu cizinců hodně zaostává za pětičlennou kvótou Serie A.
Ještě jednu výjimku z americké cizinecké nadvlády ve východní skupině druhé ligy představoval v poslední třetině základní části i 20bodový skórer Jiří Hubálek z poslední Matery, což je další muž pobývající nyní v Nymburce na prvním reprezentačním soustředění.
Podle Kyzlinka se rozšíření druhé ligy projevilo i na zvyšování herních kvalit mladých domácích hráčů. „Postupem sezony se dostávali do velké formy, přičemž kvalita cizinců zůstala stejná jako předešlé roky. U Američanů je to samozřejmě vždycky sázka - buď chytnete dobrého, nebo vám bude celou sezonu kazit. Většina týmů ale měla kvalitní zahraniční hráče.“
Běžným úkazem soutěže jsou sestavy čítající poměrně omezený počet hráčů. A každé zranění pak může být pro tým kritické.
„To je pravda. V těch sedmi osmi hráčích se hraje celý zápas, a když jeden dva vypadnou, znamená to velký problém. Na druhé straně je dobré, že hráči na hřišti stráví 30 až 35 minut a dostanou velký prostor,“ podotýká křídelník Kyzlink.
On sám zapisoval průměr 33 minut na utkání. „V zápasech už jsem si chvílemi i říkal, že bych si rád odpočinul, protože ta minutáž byla obrovská a ke konci sezony se únava už dost nakumulovala. Jinak ale ten čas ve hře hodnotím jen pozitivně.“
